Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Nové evropské kosmické projekty

Nové evropské kosmické projekty

Představa evropské sondy Solar Orbiter k výzkumu Slunce
Představa evropské sondy Solar Orbiter k výzkumu Slunce
Evropská kosmická agentura ESA vybrala k realizaci další dva kosmické projekty. Prvním z nich bude sonda do blízkosti žhavého povrchu Slunce, v druhém případě se bude jednat o astronomickou družici k mapování struktury vesmíru. Se starty se počítá v letech 2017 a 2019.

Kosmická sonda Solar Orbiter bude zkoumat Slunce především během těsných průletů ve vzdálenosti, na jakou se doposud žádná sonda nepřiblížila - v pericentru dráhy se bude přibližovat k povrchu Slunce na vzdálenost 42 milióny km (tj. 0,28 AU). Její přístroje tak budou moci studovat částice slunečního větru krátce po jejich vyvržení. Sonda bude rovněž provádět dálkové snímkování sluneční atmosféry včetně koróny. Dráha sondy bude vůči rovině slunečního rovníku skloněna o úhel 25°.

Astronomové předpokládají, že sonda Solar Orbiter rozplete hádanku, jakým způsobem Slunce ovlivňuje celou Sluneční soustavu, a to na základě určení původu a působení hypersonického slunečního větru, magnetického pole Slunce a mohutných erupcí vznikajících v důsledku poruch ve sluneční atmosféře.

Solar Orbiter bude studovat Slunce nejen v oboru viditelného světla a rádiového záření, ale i v oboru ultrafialového a rentgenového záření. Přístroje sondy budou pořizovat podrobné snímky povrchu Slunce s rozlišením detailů o velikosti pouhých 200 km. Deset vědeckých přístrojů na palubě by mělo pracovat po dobu 7 let.

Se startem se počítá v lednu 2017 pomocí americké nosné rakety Atlas 5. Nejmenší vzdálenosti od povrchu Slunce dosáhne sonda 3,5 roku po startu, tj. zhruba v polovině roku 2020. Následné průlety sondy kolem Venuše postupně upraví dráhu sondy a navedou ji na průletové dráhy v blízkosti slunečních pólů v následujících několika letech.

Podobný projekt s názvem Interheliozond připravují ruští odborníci; s jeho startem se počítá po roce 2015. Ruská sonda by se měla ke Slunci přibližovat ještě více, a to na vzdálenost 30 až 40 poloměrů Slunce, tj. na 20 až 30 miliónů km.

Představa evropské kosmické observatoře Euclid k výzkumu struktury vesmíru
Představa evropské kosmické observatoře Euclid k výzkumu struktury vesmíru
Druhý schválený projekt ESA se jmenuje Euclid. Astronomická družice bude vypuštěna v roce 2019 pomocí nosné rakety Sojuz z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně a bude navedena do oblasti Lagrangeova libračního bodu L2. Ten se nachází ve vzdálenosti asi 1,5 miliónu km od Země v opačném směru, než leží Slunce. Je to oblast, kde se vyrovnávají gravitační síly Země a Slunce a kosmická observatoř zde může dlouhodobě pracovat bez nároků na korekce dráhy.

Družice Euclid o hmotnosti 2100 kg bude vybavena dalekohledem o průměru 1,15 m a jejím hlavním úkolem bude výzkum povahy skryté hmoty a skryté energie na základě měření zrychlující se expanze vesmíru.

Tři čtvrtiny vesmíru je tvořeno temnou energií - záhadnou silou způsobující zrychlené rozpínání vesmíru. Astronomové se domnívají, že dalších 20 % vesmíru je složeno ze skryté hmoty, která uplatňuje stejnou gravitační sílu jako obyčejná hmota, avšak nevyzařuje žádné světlo.

Přístroje na palubě družice Euclid zmapují měnící se trojrozměrnou strukturu vesmíru v období uplynulých 10 miliard roků, čímž vystopují jeho rozpínání a vliv skryté energie na jeho evoluci. Družice nese jméno antického matematika a zakladatele geometrie jménem Euklidés.

Projekty kosmických misí Solar Orbiter a Euclid zvítězily nad další navrhovanou družicí s názvem Plato, která byla navržena k určení četnosti výskytu planet kroužících kolem jiných hvězd, včetně planet v obyvatelné zóně, kde mohou panovat příhodné podmínky pro existenci života.

Tuto trojici projektů ESA vybrala v roce 2010 jako finalisty pro plánované mise ESA střední třídy zaměřené na výzkum vesmíru. Projekty jsou součástí evropského programu Cosmic Vision výhledově zaměřeného na období 2015 až 2025.

Zdroj: astronomynow.com a novosti-kosmonavtiki.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »