Večerní nebe nabídne v první polovině dubna 4 planety
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 141 z 30. 3. 2010.
Planeta Merkur je obecně pozorovatelná nejhůře. Její hvězdná velikost je sice srovnatelná s hvězdnou velikostí nejvýraznějších hvězd na nočním nebi, ale planeta se nachází velmi blízko Slunce a na obloze se od slunečního kotouče úhlově nevzdálí více jak 28°. V praxi to znamená, že za příhodných podmínek (svírá-li průmět její dráhy na obloze velký úhel s obzorem - v České republice je to na jaře po západu Slunce a na podzim před jeho východem), můžeme Merkur sledovat, ale jen nízko nad obzorem. V případě jeho letošní jarní viditelnosti jsou podmínky k jeho pozorování velmi dobré a planetu budeme moci spatřit od konce března přibližně do 18. dubna. V pátek 9. dubna nastane tzv. největší východní elongace (planeta bude úhlově nejdále od Slunce a tím pádem i nejlépe pozorovatelná). Při pohledu dalekohledem se naskytne pohled na nevýrazný kotouček, jehož fáze den ode dne ubývá podobně jako u Měsíce po úplňku. Ke konci období pozorovatelnosti Merkuru (v polovině dubna) se v dalekohledu nad 5 cm v průměru prozradí jako velmi úzký srpek.
Zářivou planetu Venuši poznáme snadno. Díky její velikosti srovnatelné se Zemí, odrazivé atmosféře a poměrně malé vzdálenosti od Země je to zdaleka nejjasnější planeta ze všech. Možná právě její stříbřitá zář donutila už staré Řeky nazvat ji po bohyni lásky. Planeta dosahuje hvězdné velikosti až -4.5 magnitudy a je tedy asi 16x jasnější než nejjasnější hvězda noční oblohy - Sírius (který nyní najdeme na soumrakové obloze nad jihozápadním obzorem). Mnoho lidí ji proto také často považuje za UFO. Podmínky k pozorování planety se lepší a oproti Merkuru ji budeme moci pozorovat až do letních měsíců. Podobně jako u Merkuru ji v dalekohledu prozradí měnící se fáze. Na večerní obloze budeme moci sledovat i její přiblížení k Merkuru - 6. dubna budou obě planety dělit necelé 3° (6 průměrů měsíčního úplňku).
Rudou planetu Mars už máme možnost sledovat nějakou dobu, neboť na letošní lednové obloze nastala její opozice se Sluncem (planeta tak byla pozorovatelná celou noc). Nachází se v souhvězdí Raka, kde 17. dubna mine o 1° severně krásnou a za dobrých podmínek očima pozorovatelnou otevřenou hvězdokupu M44 - Jesličky. Ve větším dalekohledu ukáže na svém naoranžovělém kotoučku i bělavé polární čepičky (zejména tu severní, která je k nám při letošní opozici nakloněna). Její nejlepší podmínky k pozorování už pozvolna končí, planeta bude zdobit nebe až přibližně do konce srpna, kdy se ztratí v záři soumrakového nebe.
Největším lákadlem bude ale bezpochyby planeta Saturn. Najdeme ji v oblasti chudé na jasné hvězdy - v západním cípu souhvězdí Panny. Planeta je sice od Země vzdálena asi 8.5 AU (astronomická jednotka = střední vzdálenost Země od Slunce = asi 150 milionů km), ale patří mezi dvě nejbližší obří plynné planety, a tudíž ji můžeme pohodlně spatřit očima. Unikátní pohled však nabídne až dalekohled. V něm spatříme nejen kotouček planety a nejjasnější měsíc Titan (případně i další měsíce v závislosti na průměru přístroje), ale i majestátné Saturnovy prstence. Planeta oběhne Slunce jednou za přibližně 30 let a rovina jeho prstenců je odkloněna od roviny ekliptiky (roviny zemské dráhy) o zhruba 27°. To má za následek, že za dobu oběhu Saturnu kolem Slunce můžeme sledovat, jak se jeho prstence postupně "rozevírají" a jindy naopak "mizí". V září loňského roku byly tenké prstence nejužší a dokonce na několik dní zmizely z pohledu dalekohledem úplně (žel na denní obloze). Nyní se opět pomalu "rozevírají", ale stále jsou extrémně úzké a vypadají, jakoby se "zařezávaly" do Saturnova kotoučku.
Z kompletní pětice planet viditelných pouhýma očima nenajdeme pouze Jupiter. I ten ovšem v průběhu noci spatřit lze, a to v časných ranních hodinách v souhvězdí Vodnáře jako nepřehlédnutelnou jitřenku. Jeho pozorovací podmínky budou nejlepší až na podzim tohoto roku.
K širokoúhlé fotogenické scenérii se 16. dubna přidá i Měsíc ve fázi úzkého srpku. Bude doplňovat zářivou Venuši a slabší Merkur nízko nad západním obzorem. Při pozorném pohledu za jasného počasí spatříme i tzv. "popelavý svit" Měsíce, při kterém bude slabě, ale kontrastně pozorovatelná i Sluncem neosvětlená část měsíčního kotouče. Jde o sluneční světlo rozptýlené v zemské atmosféře, jehož část dopadá i na neosvětlenou část Měsíce.
Mimořádné období ke sledování 4 planet viditelných pouhýma očima tedy potrvá od konce března do 18. dubna, kdy lze najít nad západním obzorem planetu Merkur. Ostatní tři planety ovšem z večerní oblohy tak rychle nezmizí - uvidíme je přibližně až do července tohoto roku, kdy se ztratí v záři soumraku.
Kde a jak pozorovat?
Kdy to uvidíme znovu?
Znovu spatříme 4 planety najednou na večerní obloze až na jaře roku 2012. Tehdy bude ze seznamu pěti očima pozorovatelných planet pro změnu chybět Saturn, který najdeme až v druhé polovině noci. S dalekohledem ale objevíme u Merkuru i slabý Uran (spolu s Venuší, Jupiterem a Marsem tak spatříme fyzicky 5 planet). Jedinečná situace viditelnosti všech 5 očima pozorovatelných planet na večerní obloze tak, jak jsme to mohli zažít na jaře roku 2004, nastane až v březnu roku 2036.
Doporučené odkazy:
[1] Zářivá Venuše se vrací na večerní oblohu, v dubnu tak uvidíme hned 4 planety (Vladimír Kocour)
[2] Planeta Mars je nyní pozorovatelná celou noc (Pavel Suchan, TP č. 138)
Ke stažení:
[1] Tiskové prohlášení ve formátu DOC (velikost 376 kB)
[2] Tiskové prohlášení ve formátu PDF (velikost 201 kB)
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
