Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Stříbřitá oblaka s chvostem komety?

Stříbřitá oblaka s chvostem komety?

NLC z Hrádku u Rokycan 21. června 2009 před 23. hodinou. Autor: Martin Hubner
NLC z Hrádku u Rokycan 21. června 2009 před 23. hodinou.
Autor: Martin Hubner
Stejně jako každý rok i letos v období kolem letního slunovratu, který nastane 21. června, máme šanci pozorovat noční svítící oblaka. Tato podivuhodná oblaka, která nás v minulém roce svou četností velmi mile překvapila, doplní v druhé půli června s velkou nadějí očekávaná kometa C/2009 R1 McNaught. Pakliže i letošní sezóna nočních oblak (zkratkovitě NLC z angl. Noctilucent clouds) bude tak pestrá a kometa dosáhne předpovídané jasnosti, bude nepochybně velmi zajímavé tuto raritní nebeskou kompozici v průběhu června sledovat. Avšak dočkáme se ji?

Noční svítící oblaky blízko Kuanas v Litvě 3. 7. 2007. Autor: Donatas Tamonis
Noční svítící oblaky blízko Kuanas v Litvě 3. 7. 2007.
Autor: Donatas Tamonis
Noční svítící oblaka, jak je nazýváme po česku, vznikají v období kolem letního slunovratu (zpravidla v červnu a v první půli července) v závratných výškách okolo 85 km nad zemským povrchem. Leží tedy přibližně sedmkrát výš než nejvýše položená atmosférická oblaka (tzv. cirry). Po soumraku běžná oblaka ztmavnou, nebo získají nažloutlý nádech vlivem světelného znečištění z měst. Naopak NLC začnou být pozorovatelná právě za a po soumraku, neboť klesající Slunce je nasvěcuje zespod. Spatřit je můžeme ve chvíli, kdy se Slunce nachází ve výšce přibližně 6° - 16° pod obzorem. Díky tomu je v tomto období můžeme pozorovat, neboť Slunce v noci neklesne pod obzor níže jak 18° a oblaka, vyskytují-li se zrovna v atmosféře, zmizí jen v kolem tzv. místní půlnoci (v našem letním čase je to několik minut před 1. hodinou ranní).

Druhým faktorem umožňujícím pozorování oblaků v době kolem letního slunovratu je fakt, že ve vrstvě zemské atmosféry, v níž NLC vznikají (tedy v mezosféře, proto se také NLC občas nazývají mezosférická oblaka) se v červnu a červenci ustálí teplota (paradoxně na nejnižší v roce - kolem minus 130° C). A to ke vzniku NLC velmi nahrává. Samotná příčina vzniku NLC ještě není zcela známa - spekuluje se o tom, že jsou do velké míry způsobena průmyslovou činností, odpadem z letů raketoplánů či prachem z mohutných sopečných erupcí případně kosmickým prachem. Ve všech případech se totiž jedná o velmi jemné prachové částce fungující jako kondenzační jadérka, na něž se nabaluje vodní led přicházející jak ze spodních vrstev zemské atmosféry tak při reakcích vrchních vrstev atmosféry se slunečním zářením. Právě samo Slunce pak výskyt NLC ovlivňuje, neboť stabilní teplotu v mezosféře značně narušuje sluneční aktivita. Ta byla v minulém roce v hlubokém minimu, zatímco letos se Slunce již citelně "probouzí" a výskyt NLC by tedy mohl být oproti minulému roku mnohem vzácnější.

Noční svítící oblaka 13. července 2009 nad Sečskou přehradou. Autor: Petr Horálek
Noční svítící oblaka 13. července 2009 nad Sečskou přehradou.
Autor: Petr Horálek
Oproti běžným vysokým oblakům rozeznáme NLC především tak, že jejich výška se v průběhu první poloviny noci bude zmenšovat (vlivem klesající "baterky" - tedy našeho Slunce) zatímco v druhé polovině noci před rozbřeskem zvětšovat. Samotná NLC jsou velmi vláknitá a svou nápadnou strukturu neztratí ani při pohledu malým dalekohledem, například loveckým triedrem. Najdeme je vždy kolem severního obzoru (výjimečně se mohou rozkládat ve velmi širokém pásu od severozápadu až k severovýchodu - jako například minulý rok 13. července), a to v nepříliš velkých výškách nad obzorem (maximálně kolem 40°). Prozradí se i svou neobvyklou stříbřitě namodralou barvou a především pak - díky své výšce nad zemským povrchem - malým pohybem na obloze.

Iontový chvost komety C/2009 R1 McNaught ze 25. května 2010. Autor: François Kugel
Iontový chvost komety C/2009 R1 McNaught ze 25. května 2010.
Autor: François Kugel
Jak naznačuje název článku, můžeme si letošní vyhlížení nočních svítících oblak zpestřit pozorováním poměrně jasné komety C/2009 R1 McNaught. Kometa se bude v průběhu června pohybovat nevysoko nad severním obzorem ze souhvězdí Andromedy přes Persea do Vozky. Koncem června by pak mohla dosáhnout 3. - 4. magnitudy a mohla by tedy být bez větších obtíží pozorovatelná pouhýma očima na městy neosvětleném severním nebi.

Kometa na snímku Michaela Jaegera z 19. května 2010
Kometa na snímku Michaela Jaegera z 19. května 2010
Kometu už nyní zdobí slabý iontový chvost a u hlavy komety (tzv. komy) je patrné protažení, z něhož by se mohl zrodit jasnější prachový ohon. Při své jasnosti i výšce nad obzorem bude vlasatice vypadat spíše jako protažená mlhavá "hvězdička", která však noční obloze při výskytu NLC dodá patřičný nádech jedinečnosti. Více informací o kometě najdete v již vydaném článku.

Podtrženo, sečteno - výskyt NLC může být letos ohrožen narůstající sluneční aktivitou a kometa nemusí dosáhnout očekávané jasnosti. Navíc i v červnu nejspíš počasí nebude moc přát kvůli prachu ze sopky Eyjafjallajökull, který nechvalně ovlivňuje počasí nad Evropou už celý měsíc. Přesto ale bedlivě sledujte oblohu, neboť taková fotogenická příležitost se nemusí dlouho opakovat. Nutno poznamenat, že k pozorování je třeba si najít pozorovací stanoviště s odkrytým severním obzorem (nejlépe nějaký kopec) a s oblohou nepříliš ovlivněnou světlem z měst.

Fotografujte, soutěžte!

Pokud budete mít štěstí a kometu či NLC (nebo obojí) nafotografujete, určitě své snímky pošlete do redakce na info@astro.cz. V případě, že se sejde více snímků, vytvoříme fotogalerii. Nezapomeňte uvést své jméno, datum, čas a místo pozorování, příp. technické informace k fotografii (fotoaparát, clona, expoziční čas, následné úpravy v nějaké software). Své fotografie rozhodně posílejte i na ukazy.astro.cz, kde se snímky zachycující mimořádné atmosférické jevy archivují a vyhodnocují. Zdařilé fotografie samozřejmě zasílejte do soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Neposledně můžete o hodnotné ceny soutěžit i na APO (Amatérská Prohlídka Oblohy). Soutěž probíhá od 7. května do 31. července 2010. Více informací ZDE.

Zdroje a doporučené odkazy (NLC):
[1] Blíží se období pro sledování nočních svítících oblaků (článek z roku 2009)
[2] Letní slunovrat s sebou přinesl mimořádně intenzivní noční svítící oblaka (článek z roku 2009)
[3] Noční svítící oblaka 20./21. června 2009 - fotografie čtenářů
[4] O NLC na ukazy.astro.cz
[5] Pozorování NLC z České republiky na ukazy.astro.cz
[6] Registrace na Alerty NLC na ukazy.astro.cz
[7] Celosvětová galerie NLC z roku 2009 na Spaceweather.com
[8] Fotogalerie autora
[9] Fotografická soutěž na APO

Zdroje a doporučené odkazy (kometa C/2009 R1 McNaught):
[1] Jasnou kometu nalezneme v červnu nízko nad severním obzorem
[2] Detailní informace včetně vývoje jasnosti na stránkách Seiichi Yoshidy
[3] Aktuální vyhledávací mapka




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »