Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Výzkum Venuše: Veněra-D a co dál?

Výzkum Venuše: Veněra-D a co dál?

Přistávací modul připravované ruské sondy Veněra-D
Přistávací modul připravované ruské sondy Veněra-D
Před časem jsme vás na těchto stránkách informovali o ruském projektu Veněra-D, jehož cílem bude po roce 2017 podrobný výzkum Venuše. To však není jediný připravovaný projekt, který by měl přispět ke studiu stále ještě záhadné planety.

Z ruské strany by měl na misi Veněra-D navázat projekt sondy Veněra-Glob, s jejímž startem se orientačně počítá po roce 2020. Cílem sondy bude dlouhodobý a detailní výzkum atmosféry planety a výzkum povrchu Venuše současně na několika místech. To má zajistit sonda na oběžné dráze kolem planety a 4 až 6 průzkumných modulů, studujících atmosféru a povrch Venuše.

Jedním z přistávacích modulů může být dlouhodobě pracující laboratoř fungující podstatně delší dobu. U dosavadních sond vydržely přistávací moduly pracovat na povrchu planety něco přes 2 hodiny. Koncepce dlouhodobě pracující stanice se zvažovala již při návrhu projektu Veněra-D. Byla navržena celá řada originálních řešení konstrukce, avšak současná úroveň technologií neumožňovala jejich realizaci a zařazení do projektu sondy Veněra-D. Pokud to umožní rozvoj elektroniky, pracující za vysokých teplot, dlouhodobě fungující stanice bude do projektu Veněra-Glob zařazena.

Zvažuje se také vybavení sondy prostředky pro výzkum atmosféry v podobě složitějších konstrukcí, například vrtulníku či aerostatů s proměnnou výškou letu v místní atmosféře.

Hlavními cíli projektu v různých oblastech Venuše bude:

- výzkum stavby a chemického složení atmosféry, oblaků, tepelné rovnováhy, skleníkového efektu a dynamiky atmosféry

- studium povrchu, seismické, elektrické a vulkanické aktivity, vzájemného vztahu povrchu planety a její atmosféry

- monitorování spodní, střední a horní vrstvy atmosféry z oběžné dráhy, výzkum atmosféry, ionosféry a studium disipace molekul

Projekt bude připravován v rámci široké mezinárodní spolupráce.

V současné době krouží kolem Venuše jediná sonda, a to evropská sonda Venus Express (start 9. 11. 2005). Na své konto si připsala několik významných poznatků. Stále je v dobrém technickém stavu a pokračuje ve výzkum planety.

V roce 2010 se měla do výzkumu Venuše zapojit japonská sonda Akatsuki (start 21. 5. 2010). V prosinci téhož roku se však nezdařilo její navedení na oběžnou dráhu kolem cílové planety, další pokus o tento manévr uskuteční japonští technici v roce 2016.

Představa americké sondy VISE (Venus In-Situ Explorer) k výzkumu Venuše
Představa americké sondy VISE (Venus In-Situ Explorer) k výzkumu Venuše
Americký projekt sondy VISE (Venus In-Situ Explorer) byl v roce 2009 vybrán mezi mise ucházející se o realizaci v rámci programu New Frontiers (zatím realizovány sondy New Horizons a Juno, připravuje se OSIRIS-Rex). Soutěžit bude s dalšími 4 projekty, z nichž bude vybrán pouze jeden. Realizace vítězného projektu se uskuteční v období 2013 až 2022.

V případě, že bude projekt sondy VISE shledán natolik zajímavý, že bude vybrán k realizaci, bude jeho primárním zaměřením výzkum fyzikálních a chemických vlastností atmosféry, a dále stavby a složení povrchu. Výzkum však nebude prováděn z oběžné dráhy, ale pomocí speciálního balónu, který opakovaně sestoupí na povrch Venuše, zde rychle odebere vzorky a v přijatelnějších podmínkách větší výšky (za nižšího tlaku a teploty) je pak analyzuje. Měla by to být jakási předehra pro získání základních informací před vysláním další sondy NASA s názvem Venus Mobile Explorer v mnohem vzdálenějším časovém období.

Vzhledem k tomu, že spodní vrstvy atmosféry Venuše jsou velmi husté, mohly by se tyto výzkumné prostředky přemísťovat pomocí kovového vlnovce (balónu), stoupajícího vzhůru a následně se vznášejícího za letu nad povrchem planety ve výšce zhruba 10 km, podobně jako vzducholoď. Takto by zařízení mohlo překonat velké vzdálenosti a provádět dlouhodobý výzkum jak atmosféry, tak i povrchu planety.

Při kontrolovaném letu ve výšce jen několik metrů nad povrchem bude možné občas provádět odběr vzorků povrchového materiálu k následnému rozboru. Pohyb může být realizován například pomocí poháněné vrtule či za využití slabého větru nad povrchem Venuše.

Zdroj: stp.cosmos.ru a en.wikipedia.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »