Odraz slunečního světla od hladiny jezera na Titanu
Severní polokoule Titanu byla ponořena do tmy po dobu posledních 15 let. Slunce začalo tuto oblast znovu osvětlovat s nástupem jarní rovnodennosti v srpnu 2009. Přístroj VIMS byl schopen detekovat záblesk v důsledku měnících se geometrických parametrů - sluneční záření se odrazilo od hladiny jezera (vznikla obdoba známého "prasátka") a sonda Cassini tento odlesk zaregistrovala při pohybu po oběžné dráze. Zamlžená atmosféra Titanu rozptyluje a absorbuje značnou část záření na různých vlnových délkách včetně velké části spektra viditelného světla. Avšak přístroj VIMS umožnil astronomům spatřit záblesk v oboru infračerveného záření, které je schopno proniknout skrz atmosféru Titanu. Snímek byl pořízen na vlnové délce 5 mikronů.
Porovnáním nového snímku se snímky v blízkém infračerveném záření a rovněž s radarovými snímky, které získala sonda Cassini v letech 2006 až 2008, byli astronomové schopni přiřadit odlesk světla k oblasti jižního pobřeží jezera s názvem Kraken Mare. Jeho rozloha pokrývá plochu přibližně 400 000 kilometrů čtverečních. Odlesk se objevil na povrchu jezera, v místě o souřadnicích 71° s. š. a 337° z. d.
Sonda Cassini tento záblesk světla zaregistrovala 8. července 2009, na svém 59. průletu kolem Titanu. V té době byla sonda vzdálena od povrchu měsíce zhruba 200 000 km. Pořízená fotografie zachycuje detaily o velikosti přibližně 100 km na 1 pixel. Zpracování obrazu bylo provedeno v German Aerospace Center (Berlín) a na University of Arizona (Tucson).
Titan, největší měsíc planety Saturn, upoutával pozornost vědců již dříve, protože se nejvíce podobá Zemi. Již před 20 lety astronomové předpokládali, že na studeném povrchu Titanu mohou existovat moře či jezera kapalných uhlovodíků. To z něj dělalo jediné planetární těleso kromě Země, mající na svém povrchu látky v kapalném stavu. Přestože data ze sondy Cassini nepotvrdila přítomnost rozlehlých moří, odhalila značný počet velkých jezer v okolí severního a jižního pólu měsíce.
"Tyto výsledky nám připomínají, jak jedinečný je Titan ve Sluneční soustavě," říká Ralf Jaumann, vědecký pracovník Německého aero-kosmického centra (DLR), který je členem týmu odborníků, pracujících s přístrojem VIMS.
Zdroj: photojournal
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
