Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Začíná sezóna nočních oblak

Začíná sezóna nočních oblak

Noční svítící oblaka 15. června 2012.  Autor: Petr Horálek.
Noční svítící oblaka 15. června 2012.
Autor: Petr Horálek.
Nad Evropou se stahují mračna. Ovšem nejen ta, která nám tak kazí dojem z toužebně očekávaného jarního počasí. V posledních dnech byla na severu Evropy pozorovaná první noční svítící oblaka – neobvyklý typ mraků opředený mnoha nejasnostmi. Právě nadcházející červen a první půlka července budou pro vyhlížení těchto stříbřitě bělavých závojovitých struktur na soumračné či rozbřeskové obloze ideálním obdobím. Už nyní má smysl si kvůli nim počkat do pozdějších večerních hodin či dokonce celou tu krátkou noc nespat. A rozhodně si při tom nezapomenout foťák.

Online kamery (pro aktualizaci klikněte na klávesu F5)

Kamery KBORN, severní Německo Kamery Humlnet, Krkonoše Kamery ČHMÚ, Lysá hora - pohled na SZ obzor

Aktuální snímky z některých online webových kamer mířících směrem k severu nebo severozápadu. V odkazech pod snímky jsou pak rozcestníky na další webové kamery. Noční oblaka viditelná na těchto kamerách budou za jasného počasí viditelná odkudkoliv s odkrytým severozápadním-severovýchodmím obzorem. Kamera z Německa vlevo snímá z 54° severní šířky, kde se NLC drží nad obzorem i po celou noc. Pokud třeba o půlnoci na této kameře uvidíte výrazná NLC, je téměř jisté, že po 2. hodině ranní budou viditelná i od nás (v období června a první poloviny července).

Noční svítící oblaka, lidově rovněž stříbřitá oblaka, nejsou obvyklou atmosférickou oblačností. Vznikají v mezosféře ve výšce okolo 85 km nad zemí, tedy asi osmkrát výše než nejvyšší patra běžné oblačnosti. Jde o ledové krystalky vody i dalších molekul, které se do této výšky dostávají ze spodních vrstev atmosféry nebo jsou rozkládány slunečním zářením přímo v mezosféře. V této vrstvě zemské atmosféry panují v průběhu roku velmi odlišné podmínky; paradoxně nejklidnější období v mezosféře nastává při dosažení nejnižších teplot, okolo -130° C. A v té době můžeme očekávat výskyt nočních oblak. Na severní polokouli je to vždy v období kolem letního slunovratu nedaleko nad severním polárním kruhem, v době zimního slunovratu pro změnu nad jižním pólem.

Noční oblaka jsou velmi řídká a na denní obloze je proto za slunečního svitu nespatříme. Slunce nám je umožňuje zahlédnout jen v době, kdy je samo již či ještě pod horizontem a oblaka nasvěcuje za soumraku či rozbřesku nad severozápadním, severním a severovýchodním obzorem. Obvykle v době, kdy se nachází mezi 6° - 16° pod obzorem, což v červnových nocích znamená pozdě večer mezi cca 22:30 - 23:50 letního času, časně ráno pak mezi 2:00 - 3:40. Obvykle se nad český obzor nedostanou výš než do jedné třetiny výšky mezi obzorem a nadhlavníkem. Velmi vzácně se však vytvoří výjimečné podmínky pro jejich pozorování takřka po celé obloze, jako například 15. června 2012.

Pohled na noční oblaka z kosmické stanice. Autor: ISS/NASA.
Pohled na noční oblaka z kosmické stanice.
Autor: ISS/NASA.
Za krásou stříbřitých oblak stojí mnoho nevysvětleného a stále se balancuje nad mírou estetického zážitku vůči možné nepříjemné příčině jejich vzniku. První pozorování tohoto jevu, mezinárodně zkracovaného jako NLC (z angl. NoctiLucent Clouds), pochází z 19. století. Právě tehdy vrcholila silná vlna průmyslové revoluce, s čímž souvisí i produkce nežádoucích plynů a zvýšená koncentrace prachových částic. Vyšší koncentrace oxidu uhličitého přináší více tepla a více vodních par, které stoupají do mezosféry. Naopak tento fenomén patrně vede k ochlazování samotné mezosféry. Pochopitelně se tak vedou debaty i o tom, do jaké míry má souvislost s globálním oteplováním. Další velký vliv na výskyt NLC má ovšem i sluneční aktivita. Ukazuje se, že v době minima sluneční aktivity je výskyt NLC mnohem vyšší (nízká aktivita přispívá k nižší teplotě polární mezopauzy).

Je známo, že ledové krystalky se v mezosféře nabalují na malá jadérka prachu a čím více se takového materiálu v této výšce nad Zemí nachází, tím silnější a rozsáhlejší vrstva nočních oblak vzniká. Stříbřitá oblaka se proto rovněž hojně vyskytovala po startech raket a raketoplánů. Ale ukazuje se, že i při silnější sopečné aktivitě se vyskytují noční oblaka častěji, neboť nejjemnější sopečný prach může vystoupat vertikálními proudy až k mezosféře. To krásně předvedl rok 2009. Tehdy se „setkaly“ hned tři sopečné erupce za necelý rok (Kasatochi v srpnu 2008, Mt. Redoubt v březnu 2009 a Saryčev v červnu 2009) a sezóna NLC byla neobvykle bohatá. Výrazné jevy byly pozorovány takřka každý druhý den. Ovšem, aby toho nebylo málo, právě toho roku byla bouřlivá sluneční aktivita ve svém hlubokém spánku.

Pochopitelně zdrojem prachových částic nejsou jen lidské, resp. pozemské aktivity, ale i „smetí“ z vesmíru. Tím jsou myšleny zejména meteorické roje, které přicházejí jednak jako materiál z ledoprachových kometárních jader, tak i jako odpad z kosmických výprav či zaniklých umělých družic. Právě v souvislosti s kometami se nedávno objevila teorie, že očekávaná vlasatice ISON by v příštím roce měla „nadopovat“ zemskou atmosféru jemným materiálem z jejího ohonu a vykouzlit tak mimořádně pestrou sezónu pro sledování NLC v roce 2014 a letech následujících. Není vyloučen ani slabý meteorický roj okolo 12. ledna 2014.

Snímek rozložení NLC nad severním pólem. Autor: AIM/NASA.
Snímek rozložení NLC nad severním pólem.
Autor: AIM/NASA.
Noční oblaka rovněž nepřetržitě sleduje specializovaná družice se zkratkou AIM (The Aeronomy of Ice in the Mesosphere). Ta vystartovala na zemskou oběžnou dráhu v dubnu 2007 a od té doby poskytuje podrobné informace o rozsahu mezosférické oblačnosti či velikosti částic, které ji tvoří. Na palubě má několik přístrojů, s nimiž mimo jiné zkoumá skladbu plynných složek zemské atmosféry, které stojí za vznikem nočních oblak. Rovněž poskytuje online každý den rozložení nočních oblak nad oběma póly. Aktuální snímek ze severní polokoule najdete na adrese spaceweather.com/DAISY_PICS/current_daisy.png.

A jak či kdy noční oblaka vyhlížet? Najděte si večer (po 22. hodině) či časně ráno (po 2. hodině) místo s odkrytým severozápadním, severním a severovýchodním obzorem. Noční oblaka se prozradí tak, že začínají „svítit“ do běla, zatímco běžná oblačnost na obloze tmavne či chytá naoranžovělý nebo nažloutlý nádech od světel z aglomerací pod nimi. Večer pomalu „klesají“, jak se Slunce ocitá níž a níž pod obzorem. Ráno naopak „rostou“ z nenápadného rozložení nad obzorem a v průběhu další hodiny občas dosáhnou neobvykle výrazných struktur, dokud nezmizí v silné záři rozbřesku. Nejvíce připomínají jemná závojovitá (cirrovitá) oblaka, ale při pohledu malým dalekohledem jsou mnohem jemnější a vláknitější než běžné cirry. Prozradí je též nezvykle světlá, bílo-modrá až stříbřitá barva. Vysoko v severních horách (např. v Krkonoších), odkud je výhled velmi daleko do Polska, je lze sledovat ve výšce několika málo stupňů nad obzorem i v průběhu celé noci. Běžně se maximální výška NLC v České republice dostává k 35° nad obzorem. Na bezoblačné obloze se mohou rozkládat v rádiusu i více jak 60°.

Abyste nemuseli nutně postávat venku třeba i celou noc, máme pro vás tip. Díky rozsáhlé síti webových kamer lze vyhlížet noční oblaka z pohodlí vašeho domova na obrazovce monitoru. Například krkonošské webové kamery Humlnet zabírají hned z několika míst severozápadní až severovýchodní obzor. Pokud se na kamerách v inkriminovaném čase ve správných místech začnou jevit na obloze struktury nočních oblak, vyběhněte ven a vychutnejte si jev vzápětí i na vlastní oči.

Úkaz si každopádně vyfotografujte! Pokud máte aparát s možností delší expozice, upevněte jej při úkazu na stativ a snímejte. Při pokročilém soumraku stačí střední citlivost (okolo 400 ISO) a pouze několikasekundové expozice. V teplých barvách soumraku či rozbřesku, za letních bouřek v krásné jarní či letní přírodě nebo nad městy jsou noční oblaka tím nejfotogeničtějším, co může příroda v následujících týdnech nabídnout. Ostatně nejlepší bude, když si prohlédnete jednu ze starších galerií na Astro.cz, např. z roku 2012 nebo 2009.

Převzato: Hvězdárna v Úpici.

Poznámka redakce: Své snímky letošních nočních oblak nám zasílejte přes formulář. Sejde-li se více snímků, vytvoříme galerii.

Doporučujeme:
[1] Mimořádný úkaz 15. června 2012
[2] Fotogalerie čtenářu Astro.cz za rok 2012
[3] Nejnovější světová pozorování na Spaceweather.com
[4] Ukazy.astro.cz - noční oblaka, online kamery, alerty (dočasně nedostupný kvůli změně serveru)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: C/2012 S1 (ISON), Noční svítící oblaka


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 7D přes NT Sky-Watcher 200/1000 na montáži GHEQ-5. Čas expozice 35s.

Další informace »