Roj prastarých hvězd
Kulová hvězdokupa Messier 107 (M 107 aka NGC 6171) je stará kompaktní skupina hvězd, která se nachází asi 21 000 světelných let od nás. M 107 je jako přelidněná metropole: tisíce hvězd jsou zde namačkány v prostoru, jehož průměr je jen 20krát větší než vzdálenost Slunce a jeho nejbližšího hvězdného souseda - alfy Centauri. Mnoho stálic již dospělo do vývojového stádia rudého obra, jedné z posledních etap v životě hvězdy, a na snímku mají žluto-oranžovou barvu.
Kulové hvězdokupy se řadí k vůbec nejstarším objektům ve vesmíru. Hvězdy, které obsahují, vznikly z jednoho oblaku mezihvězdné hmoty v přibližně stejnou dobu - typicky zhruba před 10 miliardami let. Všechny stálice mají poměrně nízkou hmotnost a jako takové spalují vodík ve svém nitru mnohem pomaleji než ‚hvězdní bumbrlíčci‘. Kulové hvězdokupy se zformovaly v nejrannějších stádiích vývoje svých mateřských galaxií a jejich studium tedy může poskytnout důležité informace o vývoji dané galaxie i hvězd, které ji tvoří.
Kulová hvězdokupa M 107 patří k intenzivně sledovaným objektům, jelikož byla na jednom ze 160 hvězdných polí vybraných pro přehlídku Pre-FLAMES (Pre-FLAMES Survey) - předběžný průzkum provedený mezi lety 1999 a 2002 pomocí 2,2 m dalekohledu na observatoři La Silla (Chile) za účelem nalezení vhodných hvězd pro další následná pozorování pomocí VLT a spektroskopického zařízení FLAMES [1]. Přístroj FLAMES umožňuje pozorovat najednou až 130 jednotlivých objektů v zorném poli, což je vhodné především při spektroskopickém studiu hvězdami hustě pokrytých oblastí, jako jsou například kulové hvězdokupy.
Kulovou hvězdokupu M 107 naleznete na obloze v souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus, Oph) severně od klepet nebeského Štíra (Scorpius, Sco). Není sice pozorovatelná pouhým okem, ale při zdánlivé magnitudě kolem 8 je možné ji v místech s tmavou oblohou pozorovat již malými dalekohledy. Průměr objektu na obloze dosahuje 13’ (úhlových minut), což při dané vzdálenosti odpovídá reálnému průměru asi 80 světelných let. Je zajímavé, že téměř polovinu všech kulových hvězdokup, které známe v Galaxii, naleznete v souhvězdích Střelce, Štíra a Hadonoše, tedy zhruba směrem do centra Galaxie. Důvod je však jednoduchý: jelikož se všechny kulové hvězdokupy pohybují po protáhlých drahách kolem středu Galaxie, je statisticky pravděpodobnější, že je budeme pozorovat častěji v tomto směru.
Kulovou hvězdokupu dnes známou jako M 107 objevil Pierre Méchain v dubnu 1782. Objekt byl spolu s dalšími šesti zařazen do seznamu 'Přidaných objektů Messierova katalogu‘ (Additional Messier Objects), které původní finální verze Messierova katalogu nehvězdných objektů zveřejněného o rok dříve neobsahovala. Dne 12. května 1793 hvězdokupu nezávisle objevil také William Herschel, který u ní jako první v historii rozlišil jednotlivé hvězdy. Teprve v roce 1947 však dostala tato hvězdokupa své číslo 107 a stala se tak poslední hvězdokupou zařazenou přímo de slavného Messierova katalogu.
Uvedený snímek je složen z jednotlivých expozic získaných kamerou WFI (Wide Field Camera) na dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v Chille. Barevná kompozice vznikla složením záběrů pořízených přes filtry pro modrou, zelenou a blízkou infračervenou oblast spektra.
Poznámky
[1] Fibre Large Array Multi-Element Spectrograph
Další informace
ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 14 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 42 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.
Odkazy
Kontakty
Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Překlad: Jiří Srba; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o.
Národní kontakt: Viktor Votruba +420 267 103 040; votruba@physics.muni.cz
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
