Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jasný bolid na Den svatého Patrika nad Spojeným královstvím

Jasný bolid na Den svatého Patrika nad Spojeným královstvím

Souhrnný snímek bolidu 20160317_031654, stanice Clanfield N.
Autor: Steve Bosley

Jarní bolidová sezóna je v plném proudu a tak není divu, že přibývají hlášení o pozorování jasných bolidů. V letošním roce počasí v České republice není příliš přející a tak nezbývá než sledovat záběry jasných bolidů z ostatních zemí světa. Stejně tak tomu je i v případě bolidu, který byl pozorován převážně ve Velké Británii brzy ráno 17. 3. 2016 ve 3:16:54 UT (tedy místního času). Tento bolid ozářil krajinu po dobu bezmála 4 sekund a stal se tak objektem pozorovaným mnoha náhodnými svědky.

Vizuální pozorování bolidu

Den svatého Patrika tentokrát začal poněkud netradičně. Leprikón lapený upřeným pohledem tentokrát nevydal jeden ze svých četných hrnců s pokladem, ale poskytl lidem pohled na netradiční nebeské divadlo – jasný bolid. Mnoho náhodných pozorovatelů ve Velké Británii, Nizozemí, Francii a Belgii vidělo jasný bolid trvající bezmála 4 vteřiny, který osvětlil krajinu jasem přesahujícím jas Měsíce v úplňku. V databázi pro hlášení bolidů na stránkách IMO (International Meteor Organization) se v současné době (k 19. 3. 2016) nachází 51 hlášení od vizuálních pozorovatelů z těchto zemí. Většina pozorovatelů udává jasnost bolidu v rozmezí –10m až –20m, našli se ovšem i tací, kteří odhadli jeho jasnost na –25m, tedy srovnatelnou se Sluncem. Části všímavých pozorovatelů neunikla fragmentace tělesa během letu a někteří z nich také udávají doprovodné sonické efekty – hlavně opožděné dunění po přeletu bolidu. Paleta možných barev bolidu je poměrně různorodá, nicméně převažuje modrá a zelená. Rozložení pozorovacích stanovišť z hlášení v IMO ukazuje přehledná mapa „hustoty“ hlášení pozorovatelů v jednotlivých zemích.

Rozložení hlášení pozorovatelů bolidu ve Velké Británii, Nizozemí, Francii a Belgii. Autor: IMO

Video pozorování bolidu

V rámci sítě UKMON (United Kingdom Meteor Observation Network) byl bolid zaznamenán přímo na 5 stanicích (na 7 kamerách), na jedné stanici (NHM v Londýně) byla zaznamenána série záblesků mimo zorné pole kamery. Záznam letu bolidu je tedy k dispozici ze stanic Clanfield (Steve Bosley, Hampshire Astronomy Group), Church Crookham (Peter Campbell-Burns), Lockyer (Dave Jones, S.P.A.M. Group, 2 kamery), Scotch Street (Steve Hooks) a Wilcot (Richard Fleet, 2 kamery). Záznamy bolidu ze stanic jsou uvedena níže, ve zpomalené snímkovací frekvenci 10 sn/s.

Video bolidu 20160317_031654, stanice Clanfield N. Autor: Steve Bosley Video bolidu 20160317_031654, stanice Church Crookham. Autor: Peter Campbell-Burns
Video bolidu 20160317_031654, stanice Lockyer L1. Autor: Dave Jones Video bolidu 20160317_031654, stanice Lockyer L2. Autor: Dave Jones
Video bolidu 20160317_031654, stanice Scotch Street. Autor: Steve Hooks Video bolidu 20160317_031654, stanice Wilcot N. Autor: Richard Fleet

Pro výpočet dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě byly použity počáteční fáze letu bolidu ze stanic Lockyer, Clanfield a Scotch Street. Tento postup umožňuje výpočet dráhy s velmi nízkou hodnotou decelerace, která ve výškách kolem 80–100 km neovlivňuje výslednou dráhu tak jako je tomu na konci dráhy ve výškách mezi 30–50 km. V tomto případě se jednalo o poměrně rychlý meteor, geocentrická rychlost meteoroidu před vstupem do gravitačního pole Země byla 43,5 km/s (včetně vlivu decelerace, dv/dt = –0,7 km/s2), orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a = 3,01 AU (velká poloosa dráhy), q = 0,048 AU (vzdálenost perihelia), e = 0,984 (excentricita dráhy), i = 18,3° (sklon dráhy), peri = 336,7° (argument šířky perihelia), node = 356,7° (délka vzestupného uzlu). Bolid patřil mezi sporadické meteory (bez rojové příslušnosti) s geocentrickým radiantem RA = 205,4°, DEC = –6,4°. Projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě je uvedena níže, včetně započítání vlivu decelerace na geocentrickou rychlost vg.

2D projekce atmosférické dráhy bolidu 20160317_031654 na povrch Země. Autor: Jakub Koukal Projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě, včetně započítání vlivu decelerace na geocentrickou rychlost vg. Autor: Jakub Koukal

Pro výpočet atmosférické dráhy bylo nutné, vzhledem k obrovské saturaci snímků, provést měření statických snímků, nikoliv videa. Veškeré měření probíhalo s pomocí software AstroRecord a jako nejvhodnější pro daný účel se ukázal snímek ze stanice Clanfield, který pokrýval prakticky celou délku letu bolidu (3,64 s). Průmět počátku atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N50,761° W2,089° poblíž obce Lytchett Matravers (ENG), výška meteoru v tomto okamžiku činila 112,7 km nad povrchem Země. Průmět konce atmosférické dráhy se nacházel na souřadnicích N51,768° W1,528° poblíž obce Curbridge (ENG), výška meteoru v tomto okamžiku činila 38,3 km nad povrchem Země. Nejvyšší absolutní jasnosti dosáhl bolid ze stanice Lockyer (–14,7m), absolutní jasnost z unifikované dráhy z výše uvedených stanic byla –13,6m. Bolid urazil během ablační fáze letu v atmosféře Země 141,3 km a vstoupil do atmosféry pod dosti nízkým úhlem 32,1°. První fragmentace tělesa nastala ve výšce 68,9 km při aktuální rychlosti 43,2 km/s a mechanická pevnost tělesa byla tedy v okamžiku první fragmentace 0,16+-0,02 MPa. Vstupní rychlost do atmosféry byla 44,8 km/s, koncová rychlost ve výšce 38,3 km nad povrchem Země byla 26,6 km/s. Odhad vstupní hmotnosti tělesa, stanovený na základě empirické rovnice (Jacchia, 1969) činí 66+-16 kg. Dráha tělesa ve Sluneční soustavě ukazuje na jeho kometární původ, mateřským tělesem byla pravděpodobně některá z komet s nízkou hodnotou perihélia, například z Marsdenovy nebo Krachtovy skupiny komet. Tato dráha je pro toto období roku celkem netypická, převážná část jasných bolidů v tomto období pochází z oblasti mezi Marsem a Jupiterem a vstupuje do atmosféry Země výrazně nižší rychlostí. Vzhledem k původu tělesa, koncové výšce a hlavně koncové rychlosti je prakticky nemožné, aby části tělesa dopadly na povrch Země v podobě meteoritů, tak jako tomu bylo v poslední době například 6. 3. 2016 v Německu. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře je uvedena výše.

Průběh decelerace bolidu 20160317_031654 během ablační fáze. Autor: Jakub Koukal Souhrnný snímek ze stanice Clanfield N v nepravých barvách. Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] UKMON (United Kingdom Meteor Observation Network)
[2] Databáze pro hlášení bolidů IMO
[3] Další pád meteoritu s rodokmenem 6. 3. 2016



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. Od roku 1995 je vedoucím Hvězdárny Kroměříž. V současné době působí jako hlavní koordinátor databáze EDMOND (European viDeo MeteOr Network Database). Doplňující činností je pak vizuální pozorování komet. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: UKMON, Bolid, Fireballs


49. vesmírný týden 2016

49. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 5. 12. do 11. 12. 2016. Měsíc bude v první čvrti, uvidíme Lunar X? Večer je krásně vidět Venuše na jihozápadě. Mars je výše a skoro nad jihem. Ráno je pěkně viditelný Jupiter. Slunce se po krátkém zvýšení aktivity opět uklidnilo. Poté, co došlo k selhání horního stupně rakety Sojuz, zřítila se nad Ruskem nákladní loď Progress, původně určená k zásobování ISS. Pokud se v tomto týdnu povede start japonské zásobovací lodi HTV, bude to pro osazenstvo stanice úplně v pohodě. Kromě tohoto startu se očekávají ještě další čtyři.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Planety

Hvězdy bloudivé, oběžnice, planety. Několik pojmenování téhož. Ostatně i řecké πλανήτης, neboli planétés, znamená vlastně „tulák“. Pro mnoho z nás obíhá kolem Slunce planet devět. Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Ovšem od roku 2006, od valného shromáždění

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Za súmraku

Vrch Ostrá 1247mnm. Počas astronomického súmraku ešte posledné slnečné svetlo osvetľovalo horizont. Na fotke je vidieť Mesiac, Mars, Venušu a Mliečnu cestu.

Další informace »