Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozhovor: Stanislav Gunár a Prémie za Slunce

Rozhovor: Stanislav Gunár a Prémie za Slunce

Proba-3 bude vytvářet umělé zatmění Slunce
Proba-3 bude vytvářet umělé zatmění Slunce
Stanislav Gunár, vědecký pracovník Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR, získal Prémii Otto Wichterleho udělovanou Akademií věd mladým vědeckým pracovníkům. Dnes přinášíme rozhovor s laureátem o jeho vědecké práci.

Čím se ve svém výzkumu zabýváte?
Zabývám se výzkumem Slunce, konkrétně výzkumem slunečních protuberancí, jejich modelováním a potom porovnáváním namodelovaných dat s pozorováními.

Co to je sluneční protuberance?
Jsou to oblaka plazmatu, která se nachází nad povrchem Slunce. Mohou tam být od několika dní po několik měsíců. Jsou dobře pozorovatelným a známým jevem, který ale není vůbec dobře popsaný. Zatím vlastně nevíme, jak to vše funguje, proč tam oblaka plazmatu zůstanou třeba dva měsíce, pak náhle vybuchnou a způsobí erupci a výron koronálního plazmatu. Je to zkrátka dlouho pozorovaný jev a při tom stále není objasněný.

Někdy se říká, že Slunce je největším magnetem Sluneční soustavy. Co je na tom pravdy?
To je určitě pravda. I důvod, proč se ty protuberance vznášejí nad povrchem Slunce je spjat s magnetickým polem. Tím, že je plazma elektricky nabitý materiál, tak její částice nepropadají skrz magnetické pole a proto se celá velká hmota protuberancí dokáže udržet nad povrchem Slunce. Ale to je jen jeden z projevů slunečního magnetického pole. Sluneční magnetismus zasahuje do velké vzdálenosti až na okraj Sluneční soustavy a rozhodně je to největší magnet v naší planetární soustavě.

Jak je Slunce aktivní, když ho porovnáme s jinými hvězdami?
Slunce není až tak aktivní, jako je mnoho jiných hvězd. A je to pro nás dobře, protože aktivita s sebou přináší určitá rizika. Kdyby bylo Slunce tak aktivní hvězda, jako některé jiné, nemohl by na planetě Zemi existovat život. Naopak ale existují hvězdy, které mají aktivitu ještě nižší než Slunce, hlavně v pokročilém stádiu vývoje, např. bílý trpaslíci.

Už jste říkal, jak důležité je magnetické pole na Slunci. Zkusme si představit, jak by Slunce vypadalo, kdyby se magnetismus úplně vypnul. Bylo by na něm vůbec co pozorovat?
To je zajímavá otázka. Myslím si, že by nebylo příliš co pozorovat. Většina projevů aktivity je právě spojená s magnetismem - erupce, skvrny, protuberance. Takže snad to jediné, co by šlo pozorovat, by byl klidný povrch Slunce. Ten se dá sledovat i dnes, převládá na něm konvekce a na povrchu se projevuje tzv. granulací.

Vy se podílíte na chystané družici k výzkumu Slunce. Co bude jejím cílem?
Družice se jmenuje Proba-3. Na palubě ponese sluneční koronograf ASPIICS. Proba-3 je technologicky zajímavý projekt, který realizuje Evropská kosmická agentura. Jedná se o soustavu dvou družic, které budou na oběžné dráze létat ve formaci. Experiment má především ukázat, že je možné dosáhnout toho, aby dvě družice létaly v přesné formaci. Ale když už v té formaci budou, proč toho nevyužít. Družice budou tvořit sluneční koronograf, který bude fungovat jako dlouhodobé umělé zatmění Slunce. Dvě družice budou od sebe vzdáleny 150 metrů, na jedné bude umělý Měsíc, tedy kotouč zakrývající Slunce. Na druhé družici, která se bude nacházet ve stínu té první, se bude nacházet dalekohled. Ten nám umožní pozorovat Slunce v podmínkách, jaké jsou možné jen během zatmění a to dlouhodobě. Nominální délka celé mise je dva roky.

Podařilo se už v minulosti takto vytvořit umělé zatmění, nebo to bude poprvé?
V podstatě se to děje dost běžně, protože koronograf jako takový je dost běžný přístroj. Většinou se používají v pozemských dalekohledech, kde je ten umělý Měsíc umístěn uvnitř dalekohledu. Tím vzniká problém, že jas okolní atmosféry během dne je dost vysoký. Navíc se nedaří zcela odstínit všechno ostatní světlo, které přichází od Slunce. Uvnitř dalekohledu se v důsledku toho nachází velké množství tzv. rozptýleného světla. Při tom koróna je několik tisíckrát méně intenzivní než sluneční disk, takže rozptýlené světlo může svítit více než celá koróna a to znehodnocuje měření. Proto během těchto umělých zatmění není možné pozorovat takové detaily ve struktuře koróny, jako během skutečného zatmění Slunce. Podobné koronografy létají i ve vesmíru, např. na známé družici SOHO. U nich se ale nepoužívá vnitřní zástin, ale vnější, kdy je umělý Měsíc před dalekohledem asi 2 metry vysunutý na tyči. I to je dost blízko a rozptýlené světlo stále překáží, i když méně. U družice Proba-3 se tento efekt potlačí a díky velké vzdálenosti (těch 150 metrů) se tak přiblížíme podmínkám při přirozeném zatmění Slunce.

Očekáváte od družice konkrétní výsledky, nebo bude do jisté míry překvapením, co Proba-3 uvidí?
Očekávají se samozřejmě konkrétní výsledky. Právě proto, že umělý Měsíc bude tak daleko, umožní nám sledovat sluneční korónu skoro až u slunečního disku. Tedy to, co je jinak možné jen při přirozených zatměních. Důležité je, že budeme moci sledovat časový vývoj jemných struktur v koróně. Přirozená zatmění trvají většinou jen 5 minut, maximálně 7, takže z takového krátkého pozorování máme jenom jakoby jednu „fotku“. Ale z družice Proba-3 budeme moc pozorovat dlouhé hodiny vývoje a z „fotky“ vznikne celý „film“. Další věc je, že budeme moci sledovat protuberance a řešit třeba otázku ohřevu koróny. Ale samozřejmě může dojít k nečekaným objevům, jako pokaždé, když se posunou naše technické možnosti o krok dál.


Na otázky Petra Sobotky odpovídal dr. Stanislav Gunár, vědecký pracovník Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »