< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rosetta: poslední návrat domů
František Martinek Vytisknout článek

Rosetta: poslední návrat domů

Evropská kosmická sonda Rosetta
Evropská kosmická sonda Rosetta
Evropská kosmická sonda Rosetta, jejímž úkolem je výzkum komety 67P/Churyumov-Gerasimenko, prolétne 13. listopadu 2009 kolem Země. Při průletu bude gravitačním polem planety urychlena natolik, aby v závěru své desetileté cesty vesmírem dosáhla svého cíle. Při tomto jejím posledním přiblížení k Zemi budou její přístroje využity k pozorování Země i Měsíce.

Toto je již třetí průlet sondy Rosetta kolem Země a celkově čtvrtý gravitační manévr při průletu kolem planety. K největšímu přiblížení k Zemi dojde v 08:45 SEČ. Uskutečnění tohoto manévru je nutné k tomu, aby sonda obdržela dodatečnou rychlost ke směřování do vnější části Sluneční soustavy. Nejbližším cílem sondy Rosetta je planetka (21) Lutetia, kolem níž prolétne v červenci 2010.

Ke svému konečnému cíli sonda dolétne v květnu 2014. Dojde k oddělení přistávacího modulu Philae, který bude provádět výzkum ledového jádra komety Churyumov-Gerasimenko přímo na jeho povrchu. Mateřská sonda pak bude kometu doprovázet při jejím přibližování ke Slunci a po dobu dvou let studovat její probouzející se aktivitu.

Během přiblížení k Zemi v listopadu 2009 bude mít Rosetta za sebou již cestu dlouhou 4,5 miliardy km. Kolem Země prolétne rychlostí 13,3 km/s. K Zemi se nejvíce přiblíží nad Indickým oceánem, nad místem o souřadnicích 109° v. d. a 8° j. š., které se nachází jižně od ostrova Jáva. V důsledku tohoto gravitačního manévru bude rychlost sondy zvýšena o 3,6 km/s vzhledem ke Slunci.

Průlet sondy kolem Země je velmi důležitý pro zvýšení rychlosti na hodnotu potřebnou k dosažení jejího cíle - komety Churyumov-Gerasimenko. Těsného přiblížení sondy bude využito rovněž k výzkumu soustavy Země-Měsíc z jedinečné perspektivy. Několik přístrojů, které zatím byly během dlouhé cesty hibernovány, budou na Zemi či Měsíc namířeny již týden před průletem.

Důležitá bude i korekce dráhy sondy, která se uskuteční ještě před průletem kolem Země, a to ve čtvrtek 22. října 2009 v 15:30 SELČ.

Stručná rekapitulace

Kosmická sonda Rosetta byla vypuštěna 2. 3. 2004. V březnu 2005 prolétla kolem Země. Tento gravitační manévr ji v únoru 2007 navedl do blízkosti planety Mars. V důsledku průletu kolem Marsu došlo k další změně dráhy sondy, která ji opět přivedla do blízkosti Země. Po průletech kolem naší planety 13. listopadu 2007 a 13. listopadu 2009 sonda již definitivně zamíří ke svému cíli.

Mezitím ještě sonda prolétla v září 2008 kolem planetky (2867) Šteins a 10. 7. 2010 bude během průletu zkoumat již zmiňovanou planetku Lutetia. Pak budou přístroje sondy opět vypnuty a z hibernace se "probudí" až v lednu 2014. Přibližovací fáze sondy k jádru komety bude probíhat do května 2014. V srpnu bude zahájeno mapování kometárního jádra a výběr vhodného místa k přistání modulu Philae. Přistání je naplánováno na listopad 2014. To už se bude kometa dlouho přibližovat směrem ke Slunci.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Další články autora (1 730)

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »