Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Veněra-D bude zkoumat Venuši

Veněra-D bude zkoumat Venuši

Představa kosmické sondy Veněra-D
Představa kosmické sondy Veněra-D
Přestože start ruské sondy Fobos-Grunt k planetě Mars skončil neúspěchem, zvažuje se možnost opakování mise v roce 2018. Nicméně pokračuje vývoj kosmické sondy Veněra-D, která by měla při studiu Venuše navázat na předcházející výzkumy, uskutečněné sovětskými sondami typu Veněra v 70. a 80. letech minulého století.

Projekt je zařazen do oficiálního programu Federální kosmické agentury Ruska na období 2006 až 2015. Měl by zajistit vyšší kvalitativní úroveň výzkumů jak z oběžné dráhy, tak pomocí přistávacího modulu. Výzkum bude zaměřen na strukturu, energetickou rovnováhu a dynamiku spodní vrstvy atmosféry, na chemické složení atmosféry, na výzkum inertních plynů a jejich izotopů, na stavbu a chemické složení oblaků, na detailní studium vlastností prostředí pohlcujícího ultrafialové záření, na určení mineralogického složení a geologii povrchu planety, na registraci seismické a vulkanické činnosti či přítomnosti blesků a na problematiku výskytu vody na Venuši.

Projekt Veněra-D se bude skládat ze tří samostatných celků: hlavní sonda bude zkoumat Venuši z oběžné dráhy, na odlišnou dráhu bude naveden subsatelit a na povrchu planety přistane stacionární výzkumná sonda.

Přistávací modul připravované ruské sondy Veněra-D
Přistávací modul připravované ruské sondy Veněra-D
Přistávací modul sondy Veněra-D bude mít za úkol po více než 30 letech navázat na výzkumy Venuše prováděné sovětskými sondami (jako poslední přistály na povrchu planety v roce 1985 moduly sond Vega 1 a 2). Přistávací modul ponese unikátní experimenty za účelem určení chemického a mineralogického složení povrchu v místě přistání, bude studovat atmosféru, stavbu, složení a mikrofyziku oblaků, vertikální profil složení ovzduší a bude měřit rychlost větru. Budou realizována přímá měření obsahu inertních plynů a jejich izotopů. Další přístroje se zaměří na výzkum složení povrchu včetně zjištění radioaktivních izotopů.

Měření budou prováděna během sestupu po dobu asi jedné hodiny, po přistání na povrchu planety by měly v nepříznivých podmínkách přístroje fungovat více než 2 hodiny.

Orbitální část sondy bude vybavena přístroji, jako je například zobrazovací UV spektrometr, spektrometr pracující v infračerveném pásmu, širokoúhlá kamera pro oblast od UV až po blízké IR záření apod. Všechny přístroje budou využity ke studium vlastností atmosféry, ionosféry a magnetosféry Venuše, a také ke studiu meziplanetárního prostoru.

Hlavní sonda Veněra-D a subsatelit na oběžné dráze kolem Venuše
Hlavní sonda Veněra-D a subsatelit na oběžné dráze kolem Venuše
Po příletu k planetě bude hlavní sonda navedena na eliptickou polární oběžnou dráhu s dobou oběhu 24 hodiny. Předpokládaná životnost: 3 roky.

Součástí výzkumné mise bude rovněž menší družice Venuše (subsatelit), která bude ve spolupráci s hlavní sondou provádět výzkum atmosféry a magnetosféry.

V různých fázích projektu se zvažovalo rovněž navedení balónů do atmosféry Venuše, případně vypuštění až 4 mikrosond o průměru 0,2 m, které by byly shozeny z balónů jedna po druhé a dopadly by na povrch planety. Vybavení by mohlo být rozsáhlejší - vše závisí na typu použité nosné rakety.

Plánovaný start sondy nejdříve v roce 2017.

Zdroj: cosmos.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »