Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozhovor: Petr Pecina – Pozorování meteorů radarem

Rozhovor: Petr Pecina – Pozorování meteorů radarem

Ondřejovský meteorický radar Autor: Astronomický ústav AV ČR
Ondřejovský meteorický radar
Autor: Astronomický ústav AV ČR
Pozorovat meteory je možné několika způsoby a jedním z nich je využití odrazu radarových vln. Radarová pozorování slouží především ke studiu meteorů z rojů a mnohaleté zkušenosti s tím má RNDr. Petr Pecina, CSc. z Astronomického ústavu AV.

Jak se pozorují meteory radarem?
Zařízením zvaným radar se vyšle radiová vlna a po odrazu vlny od stopy, kterou meteor zanechává – zdůrazňuji od vodivé stopy, to znamená, že tam musí být elektrony – se analyzuje signál přijatý zpět. Z toho se pak dá soudit na vlastnosti tělíska, které stopu meteoru vytvořilo.

Jaké údaje se dají pomocí radarového pozorování o tělísku zjistit?
Jednak se dá zjistit, jak hmotné to tělísko bylo, tedy jestli bylo malé nebo velké. Můžeme také zjistit, odkud do atmosféry přilétlo, jinými slovy, dá se určit heliocentrická dráha tělíska. Dá se také určit rychlost, s jakou meteoroid atmosférou prolétal.

Radarový záznam meteoru z meteorického roje Eta Aquaridy v roce 1986 Autor: Astronomický ústav AV ČR
Radarový záznam meteoru z meteorického roje Eta Aquaridy v roce 1986
Autor: Astronomický ústav AV ČR
Fotografii meteoru vídáme často, ale jak vypadá záznam z radaru?

Záznam z radaru vypadal, alespoň u nás v Ondřejově tak, že to byl záznam na 35mm filmový pás. Ten se pohyboval před obrazovkou osciloskopu a tím, jak se pohyboval, vytvářel časové rozvinutí jevu. Byly tam také umístěny dálkové značky, v našem případě od 100 do 600 km – a to je vlastně další údaj, který se z radarového pozorování dá zjistit – jak daleko od nás meteor prolétl. Ze záznamu se dá samozřejmě určit čas, kdy jev nastal. Dá se určit i amplituda signálu, o tom jsem mluvil, že když je amplituda malá, tak tělísko bylo malé a když je amplituda větší, tělísko bylo hmotné. Také se dá zjistit, podle toho jak dlouho trvá odraz, jestli meteor vytvořil stopu, my jsme říkali podkritickou, kdy amplituda signálu klesala exponenciálně, nebo nadkritickou, kdy elektronů bylo tolik, že elektromagnetická vlna, která dopadla na stopu, složitým způsobem se stopou interagovala. Tímto způsobem se dalo zjistit, jak to tělísko bylo hmotné.

Kolik je v České republice a v Ondřejově radarů na meteory?
V Ondřejově byl jeden do roku 2006. Od té doby bohužel pravidelná radarová pozorování meteorů přestala v Ondřejově běžet. V minulosti jsme pozorovali pravidelně významné roje. Začal bych známými Geminidami, které mají maximum kolem 14., 15. prosince, po Novém roce jsme pozorovali Kvadrantidy nebo slovenští kolegové pozorovali v dubnu Lyridy. Začátkem června jsme občas pozorovali tzv. denní roje. V srpnu jsme pozorovávali známé Perseidy, na podzim pak v listopadu jižní a severní Tauridy a byla-li předpověd’ zvýšené aktivity Leonid, pak i je. Totéž lze říci i o pozorování Giacobinid. Pozorování denních rojů je mimochodem příklad toho, jak byl radar ve srovnání s jinými pozorovacími možnostmi úspěšný, protože denní roj fotografie nemůže kvůli Slunci zaznamenat. Naopak radar může ionizovanou stopu meteoru pozorovat nejen v noci, ale i ve dne. Další výhodou bylo, že radar může pozorovat, i když je zataženo. A i když jsou někde vzdálené bouřky, stále ještě nemusí ovlivnit pozorování natolik, aby nebylo možné za dané situace pozorovat. Takže v Ondřejově byl takový radar jen jeden a byl jediným meteorickým radarem svého druhu v České republice i v celém bývalém Československu.

Říkáte svého druhu, takže těch druhů je více?
Ondřejovský radar pracoval na principu tzv. zpětného rozptylu. Existuje ale i technika dopředného rozptylu, kterou používají amatérské týmy, u nás např. (pokud je mi známo) na hvězdárně v Úpici, kde se pozoruje aktivita meteorických rojů. Tyto radary využívají radiového signálu ze vzdálených rozhlasových stanic, např. z Polska. Po odrazu tohoto signálu od stopy meteoru je ho radar schopen zachytit. Má to ale tu podstatnou nevýhodu, že žádné další informace o meteoru už nelze získat – jen čas a intenzitu jevu.

Když byl ondřejovský radar jediný v celé zemi, proč pozorování v Ondřejově skončila?
Tento přístroj, který byl uveden do provozu v roce 1958, byl jak morálně, tak i fyzicky zastaralý. Jeho vysílač pracoval na elektronkách a elektronky už delší dobu nikdo nevyráběl. My jsme sice měli určité zásoby, ale končila jim životnost a nebylo možno je nahradit. Kdybychom chtěli dál provádět tato pozorování, museli bychom jednak udělat nový vysílač a jednak změnit způsob záznamu. Záznam na filmový pás byl dost náročný na zpracování. Dnes ve světě, kde se meteory pozorují radarem, se okamžitě signál zpracovává pomocí digitalizačních technik a údaje jsou k dispozici prakticky okamžitě. Toho využívají například v Novém Zélandě, Kanadě nebo Austrálii. To byly tradiční země, které se těmto druhům pozorování věnovaly. Důvod pro konec radaru v Ondřejově byl i lidský, protože pro obsluhu takového zařízení nemůže stačit jen astronom, ale potřebuje i technika. Ten se v roce 2006 rozhodl, že odejde, a tím pádem to vše skončilo.

Na otázky Petra Sobotky odpovídal RNDr. Petr Pecina, CSc., vědecký pracovník Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Astronomický ústav AV ČR, Radar, Meteorický roj, Meteor


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »