1000 planet mimo Sluneční soustavu!

Proces objevování exoplanet se samozřejmě nemohl vyvarovat chyb především v počátečním období. V 70. letech minulého století astronomové předpokládali, že šance na objevení planet mimo Sluneční soustavu za jejich života je asi 50 %.

V minulosti bylo zveřejněno mnoho falešných „objevů“ před potvrzením první skutečné exoplanety. Například hvězda 70 Ophiuchi byla objektem mnoha takovýchto tvrzení, která zahájil v roce 1855 W. S. Jacob (Madras Observatory). Nebo vlastní pohyby dokladované u Barnardovy hvězdy (označované též Barnardova šipka) nacházející se ve vzdálenosti 6 světelných roků byly ve 20. století studovány za účelem potvrzení přítomnosti neviditelného průvodce, který způsoboval pozorovaný „vlnivý“ pohyb hvězdy po obloze.

První skutečně ověřená planetární soustava byla objevena u nezvyklého a vskutku neočekávaného zdroje záření: 2 planety byly v roce 1992 nalezeny u pulsaru s označením PSR B1257+12. Pak už následoval objev exoplanety obíhající kolem hvězdy hlavní posloupnosti 51 Pegasi v roce 1995.

K objevování exoplanet používají astronomové několik různých metod, avšak téměř ve všech případech se jedná o metody nepřímé. Vyfotografovat planetu kroužící kolem jiné hvězdy než Slunce se zatím podařilo pouze v ojedinělých případech (39 exoplanet obíhajících kolem 36 hvězd). Jedna z prvních zobrazených planet obíhá kolem hvězdy Fomalhaut ze souhvězdí Jižní ryby. Pomocí Hubblova kosmického dalekohledu se podařilo rovněž zaznamenat změny polohy planety označené Fomalhaut b vůči mateřské hvězdě.

Nejvíce objevů exoplanet mají „na svědomí“ dvě metody. První metoda využívá gravitační vliv planety na mateřskou hvězdu, což se projeví změnami v pořízeném spektru hvězdy. Pokud rovina oběžné dráhy planety míří směrem k Zemi, hvězda se vůči pozorovateli střídavě přibližuje a zase vzdaluje. Využívá se přitom měření změn tzv. radiálních rychlostí. Touto metodou lze objevit i více planet u jedné hvězdy. Celkem bylo na základě měření radiálních rychlostí objevena více než polovina všech známých exoplanet.

V případě tzv. tranzitní metody využívají astronomové skutečnost, kdy „neviditelná“ planeta při svém oběhu kolem mateřské hvězdy přechází (tranzituje) před kotoučkem vzdálenější hvězdy. Tím dojde k nepatrnému (avšak měřitelnému) poklesu jasnosti hvězdy. Ze získané světelné křivky lze určit nejen přítomnost planety, ale i její oběžnou periodu a ve většině případů i její přesný průměr.

Nejnovější publikovaná data v encyklopedii exoplanet na adrese http://exoplanet.eu/ uvádějí 1010 potvrzených exoplanet, které obíhají kolem 770 různých hvězd. Mezi nimi je i 169 hvězd, kolem nichž obíhá více planet než jedna – můžeme je považovat za planetární soustavy.

Na připojeném obrázku označeném jako „Periodická tabulka exoplanet“ je 1010 objevených exoplanet rozděleno do několika skupin. Je rovněž uvedeno, kolik planet je již v každé skupině známo. Vpravo nahoře je dále uveden počet známých hvězd, u nichž byla objevena jedna či více planet.

Snahou astronomů je objevit planetu podobnou Zemi, která by kolem mateřské hvězdy obíhala v tzv. obyvatelné zóně. To je oblast v okolí hvězdy, kde na povrchu planety panují podmínky umožňující výskyt kapalné vody.

Pokud se týká obyvatelných exoplanet, jejich souhrn najdete na internetové stránce http://phl.upr.edu/projects/habitable-exoplanets-catalog. Je zde uvedeno zatím 12 planet obíhajících kolem hvězd Kepler-62, Gliese 667C, Gliese 581, Tau Ceti, Kepler-22, Gliese 163, Kepler-61 a HD 40307.

Velkým „lovcem“ exoplanet je družice NASA s názvem Kepler, která již objevila 3 588 kandidátů na exoplanety, z nichž bylo zatím potvrzeno 156. Tyto potvrzené exoplanety obíhají kolem 88 hvězd.

Zdroj: phys.org.news a exoplanet.eu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí