Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  V pátek 8. července 2011 do vesmíru naposledy zamíří americký raketoplán
Vít Straka Vytisknout článek

V pátek 8. července 2011 do vesmíru naposledy zamíří americký raketoplán

Raketoplán Atlantis je na Floridě připravován k poslednímu startu. Autor: NASA
Raketoplán Atlantis je na Floridě připravován k poslednímu startu.
Autor: NASA
Kdo by je neznal - legendární americké mnohonásobně použitelné kosmické letouny, které se do knihy historie kosmonautiky zapsaly skutečně velmi tučným písmem. V pátek 8. července na Floridě naposledy zaburácejí motory raketoplánu a 135. misí se uzavře éra těchto strojů.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 158 z 5. 7. 2011.

Po skončení projektu Apollo dokázala NASA kvůli ekonomickým škrtům prosadit pouze jediný nový projekt - koncepci vícenásobně použitelného raketoplánu. Raketoplán nabízel velké zjednodušení a zlevnění kosmických cest díky své vícenásobné použitelnosti. Vyrobeno bylo celkově šest exemplářů raketoplánu: Enterprise, Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour. Enterprise se do vesmíru nikdy nepodíval, protože byl určen jen pro testovací lety v zemské atmosféře.

Významné mise raketoplánů

První start raketoplánu se uskutečnil na den přesně dvacet let po letu Jurije Gagarina: 12. dubna 1981. Šlo o první zkušební let raketoplánu do vesmíru. Za 30 let provozu raketoplány odlétaly celkem 134 misí a nadcházející poslední bude mít číslo 135. Mezi nimi samozřejmě najdeme řadu důležitých a zajímavých misí.

  • Při misi Columbia STS-9 roku 1983 raketoplán poprvé vzlétl s evropskou laboratoří Spacelab v nákladovém prostoru. Takovýchto misí se posléze uskutečnila celá řada, v nákladovém prostoru raketoplánu byl umístěn laboratorní modul propojený tunelem s kabinou posádky letounu, která v modulu prováděla nejrůznější vědecké výzkumy a experimenty. Lety raketoplánů byly na více než dva roky tragicky přerušeny havárií raketoplánu Challenger 28. ledna 1986, který explodoval 73 vteřin po startu, a při které zahynula celá posádka. V dubnu 1990 byl z paluby raketoplánu Discovery vypuštěn slavný Hubbleův teleskop, v prosinci 1993 k teleskopu zamířil raketoplán Endeavour, aby jeho posádka opravila konstrukční vadu teleskopu. Servisních misí k teleskopu bylo nakonec celkem pět. V říjnu 1998, při misi raketoplánu Discovery, se do vesmíru podíval nejstarší člověk - astronaut John Glenn ve věku 77 let. Tento astronaut, člen prvního oddílu NASA, se v únoru 1962 stal prvním Američanem, který obletěl Zemi, mise raketoplánu Discovery byla jeho návratem do kosmu po 36 letech. Druhou tragickou havárií programu byla mise Columbia STS-107 roku 2003, kdy byl raketoplán ztracen při přistávacím manévru a v jeho troskách našlo smrt všech sedm členů posádky. Raketoplány také navštívily dvě kosmické stanice: ruský Mir, ke kterému zamířilo mezi lety 1994 a 1998 celkem devět raketoplánů a dále Mezinárodní vesmírnou stanici ISS - k té budou mít, když počítáme i poslední misi STS-135, kosmické letouny odlétáno 37 misí. Mezi lety 1998 a 2011 dopravily do vesmíru většinu stavebních dílů této stanice.

Poslední let

Definitivně poslední mise bude podniknuta raketoplánem Atlantis a bude mít označení STS-135. Bude to zásobovací mise ke stanici ISS, jejímž cílem bude dopravit na kosmickou stanici maximum zásob, náhradních dílů a vědecké výbavy. Vedle raketoplánů nyní kosmickou stanici zásobují také ruské, evropské a japonské lodě, v zásobování z americké strany zastoupí raketoplány nejdříve roku 2012 nové lodě soukromých firem. Poměrně zásadní komplikací této mise je fakt, že ke startu již nebude připravený žádný jiný raketoplán, který by zamířil pro posádku Atlantisu v případě, že by ji na kosmické stanici "uvěznilo" nějaké zásadní poškození jejich letounu. V takovém případě by se musela posádka poslední mise raketoplánu spolehnout na ruské lodě Sojuz, které v současnosti na stanici dopravují dlouhodobé posádky a po ukončení provozu raketoplánů se stanou na několik let jediným dopravním prostředkem, schopným dopravit astronauty na kosmickou stanici. Proto byla také poslední posádka raketoplánu značně zredukována - z obvyklých šesti až sedmi na pouhé čtyři astronauty. Ti by na kosmické stanici v případě vážného poškození jejich raketoplánu, vylučujícího bezpečný návrat, zůstali několik měsíců, než by byl připraven jejich návrat na Zemi loděmi Sojuz.
Ke kosmické stanici ISS každý rok zamíří čtyři lodě Sojuz. Každá sem dopraví tři kosmonauty k dlouhodobému pobytu a zůstane ke stanici připojena, za půl roku se na její palubě vrací na Zemi stejná trojice. Posádka stanice se skládá ze šesti lidí (posádek dvou Sojuzů). V případě vážného poškození Atlantisu by na stanici ISS zůstalo deset lidí. Čtyři členové posádky raketoplánu by se vrátili na Zemi ve čtyřech po sobě následujících lodích Sojuz (pokaždé se dvěma členy posádky stanice). Aby se vykompenzovala místa, obsazená posádkou raketoplánu, byly by do vesmíru vyslány dvě lodě Sojuz s jedním prázdným sedadlem a jedna loď se dvěma prázdnými sedadly. Poslední člen posádky raketoplánu by se vrátil na Zemi v červnu 2012.
S letem je spojeno přece jen alespoň jedno prvenství: raketoplán do kosmu dopraví první iPhone, který bude následně využíván posádkou stanice při experimentech.

Raketoplány v číslech:

Columbia: celkem 28 misí, 4808 obletů Země, celkem ve vesmíru urazila 195 852 325 kilometrů.
Challenger: celkem 9 úspěšných misí, 995 obletů Země, celkem ve vesmíru urazil 38 079 155 kilometrů.
Discovery: 39 misí, 5830 obletů Země, celkem ve vesmíru urazil 238 539 663 kilometrů.
Atlantis (bez poslední mise): 32 misí, 4648 obletů Země, celkem ve vesmíru urazil 194 168 813 kilometrů.
Endeavour: 25 misí, 4671 obletů Země, celkem ve vesmíru urazil 197 761 261 kilometrů.

Během 30 let provozu posloužil raketoplán jako dopravní prostředek do kosmu pro 355 lidí ze 16 zemí světa (306 mužů a 49 žen). Když sečteme počty členů všech posádek (včetně poslední) a pomineme fakt, že spousta astronautů letěla ve více posádkách, vyjde nám číslo 852.

V dubnu zveřejnila University of Colorado ekonomický rozbor programu raketoplánů: do konce roku 2010 "spolykal" 192 miliard dolarů, celkové náklady by měly dosáhnout asi 196,5 miliardy dolarů.

Zdroje:

Ke stažení:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »