Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  23. meteorit s rodokmenem potvrzen

23. meteorit s rodokmenem potvrzen

Meteorit z 9. prosince 2014. Autor: AsÚ AVČR.
Meteorit z 9. prosince 2014.
Autor: AsÚ AVČR.
Zveřejňujeme fotografii nalezeného meteoritu z pádu bolidu 9. prosince 2014, kterou nám poskytl Astronomický ústav AV ČR. Nálezová hmotnost meteoritu byla 5,93 gramu. Jedná se o chondrit, typ L, předběžně vyšší stupeň 3 (bude upřesněno dalším měřením). Stal se tak 23. meteoritem s rodokmenem na světě.
Děkujeme veřejnosti za spolupráci!

Meteorit nalezl Tomáš Holenda, amatérský astronom a nadšenec do kosmonautiky z Pelhřimovské astronomické společnosti. Nález na poli u Nové Vsi u Nového Města na Moravě byl uskutečněn v rámci hledací akce pořádané Janem Kondziolkou za podpory členů Sdružení pro meziplanetární hmotu ČAS a Jihlvské a Pelhřimovské astronomické společnosti.


Snímek bolidu z 9. 12. 2014 pořízený digitální celooblohovou kamerou Astronomického ústavu AV ČR ve Veselí nad Moravou.

Bolid, který byl pozorován nad Moravou 9. 12. 2014 není z hlediska celé Zeměkoule až tak výjimečným jevem. Země se s takovým tělesem střetává prakticky každý den. Řada událostí je ale nad rozlehlými plochami oceánů a ne každý pád takového bolidu je doprovázen i dopadem tělesa, tedy meteoritu, na zemský povrch. Původní těleso se často vypaří už v atmosféře. Bolid "Vysočina" byl v tomto ohledu výjimečným jevem, s kterým se v ČR setkáme maximálně jednou za několik roků. Světelnou dráhu dlouhou 170 km uletělo za bezmála 9 sekund. Takto dlouhé bolidy pozorujeme jen výjimečně. Největší jasnosti přesahující jasnost Měsíce v úplňku dosáhl bolid ve výšce 37 km nad zemí severovýchodně od Vírské přehrady a pohasl ve výšce necelých 25 km vysoko 6 km jihovýchodně od Žďáru nad Sázavou. V této chvíli již bylo těleso zbrzděno na rychlost menší než 5 km/s a jeho hmotnost byla necelý 1 kg. Proto bylo zřejmé, že na zem dopadly úlomky původního tělesa, tedy meteority. Největší kus se dosud nenašel.

Další hledání bude obtížné, protože terén je rozbahněný a v místě pádu největšího úlomku je velmi problematický terén a hustý les. Pokud se plánujete do oblasti vydat, věnujte pozornost pokynům astronomů, kteří místo pádu meteoritů spočítali. Především se případných nalezených kusů snažte nedotýkat rukou. Nález nejprve zdokumentujte, pokud možno přesně zaměřte (GPS pozice je velmi vítána) a meteorit poté zabalte nejprve do alobalu a poté ještě dejte do igelitového sáčku. Pokud jej poskytnete vědcům z astronomického ústavu, budete se podílet na historickém úspěchu, neboť meteoritů s přesně známou dráhou je na světě opravdu jen 23 a z toho přibližně polovina byla nalezena díky výpočtům českých astronomů.

Historie nálezů meteoritů s rodokmenem sahá až do 50. let 20. století, kdy s touto myšlenkou přišel poprvé tým kolem Zdeňka Ceplechy z ASÚ v Ondřejově. Jejich snaha byla korunována úspěchem 7. dubna 1959, kdy byl zdokumentován a následně nalezen meteorit Příbram.

Děkujeme veřejnosti za pomoc s hledáním meteoritů a věříme, že to nebyl poslední nalezený kus.

Zdroj: Mimořádný bolid 9. prosince 2014 (AsÚ AV ČR)

Související a doporučujeme:




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Meteor


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »