Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Curiosity se na Marsu připravuje k vrtání vzorků z kamenů
Vít Straka Vytisknout článek

Curiosity se na Marsu připravuje k vrtání vzorků z kamenů

Vrták napozicovaný k testu 27. ledna 2013 Autor: NASA
Vrták napozicovaný k testu 27. ledna 2013
Autor: NASA
Dnes slavíme takové menší výročí: dle kalendáře je to přesně půl roku, co se díky raketovému „batohu“ na povrch Marsu po 8měsíční cestě ze Země snesl americký rover Curiosity, dosud největší a nejmodernější laboratoř vysazená na Rudé planetě, aby pátrala po její minulosti. V současnosti ve výbavě Curiosity zůstává poslední instrument dosud nevyužitý k bádání: vrták na kameny. Jeho premiéra se ale kvapem blíží.

Curiosity momentálně odkrývá taje oblasti nazvané pracovníky NASA „Yellowknife Bay“ (přeložme: Zátoka žlutého nože), což je plytká prohloubenina asi 60 centimetrů hluboká, ležící cca půl kilometru od místa, kde vozítko před půl rokem dosedlo (zmiňme ještě, že od přistání 6. srpna 2012 má již Curiosity na svém tachometru přes 700 ujetých metrů). Zátoka žlutého nože, první cíl Curiosity, zaujala vědce odlišným typem terénu, vypozorovaným sondami z oběžné dráhy Marsu.

„Navedly nás tam nějaké signály z orbitálního pozorování, ale co jsme našli, když tam Curiosity dorazil, bylo veliké překvapení,“ řekl John Grotzinger, vedoucí vědec mise Curiosity. „Ta oblast měla v minulosti úplně jiný typ vlhkého prostředí než dávné řečiště, kde jsme přistáli, možná dokonce více různých typů mokrého prostředí.“

Obrázek mapuje dosavadní putování Curiosity z místa přistání (Bradbury) do oblasti Yellowknife Bay Autor: NASA
Obrázek mapuje dosavadní putování Curiosity z místa přistání (Bradbury) do oblasti Yellowknife Bay
Autor: NASA
Rover nyní „parkuje“ u kamenné formace pokřtěné „John Klein“ podle nedávno zesnulého manažera mise. Je to plochá kamenná „deska“ obsahující žíly světlého materiálu ze síranu vápenatého jako třeba sádru. Dle vědců je na Zemi potřeba k vytvoření takových žil voda cirkulující trhlinami v kameni.

Pomalými, ale jistými kroky se vědci a technici, ovládající rover z Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii, propracovávají k velké premiéře: poprvé v historii použije rover na Marsu vrták k odebírání a analyzování vzorků z interiéru kamenů. Curiosity, stojící u malé kamenné plošiny John Klein, nyní prochází sérií testů jednotlivých funkcí instrumentů pro vrtání.

Vrták Curiosity, schopný získat vzorky z až pěticentimetrové hloubky pod povrchem kamenů, dokáže vyvrtat do tvrdé horniny díru o průměru 1,6 cm. Odvrtané vzorky horniny budou poté distribuovány do minilaboratorních přístrojů roveru, které analyzují jejich chemické a minerální složení. Vrták, nainstalovaný na konci robotické paže vozítka, je navržený ke dvěma druhům kutání do kamene: klasické vrtání pomocí rotace a příklepy do kamene. Kdyby náhodou vrták uvízl v kameni, žádný problém, robotická paže ho může pustit a vzít si jeden ze dvou náhradních vrtáků z přední strany roveru.

Rýha v hornině vytvořená při testu příklepu vrtáku 2. února 2013 Autor: NASA
Rýha v hornině vytvořená při testu příklepu vrtáku 2. února 2013
Autor: NASA
Od konce ledna technici v praxi zkoumají, jak bude celý rover reagovat na průběh vrtání v prostředí Marsu. Nejdříve poslali roveru příkazy, aby vrtákem zatlačil na čtyři místa na jednom z kamenů Johna Kleina, čímž kontrolovali, zda množství aplikované síly odpovídá jejich předpokladům. V sobotu 2. února technici zase aktivovali vrták pro test jeho schopností bez rotace dloubat do kamene. Výsledkem byla rýha v hornině o délce skoro 20 centimetrů.

Dalším krokem bude rotační vrtání do kamene dostatečně dlouhé na vytvoření kruhu kamenného prachu kolem vrtáku, technici budou zvědaví, zda si Curiosity poradí s přemístěním této drtě do svých vědeckých přístrojů.

„Poměrně energické interakce mezi výbavou pro vrtání a marťanskými kameny nemůžeme kontrolovat,“ říká Richard Cook, manažer mise Curiosity. „Nebudeme překvapení, když poprvé některé kroky procesu nepůjdou podle plánu.
„Vrtání do kamene za účelem získání vzorků bude nejnáročnější úkol mise od přistání. Na Marsu to ještě nikdo nedělal,“ dodává Cook.

Hlavním cílem při plánovaných dvou pozemských letech práce na Marsu je pro Curiosity 5 kilometrů vysoká hora Aeolis Mons, nacházející se v kráteru Gale, pozůstatku dávné srážky Marsu s velkým tělesem, ve kterém Curiosity před půlrokem přistál. Studium Aeolis Mons sondami z oběžné dráhy Marsu naznačují, že její úpatí může obsahovat jíl, který by byl dalším vodítkem k pochopení dávné historie Marsu, kdy byla tato zmrzlá poušť dle všeho teplejší a tekla po ní spousta vody.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Curiosity, Mars


22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »