Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Z kosmu do středu Země

Z kosmu do středu Země

Družicový snímek Země.
Družicový snímek Země.
Téma středu Země lákalo lidstvo od doby, kdy převážil názor, že je naše planeta kulatá. A tak je vhodné připomenout si jak a s jakou přesností dokážeme toto tajemné místo určit.

Ve svém románu Cesta do středu Země z roku 1864 nechal Jules Verne své hrdiny putovat podzemím až do samotného nitra naší planety. Sopkou na Islandu dovnitř vstoupili a sopkou v Itálii byli vyvrženi zpět na povrch. Dnes víme, že tekuté jádro Země, vysoké teploty a tlaky jakoukoli cestu do středu Země znemožňují. Přesto dnes dokáží vědci určit polohu středu Země s neuvěřitelnou přesností.

Střed Země, který kdysi přitahoval pozornost slavného autora sci-fi románů, láká dnes vědce ze zcela jiných důvodů. Otázka "Co je uprostřed?" byla nahrazena otázkou "Kde přesně je?". Při hledání odpovědi na obě otázky nemusíme do středu Země vůbec cestovat. Naopak nám pomůže, když naši planetu opustíme úplně.

Ilustrace z románu J. Verna: Cesta do středu Země.
Ilustrace z románu J. Verna: Cesta do středu Země.
Věda dokázala odpovědět na první otázku zejména díky studiu ostatních planet a sluneční soustavy jako celku. Přesnou polohu centra Země dnes pomáhají určovat družice. Paradoxně je tak z vesmíru vidět hlouběji do středu než jakýmkoli hloubkovým vrtem.

Určení přesné polohy středu hmotnosti naší planety, tedy jejího těžiště, při tom není samoúčelné. Na tomto bodu jsou závislá další měření a slouží jim jako referenční bod. Jeho pozice je naprosto nezbytná při určování změny hladiny oceánů, zemětřesení, sopečné aktivity nebo vysvětlování toho, jak se naše planeta vyrovnala se zmizením ledového příkrovu při poslední době ledové.

Polohu středu Země při tom nestačí zjistit jen jednou a nadále ji jen zpřesňovat. Poloha se totiž s časem mění a to tempem 2 až 5 milimetrů za rok. V porovnání s průměrem Země přes dvanáct a půl tisíce kilometrů se to zdá být jako zanedbatelná hodnota, ale není. Pokud mají být vědci schopni měřit změnu výšky hladiny moří, která činí asi 3 milimetry ročně, tak je nezbytné znát polohu zemského středu určitě více než s milimetrovou přesností.

To se právě před pěti roky podařilo. Jeden milimetr je nejvyšší přesnost určení středu naší planety, jaké se kdy podařilo dosáhnout. Na takový výsledek nestačí jediný satelit, ale celá síť, navíc napojená na pozemské stanice. Byla využita síť pozemních přijímačů GPS, síť pozemních laserových stanic pro měření vzdáleností geodetických družic Lageos, síť radioteleskopů, které měří polohu Země vůči kvazarům ve vzdáleném vesmíru.

Z uvedených informací plyne zajímavé zjištění, že dnes známe polohu středu Země tak přesně, jak se o tom nesnilo ani autorům sci-fi románů.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Země


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »