Fotografie polární záře 16.7.2012 ve 2:03 SELČ. Autor: Peter Scott, Anglie
Poté, co 14. července večer dorazil oblak nabitých částic z erupce X1,4, očekávala se větší geomagnetická bouře. Ta však zase tak silná nebyla a z našeho území nemohly být polární záře pozorovatelné. Zcela jiná situace ale nastala další noc, když už to asi málokdo očekával.
Aktualizováno 18. července 2012.
Fotografie polární záře 16.7.2012 v 1:56 SELČ. Autor: Vít Huspenina versus foto z webkamery v Německu v 1:53 SELČNoc z 15. na 16. července se už přehoupla do své druhé poloviny. Ale teprve kolem druhé hodiny ranní náhle magnetometry ukázaly velkou výchylku, která již stačí na pozorování slabé polární záře i z našeho území. Tato slabá polární záře se u nás projevila mírným začervenáním obzoru, což v kombinaci s ne úplně temnou oblohou dalo dohromady spíše nachové barvy. V okamžiku maximální výchylky magnetometru se navíc objevil jeden výrazný světelný sloup. Právě v tu chvíli fotografoval polární záři i náš čtenář Vít Huspenina. Díky jeho pohotovosti a hlavně připravenosti si tento ojedinělý zjev můžeme prohlédnout i my na fotografii. Shodou okolností se ve stejný čas zaměřil na polární záři i Peter Scott v anglickém Maldonu (hrabství Essex u Londýna). Díky tomu můžeme porovnat vzhled oné polární záře z oblasti trochu blíže magnetickému pólu a z České republiky
Animace pro porovnání, kde je vidět sloup polární záře ve 2:03 SELČ. Autor: Vít Huspenina, ČRNebyla to taková paráda, jako například koncem září loňského roku, ale už samotný fakt, že záře nastala a pozorný amatérský astronom ji zachytil svědčí o tom, že nikdy není radno situaci předem vzdávat, jakkoli se dal očekávat spíše další pokles aktivity po nárazu CME, který nastal o více než 24 hodin dříve.
V animaci vlevo je patrné, že po nejjasnější fázi bylo možné zaznamenat velmi slabé pruhy směrem víc a víc doprava od toho prvního, který naopak zmizel.
Komentář autora fotek:
Zdravím, dneska v noci jsem vyfotil malý náznak polární záře. Očima to vidět nebylo, jen při minutové expozici. Ani jsem si nemyslel že to záře je, ale na jiných fotkách se to neopakuje a zrovna v tu dobu byla vidět podobná i na kameře z Kuehlungsbornu.
Ale tak, pořád čekám na něco takového jako bylo roku 2003 :o)
Na snímku je u mého foťáku běžná modrá vinětace v levém horním rohu a není odfiltrován šum.
Za snímky ještě jednou děkujeme.
Snímky od různých autorů najdete obvykle v galerii Spaceweather.com. Pěkné snímky od našich šťastnějších amerických kolegů nám odkázal jeden z našich čtenářů z fotoblogu NBCnew.com nebo z Google+ od různých autorů: 1, 2, 3, 4.
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“
„Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom.
Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou.
Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost.
220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme.
Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
9.8.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4