Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Polární záře 27. února 2014

Polární záře 27. února 2014

Polární záře 27. 2. 2014 výřez Autor: Vít Huspenina
Polární záře 27. 2. 2014 výřez
Autor: Vít Huspenina
Poměrně neočekávaně se ve čtvrtek večer objevila polární záře i na naší obloze. Ne že by šlo o zcela nečekaný zjev, ale přeci jenom podmínky k jejímu vzniku byly poměrně nejednoznačné. Pojďme se krátce podívat na důvod vzniku této polární záře a na její fotografie z Česko-Slovenského pomezí.

28. 2. 22:15; Doplněno o animaci snímků z webkamery sítě Humlnet

Erupce X5 na Slunci 25.2.2014 Autor: SDO/NASA
Erupce X5 na Slunci 25.2.2014
Autor: SDO/NASA
Jak je napsáno v úvodu, slabší polární záře viditelná i z našeho území se vyskytla ve čtvrtek 27. února a to především před 23. hodinou večer. Původcem této polární záře byla mohutná erupce třídy X5, ke které došlo na Slunci o dva dny dříve. Obvykle by nás tedy viditelnost jasné polární záře nepřekvapila, ovšem k této erupci došlo v době, kdy zdrojová aktivní oblast byla ještě zcela při levém okraji slunečního kotouče. Z takových erupcí k Zemi obvykle žádné částice nepřiletí. Tentokrát však okrajová část oblaku plasmatu mířila i k nám.

záznam z družice ACE, náraz ve slunečním větru večer 27. února 2014 Autor: ACE/NASA/Caltech
záznam z družice ACE, náraz ve slunečním větru večer 27. února 2014
Autor: ACE/NASA/Caltech
První informaci o chystaném představení nám daly animace výbuchu na Slunci pořízené sondami SDO a SOHO. O dva dny později oblak plasmatu jako první zaznamenala sonda ACE nacházející se 1,5 miliónu kilometrů před Zemí směrem ke Slunci. Její záznam rychlosti slunečního větru a magnetického pole obsahuje jasnou změnu patrnou 27. února v 16 hodin světového času. Ze záznamu je patrné, že nedošlo k žádnému vyloženě výraznému skoku v rychlosti slunečního větru, jak bývá u podobných erupcí obvyklé. Je to ale dáno tím, že nás zasáhl jen okraj vyvrženého oblaku. Výchylka magnetometru na −20 nT už byla zajímavější, při podobných událostech již je naděje na polární záři viditelnou i z našich končin, ovšem záruka tu žádná rozhodně ještě nebyla.

Polární záře 27. 2. 2014 Autor: Vít Huspenina
Polární záře 27. 2. 2014
Autor: Vít Huspenina
Zemi zasáhly částice asi o hodinu později. Magnetometry na zemském povrchu okamžitě začaly reagovat a vznikla první, dá se říci, běžná polární záře. Mnohem zajímavější to však bylo o několik hodin později, kdy se hodnoty na magnetometrech dostaly poměrně výrazně do mínusu a to bylo předzvěstí, že se skutečně děje něco zajímavého. Okamžitě jsem prověřoval webkamery, protože u nás v Jablonci nad Nisou tou dobou přecházela vrstva střední oblačnosti. Nakonec jsem především na jedné z kamer v severním Německu zahlédl polární záři a tak mi nezbývalo než doufat, že polární záři uvidí lidé v jiných částech republiky, kde bylo podle družicových záběrů jasno. Zároveň jsem přidal novinku na web a upozornil i v diskuzích, ale nebyl jsem si jist, zda je to předčasné. Jak se ukázalo, tak nikoli, protože dnes jsem v mailu našel fotografie a animaci polární záře dokonce z Česko-Slovenského pomezí, tedy z míst pod 49. rovnoběžkou (Hluk u Uherského Hradiště). Díky pohotovosti Víta Huspeniny si tedy můžeme prohlédnout alespoň slabší polární záři viditelnou i z našeho území. Snad ne na dlouhé roky poslední, naopak, dá se očekávat, že nyní na konci maxima sluneční aktivity a v jeho sestupné části ještě několik silnějších erupcí nastane. Pak už to chce jen být informován a mít jasno. U mě se to druhé nesplnilo, ale jsem rád, že vám to díky Vítovi mohu alespoň zpětně podrobně zprostředkovat.


Animace snímků polární záře od Víta Huspeniny z Hluku.


Animace snímků z Webkamery Humlnetu Špindl-Pláň (záře vpravo nahoře)




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »