Fotografie polární záře 16.7.2012 ve 2:03 SELČ. Autor: Peter Scott, Anglie
Poté, co 14. července večer dorazil oblak nabitých částic z erupce X1,4, očekávala se větší geomagnetická bouře. Ta však zase tak silná nebyla a z našeho území nemohly být polární záře pozorovatelné. Zcela jiná situace ale nastala další noc, když už to asi málokdo očekával.
Aktualizováno 18. července 2012.
Fotografie polární záře 16.7.2012 v 1:56 SELČ. Autor: Vít Huspenina versus foto z webkamery v Německu v 1:53 SELČNoc z 15. na 16. července se už přehoupla do své druhé poloviny. Ale teprve kolem druhé hodiny ranní náhle magnetometry ukázaly velkou výchylku, která již stačí na pozorování slabé polární záře i z našeho území. Tato slabá polární záře se u nás projevila mírným začervenáním obzoru, což v kombinaci s ne úplně temnou oblohou dalo dohromady spíše nachové barvy. V okamžiku maximální výchylky magnetometru se navíc objevil jeden výrazný světelný sloup. Právě v tu chvíli fotografoval polární záři i náš čtenář Vít Huspenina. Díky jeho pohotovosti a hlavně připravenosti si tento ojedinělý zjev můžeme prohlédnout i my na fotografii. Shodou okolností se ve stejný čas zaměřil na polární záři i Peter Scott v anglickém Maldonu (hrabství Essex u Londýna). Díky tomu můžeme porovnat vzhled oné polární záře z oblasti trochu blíže magnetickému pólu a z České republiky
Animace pro porovnání, kde je vidět sloup polární záře ve 2:03 SELČ. Autor: Vít Huspenina, ČRNebyla to taková paráda, jako například koncem září loňského roku, ale už samotný fakt, že záře nastala a pozorný amatérský astronom ji zachytil svědčí o tom, že nikdy není radno situaci předem vzdávat, jakkoli se dal očekávat spíše další pokles aktivity po nárazu CME, který nastal o více než 24 hodin dříve.
V animaci vlevo je patrné, že po nejjasnější fázi bylo možné zaznamenat velmi slabé pruhy směrem víc a víc doprava od toho prvního, který naopak zmizel.
Komentář autora fotek:
Zdravím, dneska v noci jsem vyfotil malý náznak polární záře. Očima to vidět nebylo, jen při minutové expozici. Ani jsem si nemyslel že to záře je, ale na jiných fotkách se to neopakuje a zrovna v tu dobu byla vidět podobná i na kameře z Kuehlungsbornu.
Ale tak, pořád čekám na něco takového jako bylo roku 2003 :o)
Na snímku je u mého foťáku běžná modrá vinětace v levém horním rohu a není odfiltrován šum.
Za snímky ještě jednou děkujeme.
Snímky od různých autorů najdete obvykle v galerii Spaceweather.com. Pěkné snímky od našich šťastnějších amerických kolegů nám odkázal jeden z našich čtenářů z fotoblogu NBCnew.com nebo z Google+ od různých autorů: 1, 2, 3, 4.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules.
Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov.
M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty.
Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia.
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C.
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats
28.4.2025 až 1.5.2025
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
