Elves z 5.2.2014 (dobarveno). Autor: Martin Popek Ve středu 5. února ve večerních hodinách letošního roku zazářil na zlomek vteřiny nad jižním obzorem vzácný druh blesku. Jednalo se o nadoblačný blesk (TLE) typu Elves (česky Elf). Tento typ blesku má tvar prstence se středem nad bleskovým kanálem zdrojového blesku v troposféře. Jde o největší výboj, který je zároveň znám svou nejkratší životností. Letos to bude již 20 let, co byli Elfové objeveni, avšak ani dvacetiletí neubralo na záhadnosti tohoto druhu TLE.
Red sprites a atmosféra Země. Autor: Martin PopekElves (což je anglická zkratka Emissions of lght and very low frequency perturbations from electromagnetic pulse sources) patří do skupiny elektrických výbojů v horních vrstvách atmosféry, které jsou souhrně známé pod zkratkou TLE (Trans Luminions Evens). Jejich existence byla předpovězena předtím, než byly poprvé pozorovány, a to v důsledku elektromagnetického rušení. Poprvé byly zachyceny v roce 1994 z paluby raketoplánu jako krátkodobé zvýšení jasu světelného záření atmosféry (airglow).
Zdrojový blesk a Elves. Autor: Martin PopekBez nadsázky jde Elfy přidat mezi největší úkazy v atmosféře. Jejich velikost může dosáhnout 300-500 km. Produkují intenzivní světelný svazek a paradoxně, na svou obří velikost, o velmi krátké doby trvání: kolem jedné tisíciny sekundy. Objeví se těsně pod spodní hranici ionosféry, která se nachází ve výšce kolem 100 km nad zemským povrchem. Celkově se může horní a dolní výška nad Elfů zemským povrchem pohybovat od 105 do 75 km. Výška kolem 100 km nad povrchem Země se označuje jako Kármánova hranice, jenž je hranicí atmosféry a začátek kosmického prostoru. Tato hranice je pro elektrické výboje téměř neproniknutelná.
Elfové se pod touto hranicí atmosféry šíří prostorem ve tvaru kruhu do vzdálenosti několika stovek kilometrů, přičemž výška tohoto disku se pohybuje kolem 10-20 km. V častých případech jsou spojeny s výskytem známějšího druhu nadoblačných blesků, tzv. Red sprites (neboli Rudých skřítků). Zřejmě i vznik Elfů souvisí s kladně nabitými blesky typu CG+ nebo vzácněji s typem blesků CC (mrak-mrak) o vysokých amplitudách výboje. Vznik je ale odlišný než u Red sprites. Na vzniku se podílí tzv. elektromagnetický puls.
Elves nad Oklahomou
(Autor: Thomas Ashcraft z Nového Mexika)
Zdrojem Elfů jsou skutečně elektromagnetické pulsy pocházející od blesků s velkým špičkovým proudem, a tudíž i silným elektromagnetickým polem, které je výbojem vyzářené. Elektromagnetický puls pocházející od bleskového výboje ohřeje elektrony ve spodní části ionosféry (okolo 90 km) a způsobí další ionizaci. Dojde tak ke zvýšení koncentrace volných elektronů - ve spodní části ionosféry až o jeden řád v místě nad bleskem. Červená barva vyzářeného světla je dána vlnovou délkou, na které vyzařují excitované molekuly dusíku N2 (673,0 nm). Emise světla se pak rozšiřuje až do tvaru obřího disku, který je někdy pozorovatelný i na zemi.
Pozice zdrojového blesku podle sítě Blitz. Autor: Martin PopekV den pozorování předpovídal Estofex bouřky v oblasti Jaderského moře. Jadran a oblasti severní Itálie jsou pro pozorovatele TLE ze střední Evropy asi jedinou možností pozorování těchto úkazů během zimních měsíců. Většinou však pozorování ukončí zatažená obloha, což se málem stalo i v tomto případě. Předpověď se vyplnila a navečer začaly vznikat první bouřky na chorvatském pobřeží. Všechny bouřky byly TLE neaktivní; až po půl desáté vytvořila bouřka nad poloostrovem Pula výrazný Elf.
Elves z 5.2.2014. Autor: Martin PopekElves z 5.2.2014 (dobarveno). Autor: Martin PopekByl jsem velmi překvapen vznikem tohoto úkazu. Jednalo se zřejmě o samostatné bouřkové jádro. Zatím jsem totiž byl zvyklý pozorovat TLE u mnoho jaderných bouřek typu MCS, MCC a SQL. Navíc toto bouřkové jádro bylo téměř neaktivní a v datech z detektorů jsem našel je pětici blesků, které vyprodukovala tato bouře. V datech programu Blitz byl i zdrojový blesk. Tento zřejmě CG+ nebo CC druh blesku byl zdrojem pro vytvoření Elfa. Zdrojový blesk pomohl upřesnit vzdálenost a rozměry jevu. Pomoci programu UfoAnalyzer jsem zjistil, že střed Elfa byl ve vzdušné vzdálenosti asi 622 km nad Jaderským mořem, horní a dolní výška nad zemským povrchem byla mezi 93 a 84 km. Velikost nejjasnější části se pohybovala kolem 300 km, ale celkový průměr se mohl přiblížit i čtyřem stům kilometrů, takže by pod sebou tento úkaz skryl celé Čechy.
Amatérský astronom a astrofotograf. Krom astronomických jevů se také
věnuje meteorologickým úkazům. Od roku 2016 pracuje jako pozorovatel TLE
v oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula
Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula.
Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia.
Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom.
Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi.
Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy.
V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy.
Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie.
Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.1. až 7.3.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4