Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta Saturn vyzařuje méně energie

Planeta Saturn vyzařuje méně energie

Planeta Saturn v nepravých barvách
Planeta Saturn v nepravých barvách
Planeta Saturn postupně "zhasíná", říkají astronomové z týmu sondy Cassini. Podobně jako stolní lampa, které omezujeme přívod elektrického proudu, Saturn za poslední čtyři roky vyzařuje stále menší a menší množství energie v oboru infračerveného záření, přičemž jeho jižní polokoule je poněkud jasnější než severní.

Tato informace byla publikována americkými a britskými vědci v časopise Journal of Geophysical Research-Planet. Tým výzkumníků, jehož vedoucím je Liming Li (Cornell University, Ithaca, USA), analyzoval data o intenzitě infračerveného záření Saturnu, získaná kosmickou sondou Cassini. Ukázalo se, že planeta postupně snižuje svoji jasnost: jen za poslední 4 roky nastal pokles o 2 %, efektivní teplota poklesla o 0,5 %.

"Fakt, že Saturn vyzařuje více než 2krát větší množství energie, než dostává od Slunce, je pro astronomy záhadou více než deset let. Co generuje tuto dodatečnou energii? Naše pozorování jsou prvním krokem k odpovědi na tuto otázku," říká spoluautor článku Kevin Baines (JPL, NASA).

Údaje získané infračerveným spektrometrem CIRS (Composite InfraRed Spectrometer) na palubě sondy Cassini vědci konfrontovali s poznatky získanými přístroji na sondách Voyager, které prolétly kolem Saturnu v letech 1980 a 1981. Tyto informace v kombinaci s množstvím slunečního tepla, které dopadá na planetu, mohou pomoci vědcům v konečném důsledku pochopit původ zdroje energie v nitru planety Saturn.

Jak naznačují údaje ze sondy Cassini, jižní polokoule Saturnu vyzařuje přibližně o jednu šestinu energie více než polokoule severní. Tento efekt odpovídá změně ročního období - v průběhu posledních 5 let panovala na severní polokouli Saturnu "zima", na jižní polokouli zase "léto". Podobně jako na Zemi, je i na Saturnu změna ročních období způsobena sklonem rotační osy planety, díky čemuž jedna polokoule planety dostává od Slunce více energie než druhá.

Období rovnodennosti, kdy jsou obě polokoule planety osvětleny stejně, nastalo na Saturnu v srpnu roku 2009.

Změny vyzařované energie planetou Saturn
Změny vyzařované energie planetou Saturn
Pozorování provedená sondou Cassini ukázala, že množství tepelné energie vyzařované na severní polokouli planety postupně klesalo v období let 2005 až 2008 a opět začalo růst v roce 2009. Na jižní polokouli vyzařovaná tepelná energie klesala v letech 2005 až 2009.

Nehledě na tyto údaje planeta jako celek po celé období výzkumu postupně chladla a snižovala množství vyzařované energie. Aby bylo možné analyzovat situaci za jeden uplynulý rok na Saturnu (odpovídající počtu 30 pozemských roků), astronomové do studie zahrnuli rovněž informace, které získaly sondy Voyager počátkem 80. let minulého století. Avšak jak se ukázalo, tehdy neexistoval žádný podstatný rozdíl ve vyzařování tepelné energie z jižní či severní polokoule.

Astronomové předpokládají, že tyto rozdíly jsou podmíněny počasím na planetě Saturn. "Změny v přenosu energie jsou na Saturnu svázány s oblačnou pokrývkou. Se změnou množství oblačnosti se mění i množství energie, která uniká do vesmíru. Tyto hodnoty se mohou měnit v průběhu jednoho ročního období či z roku na rok. Avšak abychom plně pochopili, k čemu na Saturnu dochází, potřebujeme znát ještě druhou polovinu problému: znát množství energie, kterou planeta pohlcuje," říká spoluautorka studie Amy Simon-Miller, vedoucí laboratoře planetárních systémů NASA, Goddard Space Center.

Vědci jsou připraveni uskutečnit další krok porovnáním údajů z různých přístrojů na palubě sondy Cassini. Konkrétně palubní spektrometr pomůže objasnit, jaké množství energie odrážejí oblaka na Saturnu. Porovnáním těchto údajů s informací o množství dopadající sluneční energie bude možné vyčíslit množství energie pohlcené planetou a nakonec určit, jaký zdroj energie se nachází uvnitř planety.

Mise Cassini-Huygens je společný projekt NASA, Evropské kosmické agentury ESA a Itálie. Koncem září letošního roku byla zahájena další etapa výzkumné mise označovaná Solstice (slunovrat). Výzkumný program sondy byl prodloužen až do roku 2017.

Zdroj: federalspace.ru a www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



16. vesmírný týden 2024

16. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 4. do 21. 4. 2024. Měsíc bude v první čtvrti. Rozloučili jsme se s kometou 12P/Pons-Brooks. Z Ameriky dorazily zprávy i fotografie o úspěšném pozorování úplného zatmění Slunce i dvou komet během tohoto úkazu. Aktivita Slunce se konečně opět zvýšila. Proběhl také poslední start velké rakety Delta IV Heavy. SpaceX si připsala rekord v podobě dvacátého přistání prvního stupně Falconu 9. Před deseti roky ukončila dopadem na Měsíc svou misi sonda LADEE zkoumající prach v těsné blízkosti nad povrchem Měsíce.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Vírová galaxia M51

Vírová galaxia (iné názvy: Špirálovitá galaxia M51, Messierov objekt 51, Messier 51, M 51, NGC 5194, Arp 85) je klasická špirálovitá galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Bola objavená Charlesom Messierom 13. októbra 1773. Táto galaxia sa nachádza blízko hviezdy Alkaid (eta UMa) zo súhvezdia Veľká medvedica. Táto galaxia tvorí s hviezdami Alkaid a Mizar takmer pravouhlý trojuholník s pravým uhlom pri hviezde Alkaid. Nájsť sa dá aj pomocou myslenej spojnice hviezd Alkaid a Cor Caroli. Galaxia leží v jednej štvrtine vzdialenosti od Alkaida k Cor Caroli. Vírová galaxia bola v skutočnosti prvou objavenou špirálovou galaxiou. Už 30-centimetrový ďalekohľad spoľahlivo zobrazí jej špirálovú štruktúru. Vírová galaxia má aj svojho sprievodcu, menšiu galaxiu NGC 5195, ktorú objavil v roku 1781 Messierov priateľ Mechain. Sú spojené medzigalaktickým mostom, ktorý je predĺžením špirálového ramena M51. Je zaradená v Arpovom katalógu podivných galaxií ako špirálová galaxia so sprievodcom. Vírová galaxia a jej sprievodca bývajú niekedy označovaní ako dvojitá galaxia. Obe galaxie sa k sebe približujú, až nakoniec splynú do jednej. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, GSO 2" komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Starnet++, Adobe photoshop 203x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 38x300 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 150 flats, master darks, master darkflats 4.3. až 12.4.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »