Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Česká astrofotografie měsíce - Východ Slunce s Venuší

Česká astrofotografie měsíce - Východ Slunce s Venuší

full
full
Bylo to ráno téměř jako každé jiné. A přeci se od jiných trochu lišilo. Na kopcích, balkónech i dalších místech, která skýtala přijatelný výhled východním směrem, se již před východem Slunce choulilo do bund nezvykle mnoho lidí. Někteří měli na očích zvláštní černé brýle, jiní mávali před hlavou nazelenalými svářečskými skly a někteří dokonce hleděli do dalekohledů či hledáčků fotoaparátů. Jedno však měli všichni společné. Čekali na východ Slunce. Krátce před pátou hodinou ráno se na většině míst dočkali. Sluneční kotouč se postupně vymanil ze zajetí ranního oparu a rozhodil své paprsky po krajině. Všichni nedočkavě upřeli zrak na zářící disk. Konečně. Nepatrná skvrnka, taktak viditelná pouhým okem, byla v místech, kde ji všichni očekávali.

Jedním z těch, kdo takto trávili ono středeční ráno, byl i autor vítězného snímku fotografické soutěže "Česká astrofotografie měsíce", zaštítěné "Českou astronomickou společností" - Martin Gembec z Jablonce nad Nisou. Svůj dalekohled s fotoaparátem zamířil přes ranní mlhou zahalené údolí na právě vycházející Slunce, po jehož povrchu putovala malá černá kulatá skvrnka. Astronomické výpočty nezklamaly. Planeta Venuše opravdu vstoupila na svém oběhu kolem centrální hvězdy naší Sluneční soustavy před její disk a zastínila tak kousíček jejího jasu, čímž vytvořila iluzi oné putující skvrnky. Naposledy jsme tento vzácný úkaz mohli sledovat v roce 2004, na další dvojici přechodů si budeme muset počkat až do let 2117 a 2125. Tak dlouho totiž bude trvat, než Venuše obíhající Slunce bude zároveň v dolní konjunkci se Zemí, tedy na stejné straně od Slunce, a zároveň blízko vzestupného či sestupného uzlu své dráhy, tedy v místě, kde dráha Venuše protíná rovinu oběhu Země.

Dnes má toto pozorování dopad čistě estetický, v minulosti však bylo jedním z klíčových pro stanovení vzdálenosti Země - Slunce, tedy základního "metru" Sluneční soustavy. Klíčovou postavou těchto úvah byl Edmund Halley, který na tento způsob přišel v roce 1716. Přechody v letech 1761, 1769, 1874 a 1882 byly tak ve znamení mnoha expedic po celém světě, které měly za úkol přinést co nejpřesnější pozorování. Dokonce i v roce 2004, tedy v době, kdy je vzdálenost Země od Slunce známa s mnohem větší přesností, než je možno určit díky Venuši, proběhly po celém světě tisíce podobných měření. Jejich cílem bylo přiblížit zejména mladým zájemcům o astronomii možnosti a metody, které budovaly naše vědomosti o vesmíru.

I když existují některé nejasné indicie, že byl přechod Venuše pozorován i dříve, patrně prvním, kdo tento úkaz předpověděl, a to na 7. prosince 1631, byl Johannes Kepler. Ten se sice jevu nedožil, zemřel totiž rok předtím, zahájil však takto novou éru astronomického mapování nebes. A možná i on má takto nepřímou zásluhu na tom, že nám Martin Gembec přinesl svou fotografií trochu astronomické romantiky, která potěšila očité svědky, ale která díky ní může potěšit i ostatní, kteří neměli to štěstí být ve správnou chvíli na správném místě. Za celou porotu ČAM děkujeme za krásný zážitek.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Astrofotografie , Přechod Venuše, Česká astrofotografie měsíce


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »