Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Start družice SDO k výzkumu Slunce

Start družice SDO k výzkumu Slunce

Sluneční družice NASA k výzkumu Slunce
Sluneční družice NASA k výzkumu Slunce
Flotilu pozemních slunečních dalekohledů a vesmírných observatoří rozšířila v těchto dnech americká družice Solar Dynamics Observatory (SDO). Jedná se o první astronomickou družici realizovanou NASA v rámci programu Living With a Star (LWS - Život s hvězdou). Start družice o hmotnosti 3 100 kg v ceně 848 miliónů dolarů se uskutečnil 11. února 2010 pomocí nosné rakety Atlas 5.

Družice bude navedena na tzv. geosynchronní dráhu kolem Země ve vzdálenosti 36 000 km od povrchu se sklonem k rovníku 28,5°. Při pohledu z komunikačního centra bude družice neustále nad obzorem a bude oscilovat nad místem po dráze v podobě osmičky do vzdálenosti 28,5° na obě strany od nebeského rovníku. Zůstane tak v nepřetržitém kontaktu s komunikační stanicí White Sands. Zároveň tak bude minimalizována doba, kdy se družice bude nacházet v zemském stínu.

Pomocí vědeckého vybavení družice budou astronomové zkoumat tzv. kosmické počasí a některé aspekty sluneční aktivity, jako jsou sluneční skvrny, protuberance a výrony koronální hmoty. Během předpokládané pětileté životnosti bude sluneční observatoř studovat vznik slunečních magnetických polí, slunečního větru a slunečních erupcí.

Hlavní vědecké vybavení družice představují 3 přístroje: Helioseismic and Magnetic Imager (HMI), Atmospheric Imaging Assembly (AIA) a Extreme Ultraviolet Variability Experiment (EVE).

Logo projektu SDO (Solar Dynamics Observatory)
Logo projektu SDO (Solar Dynamics Observatory)
Přístroj HMI bude měřit zvukové vlny, které se odrážejí od vnitřních struktur Slunce a vytvářejí obraz jeho podpovrchových oblastí, podobně jako můžeme pomocí ultrazvuku vytvořit snímek ještě nenarozeného dítěte. Tímto způsobem lze studovat i odvrácenou stranu Slunce, která není viditelná ze Země. Přístroj tak bude sledovat pohyb materiálu v hlubinách Slunce.

Další přístroj (AIA) bude pořizovat co 10 sekund snímky s vysokým rozlišením, na nichž budou zachyceny různé vrstvy sluneční atmosféry, což do budoucna umožní astronomům porozumět změnám slunečních magnetických polí, která uvolňují energii pro ohřev sluneční koróny a vznik erupcí. Bude schopen studovat vrstvy s extrémními rozdíly teplot od 5 700 do 1,5 miliónu °C.

Poslední vědecký přístroj - EVE - bude měřit změny intenzity ultrafialového záření. Pomalé změny toku ultrafialového záření Slunce mohou ovlivňovat zemskou atmosféru a změny klimatu. Rychlé změny UV záření mohou zase způsobovat výpadky v radiové komunikaci či poškozovat družice na oběžné dráze kolem Země. Proto bude přístroj EVE měřit intenzitu UV záření Slunce každých 10 sekund.

Družice SDO pod aerodynamickým krytem na vrcholu rakety Atlas 5
Družice SDO pod aerodynamickým krytem na vrcholu rakety Atlas 5
Přístroje družice budou získávat doposud nepředstavitelné množství informací. Na Zemi bude proudit každou sekundu 150 miliónů bitů dat. To odpovídá stahování 500 000 písní z internetu denně. Je to přibližně 50krát více dat, než předávala jakákoliv jiná družice NASA.

Přestože družice bude pořizovat obrovské množství dat, na její palubě není žádné záznamové zařízení. Veškerý objem dat bude neustále přenášen přímo na Zemi. Dalekohledy družice budou doslova "práskat" jeden snímek za druhým prakticky každou sekundu, přičemž jejich rozlišení bude až 10krát vyšší než u HD (high-definition) televize.

"Přístroje družice budou pozorovat Slunce rychleji, hlouběji a mnohem detailněji než dosavadní sluneční observatoře a překonají tak bariéry prostoru, času a neprůhlednosti, které dlouho bránily v pokroku sluneční fyziky," říká Madhulika Guhathukarta, hlavní vedoucí programu Living With a Star. Družice SDO bude pozorovat Slunce prakticky nepřetržitě po dobu minimálně 5 let, avšak autoři projektu předpokládají až desetiletou životnost.

Zdroj: www.nasa.gov a spaceflightnow
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »