Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  New Horizons volá na pomoc Hubbleův dalekohled

New Horizons volá na pomoc Hubbleův dalekohled

New Horizons u KBO objektu, kresba Autor: JHUAPL/SwRI
New Horizons u KBO objektu, kresba
Autor: JHUAPL/SwRI
V létě bude sondě New Horizons zbývat už jen rok do setkání s Plutem. Všichni si přejí, aby toto setkání proběhlo podle plánu a získali jsme tak co nejvíce dat o objektu Kuiperova pásu planetek. Jenže v cestě nemusí být jen Pluto. Vědci intenzivně hledají další tělesa za Plutem poblíž plánované dráhy letu. A ta zatím nebyla nalezena. Na pomoc je nyní povolán Hubbleův vesmírný dalekohled a naděje sondy jsou upřeny už vlastně jenom na něj. Podívejme se na to detailněji, proč.

Čtenář určitě dobře ví, jaký objekt je hlavním cílem sondy New Horizons. Pozoruhodný je možná fakt, že tato sonda startovala v roce 2006 k planetě Pluto, aby se nyní chystala k průletu kolem trpasličí planety stejného jména. Pluto je jistě mimořádně velkým tělesem z pásu planetek za dráhou Neptunu, nicméně z fyzikální podstaty je to opravdu jen jedno z mnoha těles, která se zde nachází a mluvit o planetce, by asi nebylo vůbec nevhodné. Vzhledem k výsadnímu postavení Pluta za dobu od objevu v roce 1930, do Sjezdu Mezinárodní astronomické unie v Praze 2006, získala nakonec tělesa podobná svou velikostí a tvarem Plutu speciální status trpasličí planeta, nebo také Plutoid, což je docela výstižné. Astronomové používají pro tělesa v rezonanci oběžné doby s Neptunem v poměru 2:3 pojem Plutinos. Situace je tedy ne úplně šťastná, ale doufejme, že i čas ukáže, že pořád rozumnější, než v dobách, kdy byl Pluto považován za planetu.


Představa umělce, kterak New Horizons přelétá nad Plutem. V pozadí Charon. Credit: NASA/APL

Na příkladu sondy New Horizons je dobře patrné, jak dobře fungují zákony nebeské mechaniky a především, jaká je současná technická úroveň lidských robotů, zkoumajících Sluneční soustavu. Sonda potřebuje deset roků k tomu, aby vůbec překonala vzdálenost od Země k Plutu. Pro srovnání světlo tuto dráhu uletí asi za 11 hodin. New Horizons na své cestě ještě minula Jupiter, který slouží jako oblíbený gravitační prak kosmickým sondám letícím do dalekých pustin Slunečí soustavy. Před ní se o této možnosti uvažovalo už v začátcích kosmonautiky a poprvé toho využily Pioneery a po nich také Voyagery nebo Cassini. Abychom onu zdánlivou pomalost letu sondy nehaněli, ono je to samozřejmě relativní. Např. hned po startu 19. ledna 2006 dosáhla tak velké rychlosti, že již po 9 hodinách míjela dráhu Měsíce a přelet k Jupiteru jí trval pouze rok a tři měsíce. O to propastnější je ale vzdálenost k Plutu z tohoto úhlu pohledu.

Rozložení počtu dosud objevených KBO poblíž plánované dráhy New Horizons Autor: John Spencer et al. Hubble Space Telescope proposal
Rozložení počtu dosud objevených KBO poblíž plánované dráhy New Horizons
Autor: John Spencer et al. Hubble Space Telescope proposal
Vraťme se ale k titulku článku. Vědci určili jako primární cíl sondy prozkoumat trpasličí planetu Pluto, její měsíce a případně dosud neznámá transneptunická tělesa (TNO’s). Jenže to má právě ten háček, že ačkoli se pilně pracovalo a do hledání TNO se zapojily největší světové observatoře, zatím se nepodařilo najít takové těleso, kde by malou změnou dráhových parametrů mohlo dojít k blízkému průletu kolem dalšího tělesa za Plutem. A čas se krátí, zbývá už vlastně jen rok. Z grafu napravo je zřejmé, že nějaké objekty už se nalézt podařilo, ale změna rychlosti, nutná k jejich návštěvě by byla větší, než kolik umožňuje palivo na palubě sondy (delta v k dispozici je asi 130 m/s, viz. zelená oblast The Promised Land).

RAW snímek HST z hledací kampaně pro New Horizons Autor: Alex Parker
RAW snímek HST z hledací kampaně pro New Horizons
Autor: Alex Parker
K dalšímu hledání je nyní využíván HST (Hubbleův vesmírný dalekohled). A nebude tomu věnováno zrovna málo času. Zkušební snímky už putují na Zemi (jak je patrné na neupravovaném snímku vlevo). Problém je s velkým množstvím hvězd Mléčné dráhy v oblasti a tady je hlavní parketa HST, který má v tak hustém poli mnohem lepší rozlišení, než pozemské observatoře. Jak bylo řečeno, čas se krátí. Nestačí těleso jen objevit, je třeba také znát jeho dráhu a na to je potřeba pozorovat jej alespoň několik měsíců a i to může být málo. Vědci odhadují, že bez využití HST by šance na objev alespoň jednoho vhodného tělesa byla 38 %, zatímco s HST to má být 94 %. A co kdyby ani Hubbleův dalekohled neuspěl? Jak obhájit, že třeba čtvrtina pozorovacího času bude obětována ve prospěch New Horizons? Odhad pravděpodobnosti objevu neznámého tělesa vychází z nějakých našich představ o počtu a velikosti těles za dráhou Neptunu a tak když nic jiného, alespoň by se mohlo podařit upřesnit naše představy o tomto vzdáleném koutu Sluneční soustavy a případném způsobu, jakým planetární systém vlastně vznikal. Přejme tedy nejen týmu New Horizons štěstí, vždyť by to bylo úžasné, kdyby se podařilo prozkoumat více objektů Kuiperova pásu, než jen systém Pluto – Charon. A i kdyby se měla sonda dívat jen z uctivé dálky, pořád by to mělo být s lepším rozlišením, než má HST.

Zdroje a doporučujeme:
[1] Hubble to the rescue! The last-ditch effort to discover a Kuiper belt target for New Horizons
[2] Where To Go After Pluto? Hubble Seeks The Next Target For New Horizons
[3] NASA Hubble to Begin Search Beyond Pluto for a New Horizons Mission Target
[4] Oficiální stránky mise New Horizons




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »