Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pozorování a výzkum Lyrid v roce 2014

Pozorování a výzkum Lyrid v roce 2014

Souhrnný snímek z maxima Lyrid Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Souhrnný snímek z maxima Lyrid
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Velká jarní díra končí a my se po třech a půl měsících slabé meteorické činnosti brzo dočkáme první výraznější změny – meteorického roje Lyrid. Tento roj můžeme pozorovat přibližně od 16. do 26. dubna. Maximum letos nastává z 22. na 23. dubna, tedy v noci z úterý na středu, a trvá pouze několik hodin. Odhad doby hlavního maxima roje je od 15h (SELČ) do 23h (SELČ), jako nejpravděpodobnější se jeví 20h (SELČ).

Během hodiny můžeme vidět až 15 meteorů. Nejlepší podmínky pro pozorování Lyrid budou letos v první polovině noci, později začne jejich pozorování rušit svit Měsíce, který vychází kolem 2h ráno. Avšak nevýhodou je, že v první polovině noci se radiant roje nachází jen nízko nad obzorem.

Mateřskou kometou roje je periodická kometa C/1861 G1 (Thatcher), kterou objevil v dubnu roku 1861 americký profesor a astronom Albert E. Thatcher. Lyridy sice nepatří k nejsilnějším meteorickým rojům, přesto ho můžeme zařadit mezi ty nejznámější. Radiant (místo, ze kterého meteory jakoby zdánlivě vylétají) se nachází v souhvězdí Lyry.

Radiant Lyrid Autor: Sylvie Gorková
Radiant Lyrid
Autor: Sylvie Gorková
Radiant roje Lyrid a jeho pozice o půlnoci 22./23. dubna. V je východ, Jasná hvězda uprostřed je Vega (alfa Lyr).

Jak již bylo zmíněno, aktivita Lyrid není v extrémně silná (ve srovnání s hlavními roji v průběhu roku). Přesto Lyridy zůstávají jedním z nejznámějších a nejzajímavějších rojů. Proč tomu tedy tak je? Jsou k tomu hned dva důvody. První z nich je, že pozorování tohoto roje bylo zaznamenáno již před 2600 lety, což je mnohem déle než u jakéhokoliv jiného roje. Druhý důvod je pro nás pozorovatele ještě zajímavější – tento roj zažil během své historie meteorické deště, kdy se jeho činnost mnohokrát zvýšila, a to až na 600 meteorů za hodinu. Příčina tohoto dění se i nadále zkoumá. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení však stále zůstává, že roj je pod vlivem gravitačních poruch planety Saturn.

Novodobé pozorování roje díky kamerové síti

Dráhy Lyrid Autor: Jakub Koukal
Dráhy Lyrid
Autor: Jakub Koukal
V současné době víme o tomto roji nové informace hlavně díky databázi drah meteoroidů EDMOND. Ve stávající databázi (verze 4.0) bylo nalezeno 806 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k roji Lyrid. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´<0,1, maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 32,0° (22.4.) a poloha radiantu (RA/DEC) 272°/33,4°.

Na obrázku vpravo je projekce drah Lyrid ve Sluneční soustavě, jehož autorem je Jakub Koukal.

Průměrná rychlost Lyrid byla stanovena na 46,2 km/s, meteory roje tedy patří mezi ty rychlejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat.

Společný projekt hvězdárny Valašské Meziříčí a organizace SOSA

Meteorcam Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Meteorcam
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Na maximum roje, tedy 22.4. ve 22h (SELČ), proběhne v rámci příhraniční spolupráce projekt SDS (Společně Do Stratosféry) let stratosférického balonu se startem z hvězdárny Partizánské. Jedná se o společný projekt hvězdárny Valašské Meziříčí a slovenské organizace SOSA (Slovenská organizácia pre vesmírne aktivity).

V gondole stratosférického balonu bude (mimo jiných experimentů) umístěna také kamera sítě CEMeNT, která se společně s pozemními stanicemi sítí CEMeNt, HMN, PFN a SVMN pokusí zachytit vícestaniční meteory.

Pozorovat může každý

Pokud se tedy počasí opět zlepší, zkuste se i vy příští týden (nejlépe v noci z úterý na středu) podívat na noční oblohu. Nejlepší způsob je lehnout si do spacáku či lehátka. Meteory vylétají od souhvězdí Lyry, vidět je však můžeme po celé obloze.

Zdroje:

EDMOND (v 4.0)
http://www.imo.net/imc2013/sites/default/files/s14.pdf
http://meteorshowersonline.com/lyrids.html
http://www.imo.net/calendar/2014




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »