Související stránky k článku Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii 2017
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2022
získal snímek „Patchick-Strottner-Drechsler 9“,
jehož autorem je Zdeněk Vojč
Astronomický svět, respektive objekty pozorované na obloze, si astronomové zařadili do mnoha katalogů. Ať již komplexních, zahrnujících velké množství objektů různých typů acelou oblohu, až po specializované seznamy. Těmi jsou například katalogy zbytků po supernovách, pulsarů, dvojhvězd, nebo například katalogy planetárních mlhovin. Ovšem například katalogů planetárních mlhovin je několik. Jedním z nich je Catalog StDr amatérských astronomů, kterými jsou Xavier Strottner z Francie a Marcel Drechsler z Německa. V současné době tento jejich katalog obsahuje 21 potvrzených planetárních mlhovin, 25 pravděpodobných, 91 nových kandidátů a 4 neověřené a další objekty.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2021
získal snímek „Kometa Leonard s hvězdokupou M3“,
jehož autorem je David Boura
Komety jsou lidstvu známy od nepaměti. Můžeme dokonce předpokládat, že mohly zaujmout i naše pravěké předky. Pokud tedy někdy zdvihli oči k noční obloze. Však jasný ohon komety, jak si je ostatně dodnes znázorňujeme a představujeme, by je jistě zaujal. Stejně jako zaujal i starověké i středověké pozorovatele oblohy. Zajímavé je, že velké množství civilizací připisovalo kometám neblahé účinky. Nalezneme je tedy na rytinách a kresbách nad bojujícími vojsky nebo například nad městy postiženými morem. Snad až italský malíř Giotto di Bondone vrátil kometám čest a slávu, když v roce 1304 namaloval fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Od té doby máme nad vánočními betlémy hvězdu, která vedla tři mudrce k místu narození Ježíška v podobě komety.
Soutež Česká astrofotografie měsíce se již 16 let pravidelně každý měsíc rozehrává nejen na pozadí České astronomické společnosti, nejen na pozadí České i Slovenské republiky, ale, trochu vzletně řečeno, i na pozadí celého vesmíru. Za tu dobu jí prošly stovky snímků, samozřejmě spolu s jejich autory. Tyto obrázky tu zabrousily za humna naší Země, tu do hlubin Sluneční soustavy. Jindy nás přenesly ke vzdáleným galaxiím a mnohdy i dále. Každý rok je pak z nejlepších snímků měsíce porotou vybrán nositel Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii v kategoriích dospělých i mládeže.
Titul Česká astrofotografie měsíce za november 2021
získala snímka „CTB-1 (Abell 85)“, ktorej autorom je Vladimír Nádvorník
Pozostatky po výbuchoch supernov patria medzi obľúbené ciele astrofotografov, ktoré ich fascinujú nielen svojimi tvarmi, ale sú často pre nich aj výzvou na technické vybavenie. Medzi tie najznámejšie patria Riasové hmloviny v Labuti alebo ikonická Krabia hmlovina v Býkovi, ktorú pozorovali už starí Číňania a kde bol objavený aj prvý pulzar.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2021 obdržel snímek
„IFN v souhvězdí Andromedy", jehož autorem je Martin Vyhlídal
Souhvězdí Andromedy je pravděpodobně jednou z nejčastěji fotografovaných oblastí naší noční oblohy. Díky tomu, že se v něm nachází nejjasnější ze severní polokoule viditelná galaxie M31, obrací jejím směrem své objektivy mnoho astrofotografů. Ať již jako první nebeský cíl svého fotografického nadšení nebo třeba jako zkušební objekt testující kvality nové fotografické sestavy. Autor vítězné fotografie soutěže Česká astrofotografie měsíce Martin Vyhlídal však přinesl ještě „jemnější“ pohled do této oblasti.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2021
obdržel snímek „Mesiac a ISS", jehož autorem je Lukáš Astaloš
Měsíc září roku 2021 je za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A aby těch měsíců nebylo málo, tak tématem vítězné fotografie je také Měsíc. Tentokrát s velkým písmenem M na začátku. Byť krátery pokrytý souputník Země zabírá na snímku více než polovinu obrazové plochy, má zde zdánlivě malou, avšak velkou a důležitou „konkurenci“- Mezinárodní kosmickou stanici ISS. A právě tyto dva objekty vlastně vytvářejí celé téma fotografie.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2021
obdržel snímek „Bolid nad Laka“, jehož autorem je Lukáš Veselý
Bolid nad Laka, to je poněkud tajemný název snímku, který astrofotograf Lukáš Veselý zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce a vyhrál s ním srpnové kolo. Začněme druhou polovinou názvu – Laka. Jedná se o nejmenší a nejvýše položené jezero Šumavy, respektive její české části. Je ledovcového původu a první zmínky o něm nalezneme na Kreybichově mapě kraje Prácheň z roku 1831. Zde ovšem ještě nemá jméno. Musíme se k němu vyšplhat, stejně jako to udělal autor snímku, do nadmořské výšky 1096 metrů. Odměnou nám bude pohled na toto zajímavé jezero lišící se od okolních jezer tím, že nemá dno pokryto kamínky či bahnem, ale rašelinou. Zajímavé jsou i plující ostrůvky.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2021 obdržel snímek „Jupiter a Saturn“, jehož autorem je Pavol Janúšek.
Ta scéna se opakuje již nějakou miliardu let. Možná již necelý milión let ji na nebi sleduje druh Homo sapiens. Přešla do legend, nejvýrazněji do těch starořeckých a římských a stala se zárodkem jejich náboženství. Vstoupila i do astrologie, aby se nakonec vyloupla v moderní astronomii podloženou teorií pohybu planet.
Slunce, Měsíc a kosmická stanice ISS. Co mají tyto rozdílné objekty společného? Zdánlivě téměř nic. Slunce je téměř dokonalá „koule horkého plazmatu“ o průměru 1 392 700 km, která byla v okamžiku pořízení snímku 151,9 miliónu kilometrů od Země. Měsíc, taktéž ještě poměrně hezká koule stále ještě pomalu chladnoucího bazaltu, čediče, železa a dalších materiálů, byla vzdálena 0,4 miliónu kilometrů. Jeho průměr je 3475 km. Kosmická stanice ISS byla od nás vzdálena přibližně 400 km a její rozměry dosahují téměř rozměrů sportovního stadionu. Slunce se řítí na své dráze kolem centra Galaxie rychlostí 250 km/s. Měsíc obíhá kolem Země rychlostí 1023 km/s a ISS obíhá rychlostí 7,66 km/s. Na snímku viditelný povrch Slunce má teplotu přibližně 6000 °C, drobné skvrnky jsou tak o 1500 °C chladnější. Povrch Měsíce od Slunce odvrácený, tedy vlastně ten, co na snímku „vidíme“, chladne až na -181 °C, na přivrácené straně ke Slunci naopak panují teploty i 123 °C. Teplota povrchu stanice kolísá mezi –150 a 120 °C.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2021
obdržel snímek „Leo Triplet“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Na noční obloze se nalézá nepřeberné množství zajímavých objektů či jejich skupin. Jednou z nich je i skupina tří galaxií, nazvaná též Leo Triplet. To proto, že ji na obloze nalezneme v souhvězdí Lva. Ve skutečnosti se tato malá skupinka galaxií nachází mnohem dále, než hvězdy souhvězdí Lva, a to přibližně 35 miliónů světelných let od nás. Všechny tři galaxie patří do skupiny spirálních galaxií. Pro nás mají téměř didaktické postavení. Na každou z nich se díváme totiž z poněkud jiného směru.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2021 obdržel snímek
„ Rosetta HST“, jehož autorem je Peter Jurista ze Slovenska
Dubnové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. A my tu máme další její vítěznou fotografii. Čeká nás tedy snímek mlhoviny Rosetta slovenského autora Petera Juristy.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2021 získal snímek
„Polárka v prachu“, jehož autorem je Jan Veleba
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2021 získal snímek
„Loď Argo - Gumova mlhovina (Gum 12), mlhovina Eta Carinae
a Jižní kříž“, jehož autorem je Robert Barsa
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2021 získal snímek
„Planéty počas roku 2020“, jehož autorem je Tadeáš Valent
Podivný rok 2020 je již za námi. I když nás na Zemi sužovaly nemalé problémy, obloha nad našimi hlavami se nezaujatě proměňovala, planety obíhaly okolo Slunce a dokonce i skvrny na něm se začaly objevovat ve větší míře. Hvězdárny však byly většinu roku uzavřeny a s nimi i dalekohledy v kopulích, kterými by návštěvníci mohli obdivovat krásu pohledu třeba právě na planety. Ti pak zůstali odkázáni na dalekohledy, které se tu a tam objevují i v domácnostech a možná je ani nenapadlo otočit je k obloze, aby se na tyto oběžnice podívali, byť přístrojem menším.
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2020 získal snímek
„Konjunkcia Jupitera a Saturnu“, jehož autorem je Martin Bažo
Konjunkce Jupitera a Saturnu. Tedy okamžik, kdy se k sobě planety na obloze přiblíží na nejmenší úhlovou vzdálenost. Vzhledem k tomu, že se planety pohybují ve velmi těsném rozmezí okolo ekliptiky, dochází k podobným setkáním poměrně často. Tato konjunkce však byla poměrně unikátní.
Česká astrofotografie měsíce (ČAM) už není slečnou na prahu rozkvětu krásy, ale obzvláště pro fotografy zachycující nebeské úkazy přitažlivou a respektovanou dámou. Ano, v prosinci 2020 oslavila patnácté narozeniny a stabilně září na českém a slovenském astronomickém nebi. Určitě stojí za to si tak významný počin krátce připomenout.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2020 získal snímek
„California-Taurus-M45“, jehož autorem je Evžen Brunner
Do našich krajin přichází pomalu zima a s ní se nám v průběhu noci vysoko nad hlavu dostávají zajímavá souhvězdí. Tak například Býk či Perseus. A protože se jedná o fotogenicky velmi zajímavou oblast, zamířil na ni objektiv svého fotografického objektivu astrofotograf Evžen Brunner. Fotografii, kterou pořídil, zaslal do soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. A právě jeho snímek v měsíci listopadu zvítězil.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2020 získal snímek
„Mars“, jehož autorem je Jakub Dobeš
Jistě si jej v říjnu každý všiml. Putoval s námi nocí jako velmi jasný objekt, zvečera vycházející na východě, aby se nám přes jih přenesl až k západu, kde se nám ztrácel ve světle vycházejícího Slunce. Ano, planeta Mars, svítící načervenalým poklidným světlem, zářila neobyčejně jasně. A 14. října dorazil až do „velké“ opozice, tedy do polohy vůči Zemi a Slunci, kdy jej nalézáme přesně na opačné straně nebe než Slunce. Během této opozice se přiblížil k Zemi na méně než 63 miliónů kilometrů. Blíže se dostane až v roce 2035, kdy nastane opravdová velká opozice, tedy bez uvozovek. Vzdálenost od nás bude 57,1 miliónu kilometrů.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2020 získal snímek
„LBN468 - temná a reflexní mlhovina v Cefeovi“, jehož autorem je
Tomáš Zábranský
Na naší obloze je několik souhvězdí, která nikdy nezapadají. Jsou tak blízko nebeského pólu, že se ani při největší snaze během otáčení Země prostě pod obzor nedostanou. Některá jsou známá, jako například Malý medvěd či Velká medvědice nebo Kasiopeia. Ta jsou ostatně téměř nepřehlédnutelná, bohatá na hvězdy a jasné galaxie, hvězdokupy či mlhoviny. Souhvězdí Cefea, které také patří mezi tato takzvaná cirkumpolární souhvězdí, je úplně jiné. Chudé na hvězdy i objekty vzdáleného vesmíru vyplňuje prostor mezi Malým medvědem, Drakem, Labutí, Ještěrkou, Kasiopeiou a Žirafou. Kupodivu jej znali již ve starém Řecku, neboť se o něm zmiňuje astronom Ptolemaios.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2020 získal snímek
„Expedícia Perzeidy 2020“, jehož autorem je Robert Barsa
Slzy svatého Vavřince. Pravděpodobně jste toto pojmenování někdy slyšeli. Kdo byl svatý Vavřinec a proč o něm píšeme v tomto textu
Každý rok, okolo 12. srpna, nastává maximum meteorického roje Perseid. Pozorujeme tak světelné jevy v zemské atmosféře, které představují vlastně zánik částic kometárního materiálu, se kterým se naše Země na dráze kolem Slunce potkává. V tomto případě se jedná většinou o drobné částice uvolňující se z komety 109P/Swift-Tuttle. Ta se na své cestě okolo Slunce, která jí trvá více než 133 let, vždy poblíž přísluní zahřívá a uvolňuje postupně plyn i části pevného materiálu. Protože se tato kometa ke Slunci vrací již velmi dlouho, uvolněný materiál se stihl rozprostřít podél celé její dráhy a my se s ním ve větším či menším množství setkáváme rok co rok, právě vždy zhruba v polovině srpna. Intenzita roje, tedy množství jasných jevů na obloze – meteorů - závisí na časové vzdálenosti toho kterého roku od průchodu komety přísluním. To poslední nastalo v prosinci roku 1992 a tak v letech 1992 a 1993 bylo možno pozorovat až 300 meteorů za hodinu. Letos jich bylo kolem 100.
