Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jasný meteor 7. března 2013
Jiří Srba Vytisknout článek

Jasný meteor 7. března 2013

Bolid ze 7. března 2013 s halem nad Beskydami. Autor: CeMeNT.
Bolid ze 7. března 2013 s halem nad Beskydami.
Autor: CeMeNT.
Dne 7. března 2013 hodinu po půlnoci (SEČ, všechny časy v následujícím textu jsou jsou uvedeny v SEČ) přeletěl nad jižním Polskem velmi jasný meteor – bolid. Přes nepříznivé počasí na většině území ČR se jev podařilo zachytit na videozáznamech z dvojice kamer české části sítě CEMENT (Central European MEteor NeTwork), a také v jižním Polsku na pěti stanicích polské bolidové sítě PFN. Rovněž byla zachycena rádiová odezva od ionizované stopy vytvořené tímto meteorem pomocí pasivního radarového zařízení SMRST (SMPH). Při opakovaných explozích meteor dosáhl absolutní jasnosti kolem -7 mag. Jeho zdánlivá jasnost byla však ještě vyšší. Již tak mimořádný úkaz si na své konto připsal ještě jednu výjimečnost: na jednom z videozáznamů se kolem přelétajícího bolidu podařilo díky přítomnosti vysoké oblačnosti zaznamenat malé halo.

Průlet meteoru atmosférou se podařilo zaznamenat na dvou stanicích středoevropské sítě pro sledování meteorů – CEMENT, a to ve Valašském Meziříčí a v Kroměříži. Okolní stanice této sítě (Maruška, Bílý kříž i Vsetín) již v té době měly zataženo (nebo jejich zorné pole míří jiným směrem). Jev se podařilo zaznamenat rovněž na polském území, a to pomocí kamer Polské bolidové sítě - PFN (stanice PFN32, PFN37, PFN40, PFN41 a PFN42). Změny jasnosti v atmosféře byly detekovány na profesionální stanici Evropské bolidové sítě (ASU AV ČR) na Lysé hoře. Na videozáznamu z Valašského Meziříčí je těleso patrné v čase 0:59:47 s - 50,4 s (+/- 0,1 s), celý jev tedy trval asi 3,4 s. Nejdelší část stopy však byla za lepších atmosférických podmínek pozorována ze stanice PFN40, kde jev začíná ještě asi o 0,1 s dříve). Je však potřeba si uvědomit, že vizuální pozorovatel za jasné oblohy (která byla jen v Polsku) by let meteoru mohl sledovat dříve, protože detekční limit citlivosti kamer je za běžných okolností asi 2,5 mag a při vysoké oblačnosti ještě více. Profesionální bolidová síť získala pomocí čidel jasu oblohy interval přeletu 0:59:48,1s - 50,3 s, což odpovídá nejjasnější a nejbližší části letu tělesa (respektive explozivnímu zániku objektu). Zaznamenaný rychlý konec jevu je v dobrém souhlasu s časem určeným z videozáznamů.

Vzhledem k tomu, že jsou k dispozici záznamy z celkem sedmi stanic ve střední Evropě, bylo možné na základě čtyř nejúplnějších záznamů s vhodnou geometrií spočítat dráhu letu tělesa v atmosféře a původní dráhu meteoroidu ve sluneční soustavě. Parametry dráhy spočetl Jakub Koukal (SMPH, CEMENT). Nominální vypočtená dráha meteoroidu ve Sluneční soustavě z modelu se započtenou decelerací (zpomalování vlivem brždění o atmosféru Země) má následující parametry: vzdálenost přísluní q=0,971 AU, excentricitu e=0,967, argument přísluní w=163,2°, délka výstupního uzlu W=346,4° a inklinace i=115,9°. Zajímavý je především poslední parametr 'i', který značí dráhu s vysokým sklonem 115,9° vůči rovině oběhu Země, a vzhledem k tomu, že číslo je větší než 90, jedná se o dráhu retrográdní (těleso obíhalo v opačném smyslu než Země). Největší nejistota panuje u stanovení excentricity a tím pádem velikosti hlavní poloosy dráhy tělesa. Takový typ drah je typický pro komety, tedy i v našem případě by se mohlo jednat o objekt kometárního původu. Tomu nasvědčuje i nízká hodnota soudržnosti materiálu meteoroidu, mez pevnosti byla podle průběhu fragmentace stanovena na 0,036 MPa (+/- 0,011). Tato hodnota spadá do třídy pevnosti IIIB, což je měkký kometární materiál. Podle výpočtů těleso vstoupilo do atmosféry vysokou geocentrickou rychlostí 61,3 km/s. Také proto začalo svítit velmi vysoko v atmosféře, ve výšce 119 km nad Zemí. A pohaslo ve výšce 67 km nad povrchem. Pozorovaná dráha v atmosféře měla délku 168 km.

Světelná křivka bolidu ze 7. března 2013. Autor: CeMeNT
Světelná křivka bolidu ze 7. března 2013.
Autor: CeMeNT
Jak je vidět z křivky jasnosti získané na základě záznamu z Valašského Meziříčí, zpočátku probíhalo zjasňování meteoru rovnoměrně. Po sérii několika záblesků značících počátek fragmentace objektu dochází po 1,7 s letu k maximálnímu zjasnění, jehož absolutní jasnost byla na základě vícestaničního pozorování stanovena na -7 mag (určení jasnosti je však problematické, neboť záznamy ze všech stanic jsou vesměs saturované, a navíc na obloze chybí odpovídající srovnávací objekty). Po maximálním záblesku dochází k rychlému poklesu jasnosti a následnému kolísání, které se ale nakonec ustálilo a zánik zbytků tělesa již probíhal opět rovnoměrně. Křivka vývoje jasnosti po explozích je však zkreslena pohasínající stopou, která v tom okamžiku byla jasnější než zbylé těleso. Poslední viditelné známky tělesa na videu z Valašského Meziříčí jsou v čase 0:59:50,3 s, záznam s pohasínající stopou však končí až o sekundu později.

Stopa objektu v atmosféře byla na videozáznamech pozorovatelná minimálně dalších několik sekund po zmizení tělesa, ale vizuální potvrzení jejího trvání chybí. Částice uvolněné při průletu tělesa po jeho kontaktu s atmosférou Země však vytvořily sloupec ionizovaného plynu. Ten funguje jako ‚zrcadlo‘ pro vhodné frekvence rádiových vln, a díky tomu je možné detekovat stopy meteorů v atmosféře na základě sledování signálu vzdálené rádiové stanice, která je jinak mimo přímý dosah. Stopa tohoto bolidu byla zachycena pasivním rádiovým detektorem SMRST, který na Hvězdárně Vsetín provozuje SMPH. Rádiová odezva stopy byla poprvé zachycena v čase 0:59: 47 (+/- 2s), což je ve velmi dobrém souhlasu s video pozorováním, a naposledy byly její známky patrné v čase 1:03:39 (+/- 5s), tedy necelé 4 minuty po zdokumentovaném začátku jevu.

Dráha meteoru nad Beskydami Autor: CeMeNT
Dráha meteoru nad Beskydami
Autor: CeMeNT
Jasnost zdokumentovaného jevu měla za následek ještě jedno unikátní pozorování. Vzhledem k tomu, že na stanici Valašské Meziříčí bylo v době pozorování zataženo vysokou cirrovitou oblačností, způsobil meteor zdánlivé jasnosti kolem -9 mag vznik optického úkazu známého jako malé halo. Ten je obvykle pozorován u Slunce či Měsíce poblíž úplňku, protože pouze tyto objekty obvykle umožní vznik dostatečně jasného halo pro běžné pozorování. Halo vzniká díky odrazu a lomu paprsků světla na ledových krystalech přítomných ve vysoké atmosféře ve výšce kolem 8-10 km nad povrchem. Z pohledu ČR je pozorování halového jevu u jasného bolidu výjimečnou raritou. Záznamy podobných úkazů ve světě lze nalézt u videopozorování jasných bolidů pomocí automatických celooblohových komor, ale i tak se jedná maximálně o desítky zdokumentovaných případů na celém světě.

Zachycení takto jasného meteoru a za daných okolností (atmosférických podmínek) je přesně úkolem pro pozorovatele sdružené v rámci sítě CEMENT. Jedině tyto poloamatérské stanice jsou schopny pracovat i za nepříznivého počasí, neboť princip jejich činnosti je podobný spíše zařízením na ostrahu majetku. Jsou tedy v činnosti i za atmosférických podmínek, za kterých (z technických důvodů) neprobíhá fotografické ani elektronické sledování profesionálními celooblohovými systémy (ať už se jedná o systém ASU AV ČR nebo ASU SAV).

Zařízení na Hvězdárně Valašské Meziříčí bylo zakoupeno v roce 2011 v rámci projektu KOSOAP. V roce 2012 byla jeho činnost automatizována a rozšířena o nový kamerový systém.

Převzato, další snímky a fotografie: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Bolid


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »