Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  NASA přehodnocuje zbylé mise raketoplánů
Vít Straka Vytisknout článek

NASA přehodnocuje zbylé mise raketoplánů

Endeavour při převozu na rampu (mise STS-127)
Endeavour při převozu na rampu (mise STS-127)
Když se podíváme na oficiální plán startů, zjistíme, že jsou před námi poslední dvě mise amerických raketoplánů, které se uskuteční v průběhu letošního podzimu. Nyní je ovšem téměř jisté, že tento plán nebude dodržen a tyto lety postihnou výrazné odklady. Navíc je zde pořád šance přidání jedné mise.

Poslední dva lety, které nyní najdeme v letovém plánu, jsou mise STS-133 a -134, které čekají na stroje Discovery a Endeavour.

Cesta Leonarda zpět do raketoplánu (mise STS-128)
Cesta Leonarda zpět do raketoplánu (mise STS-128)
Raketoplán Discovery by se měl na svou poslední misi s pořadovým číslem STS-133 vydat 16. září. Jeho úkolem bude doručit na Mezinárodní kosmickou stanici nosič ELC-4 s náhradními díly pro stanici a nákladní modul MPLM Leonardo, naplněný zásobami a výbavou. Leonardo ovšem nyní poletí na stanici ve verzi PMM (Permanent Multi-Purpose Module) a jak tato zkratka napovídá, na rozdíl od svých předešlých zásobovacích misí Leonardo nepoletí raketoplánem zpět na Zemi ale zůstane nastálo připojený ke stanici, kde bude sloužit jako skladiště. K misi STS-133 byly také nově přidány dva kosmické výstupy. Posádku bude tvořit velitel Steven Lindsey (nynější šéfastronaut NASA), pilot Eric Boe a letoví specialisté Michael Barratt, Nicole Stottová, Timothy Kopra a Alvin Drew.

Nosič náhradních dílů ELC
Nosič náhradních dílů ELC
Na polovinu listopadu je v plánu startů uvedena mise Endeavour STS-134, která by také podle aktuálních plánů měla být poslední misí raketoplánu vůbec. Endeavour doručí na ISS nosič ELC-3 s náhradními díly a také spektrometr AMS, který bude uchycen vně stanice a bude pátrat po temné hmotě a antihmotě. Posádka Endeavouru provede tři kosmické výstupy, při kterých se zaměří především na promazání pohyblivého kloubu, jež otáčí solárními panely kvůli maximálnímu osvětlení a výrobě elektřiny. Posádku této mise by měli tvořit velitel Mark Kelly, pilot Gregory H. Johnson a letoví specialisté Gregory Chamitoff, Michael Fincke, Andrew Feustel a Roberto Vittori (ESA, Itálie).

Nyní se přenesme z oficiálního plánu startů k faktu, že NASA minulé úterý požádala inženýry programu raketoplánů, aby zhodnotili data startů těchto dvou misí. Jejich příprava je totiž ve výrazném skluzu a listopadové startovací okno pro Endeavour trvá doslova jen pár dní kvůli konfliktům s misemi Sojuzů a s tím související výměnou dlouhodobé posádky stanice. Navíc je zde několik poměrně dlouhých period, kdy nedovoluje misi raketoplánu úhel, který dráha stanice svírá se slunečními paprsky.

Inženýři zahájili zhodnocování, které by mělo být hotovo do konce června, na začátku července se tedy snad dozvíme definitivní data startů těchto dvou misí. Zatím to vypadá následovně: Discovery STS-133 poletí 29. října 2010, Endeavour STS-134 potom 28. února 2011.

Stále ještě však nemůžeme vyloučit přidání jedné mise (Atlantis STS-135). Raketoplán Atlantis bude totiž při misi stroje Endeavour připravený ke startu coby záchranný letoun, kdyby posádku Endeavouru postihla závažná technická závada a oni museli zůstat na stanici ISS. Pokud se Endeavour bezpečně vrátí, Atlantis zůstane připravený ke startu i s pomocnými motory a externí nádrží. Tak proč toho nevyužít a neposlat ještě jeden pořádný náklad na ISS (když stanice s ukončením provozu raketoplánů přijde o nejsilnější dopravní kapacitu)? Pokud by startovala pouze čtyřčlenná posádka, nebylo by potřeba chystat ke startu další záchranný raketoplán, astronauté by se v případě vážných technických problémů na Zemi vrátili dvěma loděmi Sojuz. Mise STS-135 by se uskutečnila pravděpodobně v červnu 2011 a byla by definitivně poslední výpravou raketoplánu do vesmíru. Jenže by si vyžádala další finance a není jisté, zda bude mít NASA nezbytnou politickou podporu. Rozhodnutí by mělo padnout zhruba v srpnu.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »