Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pohled do podzemí Měsíce?

Pohled do podzemí Měsíce?

Pravděpodobný vstup do měsíčního podzemí - otvor ve stropu lávového tunelu
Pravděpodobný vstup do měsíčního podzemí - otvor ve stropu lávového tunelu
Je tento tmavý útvar na obrázku vlevo vstupním otvorem do podzemí Měsíce? Může to být vstup do případného budoucího obydlí pro kosmonauty? Detailní snímek povrchového útvaru, který je považován za vstup do předpokládaného lávového tunelu v oblasti Mare Ingenii (moře Touhy), což je jedno z mála měsíčních moří na odvrácené straně Měsíce, pořídila americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter).

Tento "světlík" má úctyhodnou velikost - přibližně 130 m v průměru - a je pravděpodobně důsledkem částečného zřícení stropu lávového tunelu. Měsíční geologové vůbec neočekávali, že spatří tento typ neobvyklého povrchového útvaru právě v této oblasti. Doposud byly obdobné "díry" objeveny v oblasti Marius Hills (v Oceánu bouří) na přivrácené straně Měsíce, která je zaplněna vulkanickými dómy a brázdami, kde se mohly v minulosti vytvořit lávové tunely.

Jako první objevila tuto "díru" nepravidelného tvaru v povrchu Měsíce japonská kosmická sonda SELENE/Kaguya. V detailu ji vidíte na úvodním obrázku s rozlišením 0,55 m/pixel, který byl pořízen kamerou LROC (Lunar Reconnaissance Orbiter Camera) na palubě americké sondy LRO. Balvany a drobné úlomky kamenů spočívající na dně jámy jsou částečně osvětleny (levý svah šachty) a zřejmě pocházejí z povrchu, odkud spadly dolů v době zřícení stropu lávového tunelu.

Toto může být významný objev i pro ostatní měsíční regiony. Studium lávových proudů je důležité pro pochopení, jakým způsobem docházelo k transportu lávy na povrchu mladého Měsíce. Podpovrchové prostory mohou být případně v budoucnu využívány pro pobyt kosmonautů při realizaci dlouhodobých pilotovaných expedic. Tato nově objevená jáma na odvrácené straně Měsíce by mohla rovněž posloužit jako skvělé místo pro vybudování základny budoucích automatických dalekohledů, určených k pozorování vesmíru.

Na povrchu Měsíce jsou kruté podmínky - pozemšťané se zde nebudou necítit dobře, neboť v prostředí bez atmosféry budou ve dne vystaveni vysokým teplotám, naopak v noci (nebo ve stínu) teploty klesají hluboko pod nulu. Během dlouhodobého pobytu by mohli kosmonauti trávit svůj čas v podzemí, v prostředí lávových tunelů, pod ochranným štítem vrstvy povrchové horniny. A to bez nutnosti výstavby těchto úkrytů. Zatímco hloubení podzemních prostor o dostatečné velikosti, vhodných pro celou měsíční kolonii, by bylo velkou technickou výzvou, tyto lávové tunely by mohly poskytovat hotové prostory pro dobře chráněné obydlené základny.

Lávový tunel Thurston Tube na Havajských ostrovech
Lávový tunel Thurston Tube na Havajských ostrovech
Na dalším obrázku je obrovský lávový tunel na Havaji. Vypadá, jako by byl vyhlouben lidskou rukou, avšak je přírodního původu: byl vytvořen při vulkanické činnosti.

Jak takový lávový tunel vzniká? Když se proudy lávy dostanou na povrch planety či měsíce, postupně se shora ochlazují, tuhnou a vytvářejí ztuhlou vrstvu. Takto vzniklá pevná kůra izoluje vespod se nacházející stále ještě tekuté proudy lávy a umožňuje jim pokračovat v toku, někdy až na vzdálenost několika kilometrů. Jakmile skončí aktivita sopky, láva může z vytvořeného tunelu zcela odtéct, přičemž zanechá dutý pozůstatek bývalého proudu - dojde k vytvoření podzemní dutiny (kaverny). Tento lávový tunel na Havajských ostrovech o výšce 3 m, nazvaný Thurston Tube, vytvořila sopka Kilauea.

Podobné útvary byly v hojném počtu objeveny také na planetě Mars.

Zdroj: universetoday.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »