Úvodní strana  >  Na obloze  >  Slunce  >  Zatmění Slunce

Zatmění Slunce

… a jejich přehled mezi lety 1971 a 2060

Tse2006l_1640_15.jpg
Vítejte na nejpodrobnějších českých stránkách o slunečních zatměních! Co na nich najdete? Kromě nezbytných informací především přehled úplných, prstencových, hybridních a částečných zatmění od roku 1971 až do roku 2060, který je uspořádán po desetiletích – dekádách. Jednotlivé dekády jsou uvedeny v menu vpravo od textu stránky (Zatmění v letech 1971–1980 atd.). Každá dekáda obsahuje všechna  sluneční zatmění, která proběhnou v daném desetiletí. Částečná zatmění jsou uváděna pouze ta, která jsou viditelná i na území České republiky. Levá část tabulky popisuje celosvětové parametry zatmění. Časové údaje jsou zde uváděny v UT. Pokud je zatmění pozorovatelné i v České republice, jsou příslušné údaje uvedené v pravé části tabulky a časy, které zde najdete jsou místní (SEČ nebo SELČ, podle toho, který čas v době zatmění platí).  V záhlaví a zakončení každé dekády najdete podrobné vysvětlující informace vztahující se k údajům uvedeným v tabulce dekády.

Obsah

NEJBLIŽŠÍ ZATMĚNÍ V ČESKÉ REPUBLICE do roku 2030

Střední Evropě se úplná zatmění prakticky téměř vyhýbají. Pražané mohli tento úkaz pozorovat naposledy 12. května 1706 a další nás Čechy čeká až  7. října 2135, kdy pás totality bude probíhat 30 km severně od Prahy. Jakožto občané Habsburské monarchie měli naši předkové ještě možnost pozorovat úplné zatmění Slunce 8. července roku 1842.

Z hlediska celé Evropy není situace o mnoho lepší. Naposledy bylo sice v Evropě možné pozorovat úplné zatmění v roce 1990, ale jen v severních částech Finska, a v roce 1999, kdy pás totality proťal prakticky celou Evropu. V nejbližších letech tohoto století se zatmění Evropě zcela vyhnou (viz dekády zatmění v menu vpravo). Samozřejmě bude ovšem možné pozorovat mnoho částečných zatmění, která dosáhnou i poměrně výrazných velikostí.

Poměrně jedinečné období nastane ve Španělsku v letech 2026–2028. V srpnu 2026 tam nastane úplné zatmění Slunce ve večerních hodinách, o rok později ráno na jihu země (shodou okolností v nedalekém Egyptě bude druhé nejdelší v tomto století) a v lednu 2028 prstencové, které při západu Slunce spatří opět obyvatelé Španělska. První dvě budou viditelná v ČR jako částečná. Níže uvádíme kompletní seznam zatmění až do roku 2030, která v ČR uvidíme jako částečná.

  • Prstencové zatmění Slunce 10. června 2021 (v ČR částečné)
  • Částečné zatmění Slunce 25. října 2022
  • Částečné zatmění Slunce 29. března 2025
  • Úplné zatmění Slunce 12. srpna 2026 (v ČR částečné)
  • Úplné zatmění Slunce 2. srpna 2027 (v ČR částečné)
  • Částečné zatmění Slunce 12. června 2029
  • Prstencové zatmění Slunce 1. června 2030 (v ČR částečné)

NEJBLIŽŠÍ ZATMĚNÍ VE SVĚTĚ DO ROKU 2020

 

Sluneční zatmění v letech 1971–2060 (vyjma částečných ve světě)

Přehledy měsíčních zatmění v dekádách

V letech 1971–1980

V letech 1981–1990

V letech 1991–2000

V letech 2001–2010

V letech 2011–2020

V letech 2021–2030

V letech 2031–2040

V letech 2041–2050

V letech 2051–2060

 

Zatmění symbolem apokalypsy

Chromosféra při zatmění z roku 2005. Autor: Miloslav Druckmüller
Chromosféra při zatmění z roku 2005.
Autor: Miloslav Druckmüller
Od nepaměti lidé zvedají oči k obloze, aby tam sledovali neobvyklé úkazy. Často jim naháněly strach, neboť každý z nich byl v minulosti spojován s nějakou mimořádnou událostí. O to intenzivněji oblohu sledovali, neboť věřili, že některým událostem mohou předejít, pokud o nich včas ví. Jedním z těchto zajímavých jevů je úplné zatmění Slunce. Lidé ho sledovali snad od okamžiku, kdy byli schopni si uvědomit sami sebe.

První písemný záznam o slunečním zatmění pochází z roku 2138 před Kristem. Najdeme jej v čínské kronice Šu-King ve spojitosti s popravou dvou dvorních astronomů Chi a Ho, kteří měli upozornit císaře na blížící se úplné zatmění. Hvězdáři se ale opili a neučinili tak, proto lid nebyl připraven k zahnání saně, která dle jejich představ chtěla Slunce pozřít. Pro porušení tehdy platného zákona se nevyhnuli trestu smrti.

Perioda SAROS

Později se lidé naučili sluneční zatmění předpovídat. V 7. století před Kristem Chaldejci v Babylónii totiž objevili periodu SAROS, což je doba mezi stejnými zatměními a trvá 18 let, 11 dnů, 7 hodin a 43 minut. Během této periody proběhne 43 různých slunečních zatmění: 15 úplných, 15 částečných a 13 prstencových. A mimo jiné i 29 zatmění Měsíce. Dalšími méně známými periodami jsou TRITOS, která trvá přibližně 11 roků a INEX, která trvá 29 roků (je to součet period SAROS a TRITOS).

Přestože během 18 let se vyskytne 15 úplných zatmění, je jen málo obyvatel zeměkoule, kteří měli možnost tento zajímavý úkaz vidět. Měsíční stín zasáhne totiž vždy jen malý kousek naší planety – pás, jehož šířka je v průměru kolem 180 kilometrů a délka několik málo tisíc kilometrů . V důsledku pohybů Měsíce a Země přeběhne po zemském povrchu velkou rychlostí (až 4000 km/h), takže zatmění trvá nejdéle asi 7 a půl minuty. Běžně ale nedosáhne délky přes 4 minuty.

Jak dodává sluneční fyzička RNDr. Eva Marková, CSc., „Z výše uvedeného vyplývá, že tento cyklus nesouvisí s cyklem sluneční aktivity, neboť cyklus sluneční aktivity charakterizuje dynamické jevy na Slunci, zatímco cyklus SAROS pohyb těles na obloze.

Jak je to tedy doopravdy?

Vznik zatmění Slunce. Autor: Petr Sobotka
Vznik zatmění Slunce.
Autor: Petr Sobotka
Za úkaz vděčíme především Měsíci a také přírodě za úžasnou souhru náhod. Měsíc je přibližně 400× blíže k Zemi než Slunce, avšak je také asi 400× menší. Díky tomu kotoučky obou těles na obloze zabírají téměř stejnou kruhovou plochu, a to o průměru asi 0,5°. Měsíc tak může na krátko (maximálně 7 a půl minuty) zakrýt sluneční kotouč a ukázat nám vnější část sluneční atmosféry – korónu. Takový úkaz však spatří jen ti, kteří stojí přímo v tzv. pásu totality, neboli v předpovězeném pásu, po kterém přechází měsíční stín. V okolních oblastech je pozorovatelné jen částečné zatmění a s přibývající vzdáleností (stovek kilometrů) od středu pásu je i velikost částečného zatmění menší. V některých oblastech na Zemi tedy lidé nespatří ani částečnou fázi.

Pohled na soustavu Země-Měsíc shora při úplném zatmění Slunce. Autor: IAN
Pohled na soustavu Země-Měsíc shora při úplném zatmění Slunce.
Autor: IAN
Bohužel je měsíční dráha oproti ekliptice (rovině, na které obíhá Země okolo Slunce) odchýlena o 5°. Kdyby tomu tak nebylo, mohli bychom pozorovat zatmění Slunce při každém novu, tedy během té měsíční, kdy je Měsíc nepozorovatelný (je na denní obloze) a leží právě v prostoru mezi Sluncem a Zemí. Takto však musíme čekat na příhodný okamžik, kdy se Měsíc – ve fázi novu – dostane na jedno z míst, kde jeho dráha protíná ekliptiku (odborně se těmto dvěma místům říká vzestupný a sestupný uzel). Takových příležitostí by mělo teoreticky nastat až 5 do roka, prakticky však nastávají průměrně 2–3 zatmění Slunce ročně.

ČTYŘI DRUHY ZATMĚNÍ

Pro každého člověka na Zemi nastane během života poměrně dost šancí ke spatření slunečního zatmění. Bude to ale skoro vždycky jen částečné zatmění, které zrovna spatří. Pokud by se totiž někdo rozhodl, že zůstane na nějakém místě, dokud nespatří úplné zatmění Slunce, asi by se nedočkal. Ze statistik totiž vyplývá, že na jednom místě dělí dvě úplná zatmění Slunce přibližně 400 let. Přesto, pokud má nastat někde poměrně nedaleko úplné zatmění Slunce, rozhodně se jej vydejte pozorovat, neboť takový úkaz přinese skutečně neopakovatelný zážitek. V pásu totality budete svědky brilantní show, během které spatříte například úchvatnou sluneční korónu, jež jinak pouhýma očima nikdy nespatříte. Ale ne každé zatmění může být úplné…

Diamantový prsten na konci úplného zatmění. Autor: Fred Espenak
Diamantový prsten na konci úplného zatmění.
Autor: Fred Espenak
Úplné zatmění Slunce mohou spatřit lidé nacházející se v úzkém pásu na Zemi (širokém maximálně 270 km) zvaném pás totality. Během úkazu je Měsíc na obloze úhlově větší než Slunce (Měsíc je na své dráze kolem Země poblíž přízemí) a zakrývá tak sluneční kotouč úplně. Takové zatmění může trvat maximálně 7 a půl minuty, běžně však nedosahuje délky ani 4 minut. Během úplného zatmění Slunce se naskýtá jedinečná možnost pozorovat jevy nad oslnivou sluneční fotosférou, zejména narůžovělé protuberance v chromosféře a rozsáhlé struktury stříbřité koróny. Na obloze jsou pozorovatelné nejjasnější hvězdy a planety. Obloha je tmavě modrá a na obzoru kolem dokola jsou rozloženy barvy ne nepodobné barvám za soumraku. I při pozorování úplného zatmění Slunce musíme v době před úplným překrytím Slunce Měsícem a i po jeho odkrytí používat příslušný filtr. Pouze během krátkého času, kdy je Slunce zcela zakryto Měsícem, lze úkaz bezpečně pozorovat pouhýma očima i dalekohledem bez nutnosti speciálního filtru.

Další informace:

Prstencové zatmění Slunce. Autor: Dennis Mannama. Zdroj: APOD
Prstencové zatmění Slunce.
Autor: Dennis Mannama. Zdroj: APOD
Prstencové zatmění Slunce mohou lidé rovněž spatřit v úzkém pásu na Zemi (širokém maximálně 350 km) zvaném pás annularity. Při úkazu je měsíční kotouč na obloze úhlově menší (bývá na své dráze dál od Země či blízko odzemí) a nezakrývá tak ani při přechodu před středem slunečního kotouče Slunce celé. Kolem Měsíce se tak při maximální fázi v pásu annularity rozkládá prstýnek naší mateřské hvězdy. Prstencové zatmění může trvat maximálně asi 12 a půl minuty (Měsíc dosahuje méně jak 92 procent úhlového slunečního průměru), běžně však netrvá déle jak 6 minut. Při výraznějším prstencovém zatmění (úhlový průměr Měsíce je větší jak 97 procent slunečního kotouče) lze vnímat v krajině šero. Na pozorování prstencového zatmění je nutné použít bezpečný filtr. Bez jeho použití i přes vysoké procento zakrytí slunečního kotouče stále hrozí poškození zraku. 

Kombinace dvou snímků stejného hybridního zatmění ze dvou míst. Autor: Fred Espenak (vlevo) a Stephan Heinsius (vpravo). Zdroj: APOD
Kombinace dvou snímků stejného hybridního zatmění ze dvou míst.
Autor: Fred Espenak (vlevo) a Stephan Heinsius (vpravo). Zdroj: APOD
Hybridní zatmění Slunce je velmi vzácná kombinace úplného a prstencového zatmění. Mohou jej pozorovat lidé ve velmi úzkém pásu (maximálně 60 km širokém). Během hybridního zatmění je Měsíc od Země právě tak daleko, že v určitém okamžiku se jeho úhlový průměr na obloze téměř neliší od slunečního. Hybridní zatmění začíná jako prstencové (kvůli zakřivení Země se ohnisko měsíčního stínu na okrajových periferiích Země nedotýká). V určitém místě pásu pak začne přecházet v úplné, jehož délka se však měří v sekundách (či dokonce setinách sekund). V tomto místě „proměny“ je také šířka pásu nejmenší (jen několik km) a pozorovatel zde je na okamžik uchvácen jen vnitřní korónou a nespočtem světelných perliček kolem slunečního kotouče (tzv. Bailyho perly – světlo ze sluneční fotosféry proniká nad nerovnostmi měsíčního povrchu). Uprostřed po délce pásu je zatmění úplné a maximálně dlouhé (netrvá však déle jak 2 minuty, obvykle jen několik desítek sekund). Po nabytí maximální fáze se stín Měsíce posouvá po Zemi dál a po délce pásu se zatmění opět mění v prstencové (viditelné na druhém konci pásu nízko nad obzorem před západem Slunce). I při pozorování hybridního zatmění Slunce musíme v době před úplným překrytím Slunce Měsícem a i po jeho odkrytí používat příslušný filtr. Pouze během krátkého času, kdy je Slunce zcela zakryto Měsícem, lze úkaz bezpečně pozorovat pouhýma očima i dalekohledem bez nutnosti speciálního filtru. To samozřejmě platí jen, nacházíte-li se v té části pásu, odkud je zatmění pozorovatelné jako úplné.

Částečné zatmění Slunce. Zdroj: National Geographic.
Částečné zatmění Slunce. Zdroj: National Geographic.
Částečné zatmění Slunce mohou pozorovat lidé na rozsáhlém území Země. Měsíc při něm v průběhu úkazu nezakryje sluneční kotouč celý. Úplnému, prstencovému nebo hybridnímu zatmění předchází právě částečné, při němž Měsíc postupně (asi hodinu) zakrývá stále větší plochu slunečního kotouče. Po maximu úkazu následuje opačný proces (Měsíc postupně ustupuje a odkrývá tak stále větší plochu Slunce). Mimo pás totality či annularity lidé spatří jen částečné zatmění. Velikost maximálního zakrytí slunečního kotouče závisí na vzdálenosti pozorovatele od zmíněného pásu (čím je pozorovatel dál, tím menší průměr slunečního kotouče je zakryt Měsícem při maximální fázi zatmění). Nastávají však i taková zatmění, která jsou pozorovatelná jen jako částečná (stín Měsíce se ani na okamžik nedotkne zemského povrchu a přechází vysoko nad ním, obvykle nad oblastí Arktidy či Antarktidy). V takovém případě platí, že čím je pozorovatel více na pólu a Slunce níže u obzoru, tím je velikost částečného zatmění větší. Při velikém zakrytí slunečního kotouče (nad cca 95 % slunečního průměru) lze již pocítit šero. Na pozorování částečného zatmění je nutné použít bezpečný filtr. Bez jeho použití hrozí poškození zraku. 

Před pozorováním kteréhokoli zatmění Slunce je bezpodmínečně nutné seznámit se z pravidly bezpečného pozorování Slunce. Jinak riskujete nevratné poškození svého zraku. Přečtěte si pravidla bezpečného pozorování Slunce.

Proč pozorovat úplná sluneční zatmění

Detail koróny a chromosféry. Autoři: M. Druckmüller, V. Rušin, M. Dietzel a P. Aniol.
Detail koróny a chromosféry. Autoři: M. Druckmüller, V. Rušin, M. Dietzel a P. Aniol.
Pozorování úplného zatmění Slunce je nejen nevšedním zážitkem, ale i zdrojem mnoha informací o dějích na Slunci, které jiným způsobem získat nelze. Může nám totiž dát řadu odpovědí na otázky týkající se struktury sluneční koróny a dějů v ní probíhajících a tím přispět k vysvětlení mnoha problémů z oblasti vztahů Slunce – Země. Je ale důležité např. i pro upřesňování rozměrů a pohybů jednotlivých těles. V poslední době je také kladen velký důraz na pozorování z různých míst rozložených po celém pásu totality. Takto lze získat nejen ucelený obrázek o průběhu zatmění, ale hlavně studovat výskyt rychlých změn v koróně, čemuž je v poslední době věnována velká pozornost.

Sluneční korónu se spoustou útvarů (např. koronální paprsky, koronální díry a další) můžeme sledovat i pomocí koronografů jak pozemských, tak družicových, kdy je Slunce zastíněno uměle. Tento způsob ale neumožňuje sledovat nejvnitřnější část koróny a naopak ne vždy zachytí koronální paprsky v potřebné délce. Kromě toho přístroje na družicích nemají vždy požadované rozlišení a mají jen omezenou životnost. A navíc nelze vyloučit poruchu, která může způsobit, že právě v nejkritičtější době pozorování Slunce neprobíhá. Přitom právě ty části sluneční koróny, které je možné sledovat pouze a jen při úplném zatmění, nám dávají důležité informace o projevech sluneční aktivity a hrají rozhodující roli při jejich odezvách v meziplanetárním prostoru a také na Zemi. Kromě toho na družici je vždy dopředu připraven téměř pevně daný program, zatímco při pozemském pozorování lze program operativně přizpůsobit podmínkám a momentálním požadavkům. Nezanedbatelné je i ekonomické hledisko, kdy náklady spojené s pozemským pozorováním jsou nesrovnatelně nižší než vypuštění družice.

Sluneční aktivita ale probíhá v jedenáctiletých cyklech. Ty se skládají v delší cykly: 22letý, 80letý atd., což je dáno např. na změnou polarity magnetického pole, výškami jednotlivých cyklů atd. A v každém okamžiku cyklu jsou podmínky ve sluneční koróně (její struktura, dynamika, magnetické pole) poněkud jiné, takže mohou být jiné i projevy sluneční aktivity a hlavně její odezvy. Z toho důvodu je zapotřebí co nejvíce pozorování různých zatmění, aby byla postupně k dispozici data získána z pozorování v různých fázích cyklu a různých cyklech.

Doporučujeme

 



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008, jejím vedoucím redaktorem se stal na jaře roku 2009. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Slunce, Zatmění Slunce


48. vesmírný týden 2016

48. vesmírný týden 2016

Přehled událostí na obloze od 28. 11. do 4. 12. 2016. Měsíc bude v novu, večer projde kolem Venuše, která je krásně vidět jako jasná hvězda na jihozápadě. Večer je vidět také Mars, ráno Jupiter. Na Slunci se objevila skvrnka. Čeká nás start nákladní lodi Progress k ISS.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

VdB149, VdB150, LDN1235 - prach v souhvězdí Cephea

Souhvězdí Cephea je cirkumpolárním souhvězdím naší severní oblohy. Podobně jako například Velká medvědice, jejíž část označujeme lidovým jménem Velký vůz. Ale přeci … Velký vůz pozná téměř každý, o Cepheovi mnoho z „neastronomů“ možná ani neví. A astronom? Ten nás většinou odbude větou typu:

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS

Stanice ISS nad jižním obzorem

Další informace »