Kometa ISON 12. listopadu. Autor: Michael Jäger.Dlouho očekávané kometě ISON narostl druhý ohon, jak se přibližuje ke Slunci. Ve středu 13. listopadu ráno zaznamenalo několik pozorovatelů nezávisle na sobě prudké zjasnění komety. Ta skokově zjasnila o cca 1 mag a její jádro zdvojnásobilo produkci vody. Kometě při cestě ke Slunci zbývají už jen dva týdny, pomalu se tak na ranní obloze přibližuje obzoru a do samotného průletu se budou podmínky její viditelnosti už jen zhoršovat. Navíc je stále nejasné, zda se průletu dožije. V těchto dnech již ale pozorovatelé hlásí její viditelnost pouhýma očima.
Silné zjasnění
Kometa ISON 14. listopadu 2013. Autor: Joel Short.Zatímco v uplynulých dnech kometa příliš nezjasňovala, ve středu ráno to dohnala skokovým zjasněním. První přišla zpráva z 60cm dalekohledu TRAPPIST, který je umístěn na Evropské jižní observatoři v Chile na La Silla. Ten pravidelně monitoruje produkci vody z jádra této komety. Sublimující voda je hlavním „palivem“ kometární aktivity. Produkce molekul OH se zdvonásobila na 2x1028 za sekundu. Vedlejším produktem bylo celkové zjasnění komy – ta byla o cca 1 mag jasnější než předešlou noc. Zároveň se zvýšila i producke prachu. Je otázkou, zda pozorované zjasnění znamená reaktivaci zatím dost slabé komety, nebo to souvisí s možným zánikem jádra, které někteří astronomové očekávají.
Dva ohony
Doposud jsme u komety mohli pozorovat poměrně výrazný a dlouhý prachový ohon. Začátkem listopadu začali první astrofotografové pozorovat jakési zdvojení, ze kterého začal růst druhý ohon. Jedná se o tzv. iontový ohon tvořený z ionizovaných molekul plynu unášených slunečním větrem. „Poryvy“ tohoto větru způsobené eruptivní aktivitou Slunce mohou způsobit krátkodobé přetržení ohonu. Něco takového bylo možné vidět na jednom snímku ze středečního rána.
Viditelnost komety
Kometa ISON na ranní obloze. Autor: Chris Wyatt.Kometa ISON se v současné době nachází v souhvězdí Panny nízko nad východním obzorem a nejlépe je vidět po páté hodině ranní. Vidět je malými dalekohledy a binokuláry. Díky rychlému přibližování ke Slunci, které vyvrcholí večer 28. listopadu, se budou podmínky viditelnosti prudce zhoršovat. V neděli 17. listopadu ji nalezneme jen nízko nad jasnou hvězdou Spica. Poslední šance vidět kometu před průletem u Slunce bude zhruba v půl šesté ráno za jasného svítání poblíž planet Merkur a Saturn. Následně budeme moci její vývoj sledovat online na snímcích z družice SOHO snímající těsné okolí Slunce. Pokud přežije, objeví se opět začátkem prosince na ranní a později i na večerní obloze. V prosinci by měly nastat nejlepší podmínky pozorovatelnosti a kometa by mohla být vidět okem s výrazným ohonem. Pokud tedy přežije…
Aktuální stav (15. listopadu 2013)
Srovnání komet ISON a WM1 LINEAR. Autor: B. Gary, T. Scarmato, M. Mattiazo.Kometa zjasnila už o 2,5 mag a dosáhla zatím téměř 5 mag jasnosti a je již slabě viditelná pouhým okem. Její hlava připomíná spíše hvězdu. Zatím nic nepoukazuje na to, že by kometa zanikala, naopak spíše se „probouzí k životu“. Pokud vydrží, může po průletu kolem Slunce připravit na naší obloze nádhernou kometární show. Dle astronomů pracující s dalekohledem TRAPPIST narostla produkce molekul vody osminásobně za uplynulých 24 hodin. Produkce prachu vyjádřená parametrem Afrho narostla oproti hodnotám před zjasněním téměř 17×! Zásadní význam mají nyní snímky s vysokým rozlišením zachycující vnitřní strukturu komy. Ty by měly odhalit, zda dochází k rozpadu jádra, nebo naopak k jeho reaktivaci. První analýza snímků provedená americkým astronomem Brucem Garym ukazuje na možnou přítomnost tří jasných výtrysků z jádra. To by tedy mělo stále existovat a nyní z něj proudí značnný objem hmoty do komy a následně do ohonu. Předpovídat jasnost komety je nyní nemožné. Je třeba počkat, jaké jasnosti ještě dosáhne a jak bude jas dále růst, až se po zjasnění trend ustálí.
Událost je silně podobná outburstu jiné dlouhoperiodické komety označené C/2000 WM1 (LINEAR), která původně dosti zbrzdila zjasňování a po průletu perihelem zjasnila o 3 mag. Na snímku je srovnání struktur v komě poblíž jader komet. Na levé straně vidíme snímek komety ISON (autor Bruce Gary) zpracovaný Toni Scarmatem, na levé straně je snímek komety LINEAR od Michaela Mattiaza.
Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek
Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“
12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC).
Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487.
Charakteristika
Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2).
Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE.
Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
