Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty. Autor: Travis NovitskyOd konce minulého týdne se astronomové i nadšenci vybaveni malými dalekohledy a bezpečnými filtry mohou těšit z výrazné skvrny na Slunci. Oblast označená AR1429 je tak velká, že bychom do ní nasoukali do přímky asi 9 Zemí, a její aktivita je už nyní překvapivě vysoká. Právě v tuto chvíli k nám od ní míří oblak koronální hmoty, který by dnes mohl vykouzlit vzácné divadlo v podobě polárních září zejména nad USA, Kanadou a východním Ruskem, večer možná i nad severním českým obzorem. Zájemci o spatření výjimečných polárních září by ovšem měli být ostražití nejen dnes, ale i v následujících dnech. Samotná skvrna bude pozorovatelná ještě asi 9 dní.
Skupiny skvrn 1428 a 1429 ze dne 7. března 2012. Autor: Martin PopekSkvrna AR1429 se objevila na okraji severovýchodního slunečního kotouče v sobotu 3. března. Už několik dní předtím na svou přítomnost na odvrácené straně Slunce upozornila několika erupcemi, které se projevily na snímcích družic SOHO a SDO. Krátce předtím, než se dala vizuálně pozorovat na samotném slunečním okraji, došlo 2. března v 18:46 SEČ k erupci třídy M3, což je na škále intenzity erupcí již poměrně dost silný záblesk.
Záblesk erupce třídy X5 ráno 7. března v 1:28 SEČ. Autor: SDO/NASANejvětším překvapením byl ovšem výbuch ve středu 7. března jen 28 minut po první hodině ranní našeho času. Erupce třídy X5, k níž došlo, byla jednou z nejsilnějších z tohoto slunečního cyklu a skvrna tedy o sobě dala znát, že hýří skutečně vysokou aktivitou. Při této erupci byl rovněž uvolněn oblak nabitých částic koronální hmoty (CME), který dorazí k Zemi právě dnes. Podle Národního úřadu pro atmosférickou a oceánskou správu (NOAA), který se zpracováním vlivů sluneční aktivity na Zemi zabývá, tato erupce patrně přinese tak silnou geomagnetickou bouři, aby byly polární záře pozorovatelné i u nás. Výzkumníci z Goddardova centra pro vyhodnocení kosmického počasí NASA spočetli, že CME by měla dorazit dnes v 7:25 SEČ +/- 7 hodin a v závislosti na intenzitě by pak geomagnetická bouře mohla trvat i několik hodin. Bouře bude tedy silná a pozorovatelé i v nižších zeměpisných šířkách by měli být ostražití kvůli možným polárním zářím. S ohledem na předpokládaný čas příchodu CME však mají obyvatelé ČR tentokrát špatné podmínky, lépe na tom budou obyvatelé USA, Kanady či východního Ruska. Nad naším územím navíc přechází okluzní fronta, oblačnost by se měla od západu trhat až v průběhu dnešní noci. Pokud bude bouře dost silná i ve večerních hodinách, šance ke spatření vzácného úkazu jsou zejména na západě republiky. I tam ale možnou záři dost ochabí svit Měsíce v úplňku.
Polární záře 26. září 2011. Autor: Martin GembecPokud k záři nad českým obzorem nakonec nedojde, nebo ji zhatí počasí, netřeba nutně zoufat. Z fyzikálních důvodů je zpravidla sluneční erupce více geoefektivní (tedy mající vliv na zemské magnetické pole), když se aktivní skvrna nachází nejblíže ke středu slunečního kotouče a pak po průchodu touto centrální oblastí. Pokud tedy bude aktivita v oblasti skvrny pokračovat i v následujících dnech, pak právě ty další erupce by mohly přinést oblak aktivních částic, které vykouzlí vytoužené atmosférické divadlo i nad českým severním obzorem. Nutno připomenout, že z České republiky byly v tomto 24. cyklu sluneční aktivity pozorovatelné již dvě polární záře - v nocích 5./6. srpna 2011 a 26./27. září 2011. Internetem rovněž koluje fotografie, podle které byla polární záře viditelná 25. ledna 2012 nad Vrchlabím, jedná se ovšem o "falešnou" záři vytvořenou obarvením vysoké oblačnosti na snímku do zelených barev.
Západ Slunce se skvrnou AR1429 u horního okraje. Autor: Petr HorálekSkupinu slunečních skvrn AR1429 můžete pozorovat i malými dalekohledy (či dle některých pozorování i pouhým okem), použijete-li bezpečný filtr. Kromě této skupiny je rovněž výrazná, ovšem jen dalekohledy pozorovatelná AR1428. Současnou aktivitu polárních září můžete sledovat na našem Aurorálním monitoru, rovněž si prohlédněte současné družicové snímky Slunce. Nejnovější zprávy z dění na Slunci i fotografie polárních září ze severnějších států si můžete dennodenně prohlížet na stránce Spaceweather.com.
Nechme se tedy překvapit a vyhlížejme v následujících nocích nad severním obzorem…
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
