Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Drakonidy 2014

Drakonidy 2014

Drakonidy 2011 Autor: AGO
Drakonidy 2011
Autor: AGO
Po očekávaném (a pozorovaném) outburstu meteorického roje Drakonid v roce 2011 a po pozorování neočekávaného outburstu tohoto roje v roce 2012 byla uveřejněna předpověď aktivity Drakonid na rok 2014. V roce 2013 vykazoval tento roj nízkou aktivitu, nebylo jej možné odlišit od sporadického pozadí.

Historie meteorického roje Drakonid

V roce 1915 zkoumal M. Davidson všechny periodické komety pozorované od roku 1892 s cílem zjistit, zda některá z nich nemůže poskytnout nový meteorický roj. Jednou z těchto komet byla i 21P/Giacobini-Zinner a M. Davidson předpověděl průchod Země oblakem uvolněným z této komety na 10. 10. 1915 s radiantem na pozici RA = 267, DEC = 50. Následně pak W. F. Denning skutečně zaznamenal několik meteorů v nocích okolo tohoto předpovězeného maxima a určil radiant meteorického roje Drakonid (RA = 267, DEC = 49).

Toto byl počátek historie meteorického roje, který poskytl v následujících desetiletích pozorovatelům na Zemi mohutné meteorické deště. První z nich byl zaznamenán v roce 1933. Maximum nastalo 9. 10. kolem 20 UT a hodinová frekvence stanovená z vizuálních pozorování byla 6000 meteorů. Meteory byly většinou slabé a měly převážně žlutou barvu. Například R. Forbes-Bentley (Birchircara, Malta) pozoroval během několika hodin 22500 meteorů s maximem kolem 20:15 UT, kdy viděl 480 meteorů za minutu. Druhý meteorický déšť tohoto roje byl zaznamenán v roce 1946, maximum nastalo 10. 10. kolem 4 UT, hodinová korigovaná frekvence stanovená pozorovateli na Skalnatém plese byla 6800 meteorů.

Předpověď aktivity v roce 2014

Drakonidy 2014 Autor: Maslov
Drakonidy 2014
Autor: Maslov
Podle předpovědi Mikhaila Maslova by měla dráhu Země protnout vlečka materiálu uvolněného z mateřské komety roje (21P/Giacobini-Zinner) při návratu v roce 1900. Jedná se o částice uvolněné poblíž perihelia komety a nepřibližují se tedy blízko k Zemi. Jejich teoretická dráha ovšem protíná dráhu Země necelých 15 hodin po té, co Země projde na své dráze místem křížení. Nicméně částice vyvržené z komety 90 dní před průchodem periheliem se přiblíží k Zemi na 0,005 AU dne 6. 10. 2014 ve 22:42 UT. ZHR (zenitální hodinová korigovaná frekvence – zenithal hourly rate) okolo tohoto maxima je předpokládána mezi 15–20 meteory za hodinu. Nicméně je možné, že maximum nastane o 1 až 2 hodiny dříve, taktéž je uváděna velká nejistota při odhadu ZHR v maximu. Podrobná projekce minimálních vzdáleností jednotlivých vláken v roce 2014 je na obrázku vlevo (včetně odstupňování ejekčních rychlostí – černá nejpomalejší, šedá nejrychlejší).

Teoretický radiant v okamžiku maxima je stanoven na pozici RA = 261,5 a DEC = +47,6, což nesouhlasí s „tradiční“ pozicí radiantu Drakonid podle IMO (RA = 262, DEC = +54). Radiant roje pro toto maximum se tedy přesouvá z jižní části hlavy Draka do severovýchodní části souhvězdí Herkula.

Pozorovací podmínky v roce 2014

Předpovězené maximum je situované do času, který je výhodný pro pozorovatele ve střední Evropě, radiant roje se nachází ještě poměrně vysoko a maximum by také mělo nastat v nočních hodinách. Problémem je ovšem rušení svitem Měsíce, neboť 8. 10. 2014 ve 12:50 SELČ nastává úplněk. V noc maxima pak Měsíc vychází v 17:23 SELČ a zapadá v 5:40 SELČ. Během doby předpokládaného maxima Drakonid se tedy bude nacházet nad obzorem a vzhledem k předpokladu velkého zastoupení slabých meteorů výrazně sníží počty pozorovaných meteorů. Meteorický roj Drakonid poskytuje velmi pomalé meteory s geocentrickou rychlostí pouze kolem 23 km/s a radiant meteorického roje je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární.

Drakonidy v databázi EDMOND

Outburst Drakonid 2011

Drakonidy 2011 OMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2011 OMAP
Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2011 GMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2011 GMAP
Autor: Jakub Koukal
Vzhledem k nepříznivému počasí v celé Evropě během outburstu Drakonid v roce 2011 byla uskutečněna expedice Drakonidy 2011 do severní Itálie, které se zúčastnili zástupci národních sítí SVMN, CEMeNt, PFN a ITMN, později pak byla přiřazena pozorování z databáze VMDB (převážně ze stanic v Německu), kde nakonec pozorovatelé měli k dispozici okno v postupující frontální oblačnosti. Výsledkem kooperace národních sítí bylo získání celkem 338 drah Drakonid, což je v současné době nejobsáhlejší soubor dat získaných z pozemních CCTV stanic pro tento meteorický roj. Společné dvojstaniční pozorování CEMeNtu a SVMN bylo realizováno ze stanic Bettola (Š. Gajdoš, J. Világi a R. Piffl) a Cavandola (J. Koukal, S. Gorková a M. Popek), přičemž na stanici Bettola byla umístěna mobilní COK (celooblohová kamera) z observatoře AGO Modra (SVMN). Vizuální ZHR stanovená z pozorování na stanici Cavandola (J. Koukal, S. Gorková) dosahovala 325 meteorů za hodinu, data byla korigována o individuální percepci pozorovatelů.

Neočekávaný outburst Drakonid 2012

Drakonidy 2012 OMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2012 OMAP
Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2012 GMAP Autor: Jakub Koukal
Drakonidy 2012 GMAP
Autor: Jakub Koukal
Rok po společné expedici CEMeNtu, SVMN a PFN do Itálie za předpovězeným outburstem Drakonid došlo k zopakování vysoké aktivity tohoto meteorického roje. Předběžné předpovědi M. Maslova neočekávaly zvýšenou aktivitu, nakonec ovšem Země prošla vláknem z návratu v roce 1959 (teoretická vzdálenost od Země 0,00121 AU). Maximum podle radarových pozorování nastalo kolem 16 UT, toto maximum vizuálně pozoroval A. Maidik na Ukrajině (ovšem za velmi špatných podmínek s nízkou limitní magnitudou), podle radarových pozorování (CMOR) dosahoval počet odezev až 2200 (hodinová frekvence). Tento outburst byl charakteristický velkým počtem slabých meteorů (na rozdíl od návratu v roce 2011) a také nižší vizuální ZHR. V databázi EDMOND bylo zaznamenáno 35 drah, z nichž bylo redukčními kritérii separováno 13 drah, pro které byla stanovena unifikovaná dráha včetně decelerace. Nevýhodou byl (vzhledem k tehdejší neexistenci ukrajinské sítě MeteorsUA) čas maxima a jeho relativně krátké trvání. Vizuální pozorování v ČR za příznivých podmínek ukázaly ZHR kolem 75 meteorů za hodinu.


Zdroj

http://feraj.narod.ru/Radiants/Predictions/21p-ids2014eng.html




O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »