Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Krátery pod ledem Antarktidy

Krátery pod ledem Antarktidy

grace_browse.jpg

Vědci objevili za pomoci družicové techniky velké krátery pod ledem Antarktidy, vzniklé s největší pravděpodobností při dopadu asteroidu. Těleso mělo pravděpodobně stejné rozměry, jako jeho předchůdce před 65 milióny roků, jehož dopad vedl mimo jiné k vyhynutí dinosaurů.

Detailnímu mapováním gravitačního pole Země a jeho nepatrných odchylek se věnuje dvojice amerických družic s názvem GRACE (Gravity Recovery And Climate Experiment). Na oběžnou dráhu kolem Země ve výšce 450 km byly dopraveny 17. 3. 2002. Tyto družice umožní vědcům s mimořádnou přesností určit rozměry Země a registrovat sebemenší změny jejího gravitačního pole, které souvisí například s nerovnoměrným rozložením magmatu ve vnitřních oblastech zeměkoule, s pohybem ledovců či s hlubinnými proudy ve světových oceánech. Mapy zemského gravitačního pole, sestavované v měsíčních intervalech, jsou 1000krát přesnější, než bylo možno získat doposud. Získaná data využijí především oceánologové, hydrologové, glaciologové, geologové a další vědci.

Profesor Frans van der Hoeven (Delft Univerzity, Nizozemí) je přesvědčen, že uskutečněné výzkumy dokazují fakt, že planetka o velikosti 5 až 11 km se v atmosféře rozpadla na 5 částí, které dopadly na různá místa v Antarktidě, přičemž došlo k vyhloubení kráterů na území o rozloze 2000 krát 3800 km.

V místě dopadu úlomků planetky došlo k roztopení ledu a k roztavení části zemské kůry pod vrstvou ledu. V důsledku pádu největšího úlomku se v ledovém pancíři vytvořila "díra" o přibližné velikosti 300 krát 300 km. Tím došlo k roztopení zhruba 1 % ledového příkrovu, což mělo za následek vzestup hladiny světových oceánů o 60 cm.

Je však nutno říci, že klimatické podmínky v době události (před 780 000 roky) byly jiné než v době pádu velkého tělesa na poloostrov Yucatan v Mexiku, kdy došlo k vyhynutí velkého množství organizmů včetně dinosaurů. Tehdy (před 65 milióny roků) bylo do ovzduší vyvrženo velké množství prachu, a také velké množství kouře z rozsáhlých požárů. Zaprášená atmosféra tak blokovala průnik slunečního záření na povrch planety. Na Zemi došlo k ochlazení, což velké množství živočišných druhů nepřežilo.

Pokud se týká dopadu planetky do Antarktidy, došlo k němu v období doby ledové. Vzniklé přílivové vlny mohly být oslabeny vlivem přítomnosti ledových ker na pouhé "čeření" klidné hladiny oceánů.

Poprvé o možnosti pádu planetky v oblasti Antarktidy uvažoval profesor Frans van der Hoeven již v době expedice v roce 1960. Tehdy zaregistroval několik gravitačních anomálií, které naznačovaly přítomnost kráterů. Ve stejném období někteří další vědci došli k závěru, že před 780 000 roky muselo dojít ke gigantické "události" někde na jižní polokouli, pravděpodobně v oblasti Antarktidy.

Teprve v letošním roce, kdy dvě družice prováděly měření gravitačních anomálií nad Antarktidou, byla objevena přítomnost kráterů. Bylo zjištěno, že krátery ve skalnatém podloží, vzniklé při dopadu rozpadlé planetky, byly zaplněny směsí ledu, kamení a dalších úlomků o nižší hustotě. Tento materiál (tzv. brekcie) ukazuje, kde se krátery nacházejí a jak jsou hluboké.

Profesor Frans van der Hoeven říká: "Nejzajímavější na tomto dopadu planetky je to, že nezpůsobil téměř žádné škody. Na rozdíl od jiných případů nebyla ve starých horninách objevena vrstvička prachu či popela, která by dokumentovala tuto událost. Možná však k nějakým škodám a k vyhynutí určitého množství organizmů došlo, ale zatím o tom nemáme žádné důkazy."

Jediné, k čemu na naší planetě v té době prokazatelně došlo, je změna magnetického pole Země. Jestli za to může dopad planetky, můžeme jen spekulovat.

Zdroj: guardien.co.uk
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2017

21. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 22. 5. do 28. 5. 2017. Měsíc bude kolem novu. Večer je ideálně vidět Jupiter. V druhé polovině noci Saturn. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Vysoko na obloze pokračuje představení dvou jasnějších komet. Slunce je minimálně aktivní, na povrchu byly malé skvrnky. Doporučit tak můžeme spíše pozorování komet, které nebude rušit svit Měsíce, případně jedné i amatérsky dostupné supernovy. SpaceX vypustila dosud nejtěžší družici na dráhu přechodovou ke geostacionární a už se chystá statický zážeh dalšího Falconu 9 k letu s poněkud speciálnější lodí Dragon. Cassini se naposledy ohlédla směrem ke Slunci a vyfotografovala celý Saturn s jeho prstenci. Společnost Blue Origin přibrzdila ve vývoji motoru BE-4 nečekaná havárie. Očekáváme start rakety s čerpadly na elektřinu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Odhalené vrstvy Slunce

„Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá …“. Slavné verše českého básníka Adolfa Heyduka, proslavené zejména scénou s Jaroslavem Marvanem a Ladislavem Peškem ve filmu Škola základ života. A právě tato „zlatá muška“, či její stejně pilná kamarádka, stála za

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ďalší diamant v korune?

Zelenkavá kométa Johnson (vpravo v strede), akoby smerovala do súhvezdia Severná koruna, ktorú tvorí sedmička hviezd v tvare písmena U naľavo . V skutočnosti je ich vzájomná poloha náhodná a nemá žiaden súvis. Kométa C/2015 V2 Johnson je aktuálne ozdobou nočnej oblohy, kedy vstupuje do obdobia jej najlepšej pozorovateľnosti. Vďaka vysokej oblačnosti majú najjasnejšie hviezdy halo, ktoré zvýrazňuje ich skutočnú farbu a spektrálny typ. Modré hviezdy sú najteplejšie a naopak čím je hviezda viac červená, tým je chladnejšia. www.facebook.com/pauliephotography

Další informace »