Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Skvrnité a bouřlivé Slunce

Skvrnité a bouřlivé Slunce

Sluneční skvrny, AR1875 a AR1877. Autor: Antonín Hušek
Sluneční skvrny, AR1875 a AR1877.
Autor: Antonín Hušek
Ačkoli Slunce je nepochybně v okolí maxima své aktivity, až do října byla letošní aktivita až neobvykle nízká. Dokonce jsme zažili dny, kdy se skvrny daly hledat pod lupou. Nyní je situace zcela odlišná. Na povrchu Slunce se objevily dokonce dvě velké oblasti se skvrnami a také zde dochází k silným erupcím. Podobná situace tu naposledy byla snad jen v září 2011. Bude to mít následky na dění na Zemi?

Aktualizace 25. 10. v 18:50

Aktuálně doplňujeme, že na okraji Slunce se již v době psaní tohoto článku vynořila další oblast se skvrnami, AR 11 882. To jsme ještě netušili, že právě ta upoutá naši pozornost o den později. V pátek 25. října zde totiž došlo hned k dvěma po sobě následujícím silným erupcím třídy X. Oblaka plasmy (CME), která se vzápětí na okraji Slunce objevila, ale zřejmě ještě k Zemi nepoletí. V dalších dnech se ale může situace změnit. Budeme to nadále sledovat.

Jak bylo řečeno v úvodu, Slunce je nepochybně v maximu aktivity, takže současný výskyt velkých skvrn a erupcí by nebyl překvapivý, kdyby tomu dlouhé měsíce nazpět nebylo zcela jinak. Původně se asi neočekávalo, že nynější maximum sluneční aktivity bude až tak nízké, ale to už je zkrátka realita. V roce 2011 na podzim aktivita pomalu rostla a zdálo se, že se s blížícím maximem dočkáme i zajímavých erupcí, vedoucích k viditelnosti polárních září i z našeho území. Místo toho jsme mohli pozorovat polární záři pouze jedinou a od té doby aktivita spíše klesla.


Polární záře u Jablonce nad Nisou 26. září 2011.

Erupce třídy M9 dne 24. října 2013 Autor: SDO, Solarham
Erupce třídy M9 dne 24. října 2013
Autor: SDO, Solarham
Objevily se však zprávy, že zatímco na severní polokouli již byly skvrny viděny blízko rovníku, na jižní měly jakoby zpoždění a tak se zdálo, že by maximum mohlo být dvojité. Pokud by se to potvrdilo, potom by právě letos byl na takové další zvýšení aktivity nejvyšší čas. A skutečně, také poslední velké skvrny vidíme především na jižní polokouli.

Jaká je tedy aktuální situace? V podstatě během týdne došlo na přivrácené polokouli Slunci k velkému vzrůstu aktivity a zpočátku rychle (nyní již pomaleji) narůstají skrvny v dvou aktivních oblastech označených AR 11875 a AR 11877. Nezůstalo jen u krásy, kterou vizuálnímu pozorovateli tyto skvrny přinášejí. Je možno je vidět i pouhým okem, pokud samozřejmě chráníme zrak vhodným filtrem. Navíc zde začalo docházet ke stále silnějším erupcím, což vyvrcholilo ve čtvrtek erupcí téměř té nejvyšší třídy X.

Aktivní oblasti na Slunci 24.10.2013, magnetogramy ukazují promíchané jižní a severní polarity magnetických polí Autor: SDO, solen.info
Aktivní oblasti na Slunci 24.10.2013, magnetogramy ukazují promíchané jižní a severní polarity magnetických polí
Autor: SDO, solen.info
V době, kdy článek vychází, jsou obě oblasti stále velmi magneticky komplikované a nepochybně můžeme očekávat další erupce kategorie M. Pravděpodobnost nejsilnější erupce třídy X však také není zrovna malá. Především v oblasti 1875 je situace hodně komplikovaná, paradoxně k nejsilnější erupci zatím došlo v oblasti druhé č. 1877 s onou jednou velkou skvrnou více vlevo na slunečním disku.

Jestliže bychom měli štěstí na pěkně silnou a dlouhotrvající erupci té nejvyšší kategorie, lze očekávat, že případný plazmoid (CME) by mohl opustit Slunce přímo směrem k Zemi. V tom případě by šance na případné polární záře viditelné i od nás nebyly malé, ale to je ještě hudba budoucnosti a teprve příští dny naznačí, zda budeme i nadále čekat, nebo opravdu dostaneme příležitost.

Aktuální informace:

Spaceweather.com - informace o skvrnách, erupcích i polárních zářích (anglicky)
Monitor polárních září na Astro.cz
Graf erupcí na Slunci (družice GOES)
SOLARHAM - aktuální informace o dění na Slunci




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »