Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Když exoplaneta svléká kabát

Když exoplaneta svléká kabát

Exoplaneta CoRoT-7b v představě malíře
Exoplaneta CoRoT-7b v představě malíře
Většina exoplanet podobných Zemi, doposud objevených u jiných hvězd, může být kamennými pozůstatky plynných obrů velikosti Saturnu. Vyplývá to z výzkumů, prezentovaných 6. 1. 2010 na zasedání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu.

"První planeta mimo Sluneční soustavu, která byla objevena před 15 roky, se ukázala být velkým plynným obrem, obíhajícím v těsné blízkosti mateřské hvězdy. Označujeme je jako planety typu horkého jupitera a astronomové vůbec nečekali, že takový typ planet objeví," říká Brian Jackson (NASA, Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland). "Nyní začínáme objevovat exoplanety velikosti Země na podobných drahách. Může mezi nimi existovat spojitost?"

Brian Jackson se svými spolupracovníky zaměřil svoji pozornost na exoplanetu CoRoT-7b, nejmenší známou planetu a nejpodobnější Zemi, jakou doposud astronomové objevili. O její objev se v únoru 2009 zasloužila evropská družice CoRoT (Convection, Rotation and Planetary Transits).

Exoplaneta oběhne kolem mateřské hvězdy jednou za 20,4 hodiny. Krouží kolem Slunci podobné hvězdy nacházející se v souhvězdí Jednorožce, ve vzdálenosti 480 světelných roků od Země. Astronomové určili stáří hvězdy na přibližně 1,5 miliardy roků, což je třetina stáří Slunce.

Exoplaneta CoRoT-7b obíhá téměř 60krát blíže ke své hvězdě než Země kolem Slunce, tj. ve vzdálenosti 2 580 000 km. Při pohledu z planety by se hvězda jevila na místní obloze jako žhavý kotouč o úhlovém průměru přibližně 26° (pro porovnání: průměr Slunce na denní obloze je 0,5°). V důsledku malé vzdálenosti je povrch planety vystaven extrémní teplotě, která ve dne dosahuje hodnoty téměř 2000 °C. Průměr exoplanety CoRoT-7b (o 70 % větší než průměr Země) a její hmotnost (4,8 hmotnosti Země) naznačují, že se jedná s největší pravděpodobností o kamenné těleso.

"Avšak s takovou vysokou denní teplotou musí být povrch každého kamenného tělesa na straně přivrácené ke hvězdě doslova roztavený a planeta si nemůže udržet nic víc než řídkou atmosféru, pravděpodobně složenou z vypařené horniny," tvrdí Jackson. Dále odhaduje, že žárem hvězdy mohla exoplaneta CoRoT-7b již ztratit materiál o několika hmotnostech Země.

"Je zde vzájemná souvislost mezi ztrátou hmotnosti planety a poklesem její přitažlivosti, což zvyšuje únik materiálu na hvězdu," vysvětluje Jackson. To pozvolna vede ke změně dráhy planety: posunuje se do vnitřních oblastí planetární soustavy při procesu, který označujeme jako slapová migrace. Avšak těsné přiblížení ke hvězdě navíc zvyšuje ztrátu hmoty, což na oplátku zpomaluje rychlost změny oběžné dráhy.

Po určení vzájemného kompromisu mezi ztrátou hmotnosti a slapovou migrací astronomové zjistili, že exoplaneta CoRoT-7b by mohla mít v době svého vzniku hmotnost až 100 hmotností Země, tj. zhruba hmotnost planety Saturn. Tehdy mohla obíhat kolem své hvězdy zhruba o 50 % dále, než obíhá dnes.

Astronomové rovněž ukázali, že bez ohledu na to, zda exoplaneta CoRoT-7b zahájila svoji existenci jako Saturnu podobný plynný obr nebo kamenné těleso, v obou případech s největší pravděpodobností "zhubla" o několik hmotností Země od doby svého vzniku.

"Mohli bychom říci, že ať tak nebo tak, tato exoplaneta nám doslova mizí před očima," říká Jackson.

Předpokládá se, že podobné procesy pravděpodobně ovlivňovaly mnoho dalších planet, nacházejících se tak blízko svých mateřských hvězd. Vskutku několik nedávných studií naznačovalo, že mnoho tzv. horkých jupiterů podstoupilo podobnou "odtučňovací kůru" ztrátou hmoty a rovněž obdobný slapový vývoj, což možná mělo za následek zanechání zbytku jádra, podobného exoplanetě CoRoT-7b.

"CoRoT-7b může být prvním tělesem v nové třídě planet - tzv. odpařujících se jader," vysvětluje Jackson. "Studium navzájem propojených procesů, jako je ztráta hmotnosti a migrace těles, může být rozhodující k vyřešení původu stovek horkých planet podobných Zemi, které budou jistě brzy objeveny pomocí kosmických observatoří, jako jsou CoRoT a Kepler."

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »