Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  V Japonsku se v úterý nezdařila premiéra nové rakety
Vít Straka Vytisknout článek

V Japonsku se v úterý nezdařila premiéra nové rakety

Epsilon na startovací rampě v jižním Japonsku Autor: Spaceflightnow.com
Epsilon na startovací rampě v jižním Japonsku
Autor: Spaceflightnow.com
Ač to zní jakkoliv bizarně, palubní počítač nově vyvinutého japonského nosiče pro vědecké družice Epsilon, který se měl v úterý 27. srpna vydat z jižního Japonska na svoji první vesmírnou pouť a vnést novinky do raketového byznysu, vyhodnotil reálně neexistující situaci a na jejím základě přerušil startovní sekvenci v řádu vteřin před vzletem.

Japonská agentura pro letectví a vesmírný výzkum JAXA v posledních letech vynaložila ekonomické úsilí o cifře kolem 200 milionů dolarů (skoro 4 miliardy Kč) pro vývoj nové malé rakety jménem Epsilon, která se má stát fakticky nástupcem nosiče M-5 ve vynášení menších japonských vědeckých nákladů. Epsilon je s výškou 24 metrů a hmotností 91 tun, o standartní konfiguraci třístupňového nosiče na tuhé palivo a nosností od 450 do 1200 kg (dle typu cílové zemské orbity; 250 – 500 km výšky), samotnými tvůrci nazývána „nosičem nového věku, nabízejícím i nižší náklady i velkou sílu“.

Animace startu rakety Epsilon vysoko nad Zemí Autor: JAXA
Animace startu rakety Epsilon vysoko nad Zemí
Autor: JAXA
Epsilon má přispět i k rozvoji automatických systémů, které mají urychlit a zefektivnit závěrečnou montáž rakety a předstartovní testy. Epsilon bude možné složit ze všech potřebných dílů do týdne, což je jen zlomek času v případě výše zmíněného nosiče M-5.

Pro svoji premiérovou misi, která měla začít startem z kosmodromu Uchinoura v jižním Japonsku 27. srpna v 06:45 SELČ (13:45 místního času), dostala Epsilon unikátní náklad: družici SPRINT-A, která bude pomocí malého teleskopu na palubě provádět pozorování Venuše, Marsu a Jupiteru. U prvních dvou jmenovaných má jít o studium vlivu slunečního větru na jejich atmosféry, u Jupiteru bude předmětem zájmu interakce částic slunečního větru a jeho ohromně silného magnetického pole.

Ke startu však nedošlo – pouhých 19 sekund před vzletem, v závěrečné automatické fázi countdownu ke startu, byl spuštěn automatický poplach a počítač rakety start zrušil. A teď přijde to divné – dostal totiž od jednoho senzoru na palubě rakety informaci, že raketa právě překročila přednastavené limity své orientace v prostoru. Jenže do startu chyběla ještě skoro třetina minuty a nosič zatím naprosto žádný pohyb nevykonal – natož tak velký výkyv za limitem.

Technici na kosmodromu nyní analyzují přesnou příčinu problému, již nyní je jasné, že senzor vysílal do éteru špatná data, nezakládající se na realitě. Dle představitelů japonského kosmického programu vezme technikům minimálně tři dny odhalit přesnou příčinu potíže a přijít s řešením.

Premiérový let raketky Epsilon málem následoval příklad ruského Protonu ze začátku července.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »