Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Vzplanutí V838 Mon

Vzplanutí V838 Mon

Jak pozorovatelé skupiny MEDÚZA objevili vzplanutí V838 Mon

Po téměř všechny lednové noci roku 2002 nebyly příznivé podmínky pro pozorování noční oblohy. Poslední lednový týden s sebou přinesl výraznou změnu počasí a šestkrát za sebou padl na území České republiky historický teplotní rekord. Konečně se během noci vyjasnilo a mnoho pozorovatelů této skutečnosti v sobotu 2. února využilo.
Prvním pozorovatelem skupiny MEDÚZA, který objevil, že je pekuliární hvězda V838 Mon skutečně VELMI jasná byl Ladislav Šmelcer z hvězdárny ve Valašském Meziříčí...

stranky skupiny MEDUZA

Prvním pozorovatelem skupiny MEDÚZA, který objevil, že je pekuliární hvězda V838 Mon skutečně VELMI jasná byl Ladislav Šmelcer z hvězdárny ve Valašském Meziříčí. Jeho hlavním pozorovacím programem jsou od roku 1998 dlouhoperiodické proměnné hvězdy typu Mira, ale nevyhýbá se ani pozorování v rámci kampaní skupiny MEDÚZA či jiných neobvyklých proměnných hvězd. 2. února v 19:47 provedl hvězdárenským dalekohledem pomocí CCD kamery měření V838 Mon ve filtru V (ten je nejbližší tomu co vidí lidské oko) a zjistil, že objekt má hvězdou velikost asi 8,17 mag. To bylo téměř o 3 magnitudy více než pozorování z předchozí noci!!! Hvězda se tedy zjasnila asi 40 krát. Tímto výsledkem byl překvapen a okamžitě zavolal dalšímu pozorovateli, aby to potvrdil.

L. Šmelcer kontaktoval Luboše Bráta z Pece pod Sněžkou, který patří mezi nejlepší pozorovatele skupiny MEDÚZA. L. Brát zrovna pozoroval proměnné hvězdy a chystal se právě sledovat i souhvězdí Monocera, když mu L. Šmelcer volal. Brátův vizuální odhad ve 20:19 potvrdil nečekané vzplanutí V838 Mon, protože udával hvězdnou velikost 8,80 mag. (poznámka: systematický rozdíl mezi vizuálním a CCD+V pozorováním je způsoben velkým barevným indexem hvězdy hvězda je červená). L. Brát okamžitě zavolal Ondřeji Pejchovi a Petru Sobotkovi, kteří v tu dobu pozorovali proměnné hvězdy na hvězdárně a planetáriu M. Koperníka v Brně. Poté utíkal domů a poslal oznámení objevu do mezinárodní emailové konference VSNET a také ostatním členům skupiny MEDÚZA.

Noc z druhého na třetího února byla první samostatnější pozorovací nocí O. Pejchy s CCD technikou. P. Sobotka ho učil zacházet s dalekohledem a ovládacím softwarem kamery. Když se setmělo, pozorovali jednu symbiotickou proměnnou hvězdu, a potom dalekohled namířili na V838 Mon a pořídili pomocí 40cm zrcadlového dalekohledu typu Newton snímek ve spektrálním oboru I. Když se obrázek objevil, vykřikli údivem, protože uprostřed snímku spatřili přeexponovaný kotouč o průměru asi 1/10 pole kamery. Snížili tedy expoziční dobu. Tím zamezili saturaci signálu hvězdy, ale ostatní hvězdy v poli byly tak slabé, že nebylo s čím objekt porovnat. Vyměnili tedy filtr za V a v 18:45 pořídili snímek nový. Hvězda již nebyla tak jasná jako v I a snad právě pod tímto dojmem, že už je vše v pořádku, nevěnovali hvězdě větší pozornost a začali sledovat úplně jiný objekt. Nebyl ostatně důvod se znepokojovat, vždyť od australského objevu hvězdy 6. ledna jasnost hvězdy pomalu klesala z 10 na 11 mag, tedy nic rychlého a vzrušivého

Avšak ve 20:25 jim zavolal L. Brát a velmi rozrušeným a nadšeným hlasem vysvětloval, co se právě stalo. O. Pejcha a P. Sobotka se začali chytat za hlavu, že nepozorovali V838 Mon i nadále a začali se věnovat jinému objektu. Ale nic nebylo ztraceno. Okamžitě natočili dalekohled tím správným směrem a ve 20:33 započali rychlou fotometrii ve filtru V a expoziční době 20 sekund. Navíc ještě pořídili vizuální odhady: P Sobotka (21:12, 8,73 mag), O. Pejcha (21:13, 8,63 mag), čímž potvrdili pozorování L. Bráta.

P. Sobotka a O. Pejcha proměřili svůj první V snímek pořízený v 18:45 a zjistili, že V838 Mon má 8,23 mag. Během pořizování nových CCD snímků průběžně získaná data zpracovávali. Ve 23:15 poslali zprávu do Cirkuláře Mezinárodní astronomické unie (IAUC). O hodinu později si mohli zobrazit světelnou křivku a na ní spatřili neuvěřitelné zjasňování hvězdy rychlostí 0,1 mag za hodinu!!! Každou hodinu se tedy jasnost hvězdy zdvojnásobila!!! V této vzrušující noci poslali zprávy do VSNETu ještě další tři pozorovatelé skupiny MEDÚZA: P. A. Dubovský (vizuální) , K. Hornoch (CCD+R) a L. Král (CCD+R, vizuální).

Díky moderním technologiím jako jsou mobilní telefony a email se informace o objevu mohla rozšířit mezi většinu pozorovatelů na světě a ještě během objevové noci mohla být pořízena další pozorování po celé planetě. Mnohokrát děkujeme všem vizuálním i CCD pozorovatelům a děkujeme také emailové konferenci VSNETu, která celou kampaň pomohla realizovat. Pilní čeští pozorovatelé se tak dočkali zadostiučinění za stovky a tisíce strávených pod noční oblohou a tento objev je obrovským způsobem povzbudil k další činnosti.

Petr Sobotka, Ondřej Pejcha, Ladislav Šmelcer a Luboš Brát




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »