Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  VLT pořídil detailní snímek mlhoviny NGC 6357
Jiří Srba Vytisknout článek

VLT pořídil detailní snímek mlhoviny NGC 6357

ngc6357 - eso1226
ngc6357 - eso1226
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (026/2012): Dalekohled ESO/VLT pořídil dosud nejdetailnější snímek působivé části hvězdné porodnice NGC 6357. Na tomto záběru je zachyceno mnoho mladých horkých hvězd, zářivých oblaků plynu a neobvyklých prachových útvarů, které vznikly působením intenzivního ultrafialového záření a mohutných proudů nabitých částic vyvrhovaných mladými hvězdami.

Dalekohled ESO/VLT pořídil dosud nejdetailnější snímek působivé části hvězdné porodnice NGC 6357. Na tomto záběru je zachyceno mnoho mladých horkých hvězd, zářivých oblaků plynu a neobvyklých prachových útvarů, které vznikly působením intenzivního ultrafialového záření a mohutných proudů nabitých částic vyvrhovaných mladými hvězdami.

Hluboko v Mléčné dráze směrem do souhvězdí Štíra leží mlhovina NGC 6357 [1]. Uprostřed neuspořádaných oblaků plynu a prachu [2] se zde rodí nové hvězdy. Vnější partie této mohutné mlhoviny nyní vyfotografoval dalekohled ESO/VLT. Vznikl tak dosud nejlepší záběr této oblasti oblohy [3].

Nový snímek zachycuje široký pás prachu táhnoucí se středem mlhoviny, který absorbuje světlo vzdálenějších objektů. Vpravo se nachází malá hvězdokupa velmi jasných mladých modrobílých hvězd, které se zde zformovaly. Jsou pravděpodobně pouze několik milionů let staré, což je na hvězdné poměry velmi nízký věk. Intenzivní ultrafialové záření těchto hvězd doslova vykusuje díru v okolním plynu a dává vzniknout neobvyklým útvarům.

Celý snímek je pokryt temnými prachovými skvrnami, avšak ty nejzajímavější naleznete v pravém dolním rohu a na pravé straně snímku. Záření mladých hvězd zde vytvořilo neobvyklé útvary připomínající chobot, které jsou podobné ‚pilířům stvoření’ známým z Orlí mlhoviny (opo9544a). Kosmický prach je mnohem jemnější než prach, který znáte z domova, spíše připomíná částice kouře. Převážně ho tvoří křemičitany, grafit a vodní led, jejichž základní stavební kameny vznikly v nitrech předchozí generace hvězd a v závěru jejich života byly vyvrženy do okolního kosmického prostoru.  

V jasné centrální části mlhoviny NGC 6357 se nachází hvězdokupa tvořená velmi hmotnými hvězdami, které patří k nejjasnějším v Galaxii. Vnitřní část, která není na tomto snímku dobře patrná, byla důkladně zkoumána a snímkována pomocí dalekohledu HST (NASA/ESA, Hubble Space Telescope, heic0619). Uvedený snímek však zachycuje méně známé okrajové partie této hvězdné porodnice, které rovněž obsahují řadu zajímavých struktur odhalených pomocí dalekohledu VLT.
 
Tento snímek vznikl v rámci programu ESO Cosmic Gems [4].

 

Zdroj

 

Poznámky

[1] Tento objekt bývá někdy označován neobvyklým jménem mlhovina 'Vojna a mír', které ale nemá žádnou spojitost s Tolstého známým románem. Název vymysleli vědců pracujících na projektu Midcourse Space Experiment, kteří na infračervených záběrech tohoto objektu zaznamenali, že jasná západní část mlhoviny připomíná holubici, zatímco východní část vypadá jako lebka. Tato podobnost však není na tomto snímku ve viditelném světle patrná. Stejný kosmický objekt bývá též někdy označován jako mlhovina Humr.

[2] Mlhovinu dnes známou jako NGC 6357 poprvé zaznamenal John Herschel z jižní Afriky v roce 1837. Spatřil však pouze nejjasnější centrální část objektu, celou krásu tohoto mohutného komplexu odhalila až mnohem později fotografie.

[3] Části mlhoviny zachycené pomocí VLT nebyly snímány dalekohledem HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope).

[4] ESO Cosmic Gems je program, který se snaží pořizovat astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.

 
Další informace

V roce 2012 slavíme 50. výročí založení ESO. ESO (Evropská jižní observatoř) je hlavní mezinárodní astronomickou organizací Evropy a patří k nejproduktivnějším astronomickým observatořím světa. Je podporována 15 členskými státy, kterými jsou: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. ESO má za cíl vývoj, konstrukci a provoz výkonných pozemních astronomických zařízení, která umožní významné vědecké objevy. ESO také hraje přední roli při propagaci a organizaci mezinárodní spolupráce na poli astronomického výzkumu. ESO v současnosti provozuje tři observatoře světově úrovně: La Silla, Paranal a Chajnantor, které se nacházejí na poušti Atacama v Chile. Na Paranalu se nachází VLT (Very Large Telescope = Velmi velký dalekohled) - nejvyspělejší pozemní dalekohled pracující ve viditelném světle a VISTA, největší přehlídkový dalekohled pro infračervenou oblast na světě. Zároveň je ESO evropským zástupcem největšího astronomického projektu všech dob - teleskopu ALMA budovaného na planině Chajnantor. V současnosti ESO plánuje výstavbu Evropského extrémně velkého dalekohledu (E-ELT), který bude mít průměr primárního zrcadla 40 metrů. Měl by pracovat v infračerveném i viditelném oboru záření a stane se největším dalekohledem světa.

 

Odkazy

 

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook; ESO, La Silla, Paranal, E-ELT and Survey Telescopes Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel: +49 89 3200 6655; Cell: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1226. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »