Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XVIII. V minulých dílech jsme navštívili Vatikánskou observatoř VATT a LBT na Mount Graham v Arizoně v nadmořské výšce 3 290 metrů. Nyní je přesuneme o „kousek” jinam. Na Mount Bigelow, asi 30 kilometrů severně od města Tucson, kde se nacházejí tři samostatné hvězdárny. Dva z nich využívá projekt Catalina Sky Survey (CSS).
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XVII. V minulém dílu jsme navštívili Vatikánskou observatoř VATT na Mount Graham v Arizoně v nadmořské výšce 3 290 metrů. Jen pár stovek metrů opodál se nachází neuvěřitelný výtvor lidských mozků a rukou a tak se dostáváme k vrcholů všech vrcholů. Obřímu, gigantickému a naprosto neskutečnému goliáši. Největší dalekohled světa s jednolitým zrcadlem, respektive dvěma. Osobně bych to pojmenoval jako zázrak technologie jedenadvacátého století. Fantastický přístroj byl příznačně pojmenován - Large Binocular telescope (LBT). V českém překladu - Velký binokulární dalekohled.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XVI. V tomto dílu budeme pokračovat nahlédnutím do amerického astronomického ráje v Arizoně. Podíváme se na vrchol hory Mount Graham. Z města Tucson je to po dálnici s označením I10 asi jen 200 kilomerů, což je přibližně 3,5 hodiny jízdy, než je dosaženo vrcholu hory Mount Graham v nadmořské výšce 3 290 metrů.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XV. V tomto dílu se podíváme do USA, konkrétně do Arizony a města Tucson. Tentokrát se budu věnovat astronomickým zrcadlům. Patřím do generace, která si své astronomické přístroje musela vyrábět svépomocí. Broušení zrcadel a výroba dalekohledů na koleně bylo běžné. Legendární časopis Říše hvězd přinášel bezpočet návodů a instrukcí, jak si poradit s náročnou výrobou v domácích podmínkách. Samozřejmě i já jsem se pokoušel vybrousit zrcadlo „obřích” rozměrů z víčka od zavařovačky. Výsledkem nesmírného snažení asi 300 pracovních hodin bylo všechno možné, jenom ne funkční zrcadlo. Jindřich Zeman mi někdy v roce 1975 napsal: „Vážený kolego, až to jedenácté bude dobré”. A tak jsem broušení zrcadel nadobro opustil.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XIV. Na observatoři ESO, La Silla v Chile ještě zůstaneme v posledním zastavení. Švýcarský 1,2m dalekohled Leonhard Euler na La Silla byl postaven v roce 1998 a je provozován Ženevskou observatoří na Université de Genève (Švýcarsko). Byl pojmenován na počest slavného švýcarského matematika Leonharda Eulera (1707–83). Uzavřený tubus dalekohledu obsahuje zrcadlo o průměru 1,2 metru z materiálu ZeroDur a sekundární zrcadlo o průměru 0,3 metru v optické konfiguraci Ritchey-Chrétien.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XIII. Na observatoři ESO, La Silla v Chile ještě zůstaneme, protože nelze nevzpomenout revoluční observatoř pojmenovanou - New Technology Telescope (NTT). Stavba a hlavně konstrukce dalekohledu byla průlomem v oblasti designu teleskopů. Observatoř byla slavnostně otevřena v roce 1989, ale jen rok před tím, dne 13. června 1988 společnost ZEISS dokončila zrcadlo o průměru 3,58 metru s tloušťkou 240 milimetrů a světu představila první aktivní optiku, vyvinutou ESO (adaptivní optika je něco jiného).
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XII. Na observatoři La Silla v chilské poušti Atacama, která patří pod křídla Evropské jižní observatoře (ESO), je samostatných hvězdáren relativně mnoho. Jednou z nich již léta opuštěná budova dalekohledu E152. Tato pětipatrová observatoř s velkou kopulí na samém vrcholu byla kdysi „vlajkovou lodí” ESO s množstvím kanceláří, optických laboratoří a samotného dalekohledu. Konstrukce E152 je dvojčetem identického stroje, který se nachází ve francouzské Observatoire de Haute-Provence a byl vyroben francouzskou firmou REOSC.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XI. Observatoř ESO, La Silla v Chile ještě neopustíme, protože nelze vynechat dalekohled ESO 3,6. Rozměrná 30 metrů vysoká válcová budova s velkou kopulí o průměru 30 metrů je dominantou sedla hory La Silla (2 400 m), protože je umístěná na nejvyšším místě a zářivé bílá kopule je viditelná už i z dálnice. K dalekohledu samotnému se lze dostat po silnici, která jako šroubovice obepíná skalnatý vrchol na kterém byla budova postavena. Cestou si lze všimnou do skály zapuštěné rozvodny a výkonových zdrojů. To má svůj racionální důvod, a tím je odvod odpadního tepla mimo zorné pole dalekohledu.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl X. Na Evropské jižní observatoři (ESO) na La Silla v Chile zahájil v roce 1978 pozorování Dánský 1,54 metrový dalekohled, který se oficiálně označuje jako DK154, a něm bude tento díl. Když jsem na observatoř La Silla jsem přijel poprvé, hned jsem se do tohoto astronomického ráje zamiloval. Cílem návštěvy byla technická prohlídka dalekohledu, kterému již dosluhoval řídící systém. Dánský dalekohled je takzvaný národní dalekohled. To znamená, že je sice součástí ESO, ale ve vlastnictví Niels Bohr Institute v Kodani. O stavbu slavného teleskopu se zasloužil dánský astronom Johannes Andersen, který byl mimo jiné v letech 1997 - 2000 generálním tajemníkem Mezinárodní astronomické unie (IAU).
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl IX. Observatoř La Silla v chilské poušti Atacama, která patří pod křídla Evropské jižní observatoře (ESO), jsem představil v úvodním povídáním předchozího dílu. Nyní se podíváme do útrob dalekohledu MPG/ESO 2,2 metru. Zkratka MPG vychází z německého Max Planck Gesellschaft. Teleskop byl zkonstruován Astronomickým institutem Maxe Plancka (Heidelberg, Německo) a vyroben společností ZEISS. Původně měl být umístěn v Africe, ale v roce 1983 byl instalován na La Silla.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VIII. Dříve než se pustím do povídání o dalekohledech v astronomickém ráji pouště Atacama, tak bych rád přiblížil Evropskou jižní observatoř (ESO) na La Silla v Chile. Místo samotné je vzdálené asi 250 kilometrů od druhého nejstaršího města Chile La Sereny a přibližně 600 kilometrů od hlavního města Santiaga. Poušť Atacama je kromě arktických oblastí nejsušším místem naší planety a 300 jasných nocí v kalendářním roce byly nejspíše hlavní důvody pro výstavbu první observatoře ESO. V sedle hory La Silla (v češtině Židle) v nadmořské výšce 2 400 metrů se nachází komplex hvězdáren, který zahájil svá pozorování v letech 1960 - 1961.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VII. Observatoř s oficiálním názvem – ESA Optical Ground Station (OGS) na španělském ostrově Tenerife není jen „obyčejná” hvězdárna, ale laserová stanice ve vlastnictví Evropské kosmické agentury (ESA). Špičkové vědecké pracoviště je zároveň součástí komplexu Teide observatory - španělsky Observatorio del Teide a leží v nadmořské výšce 2 390 metrů v těsném sousedství nejvyšší hory Španělského království Pico de Teide (3718 m n. m.). A jsme opět u firmy ZEISS, která vyrobila úplně poslední dalekohled o průměru 1 metr s originálním pojmenováním 1 m RCC ZEISS. Zajímavá je jeho pouť mezi národy. Totiž, tento dalekohled byl původně vlastnictvím SSSR a nebyl nikdy instalován. Nakonec jej koupila ESA a následně byl postaven na ostrově Tenerife.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl VI. Konečně nejmladší dvoumetr 2M-RCC (někdy označovaný jako ZEISS-2000) byl instalován na severním Kavkazu ve „stínu” Elbrusu. Hora má dva vrcholy (západní 5642 m n. m. a východní 5621 m n. m.) a místní jí přezdívají „dívčí ňadra”. Impozantní observatoř se nachází ve výšce 3 150 metrů a nese jméno Terskol dle stejnojmenného městečka hluboko pod ní. Na rozdíl od všech ostatních hvězdáren je Terskol obtížně dosažitelný. Nákladní auta se zásobami mají šanci dosáhnout vrcholu jenom během krátkého léta. Ovšem nejprve musí buldozery doslova vyčistit jedinou přístupovou cestu. Velké kameny a hromady štěrku na prašnou silnici zanese bezpočet lavin v zimním období.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl V. Bulharská observatoř Rozhen se nachází jen patnáct kilometrů od městečka Chepelare v nadmořské výšce 1759 metrů. Dalo by se říci, že leží téměř na hranicích s Řeckem. Oficiální pojmenování je NAO-Rozhen (National Astronomical Observatory - Rozhen). Jak říkají místní lidé – Vítejte na pohostinné hoře Orfeus a Dionysius, starých Thráků, pyšných horolezců, božské přírody, magických písní a starověkých legend. Musím potvrdit, že hora porostlá mohutnými smrky, na které je observatoř umístěna, je skutečně kouzelná.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl IV. Na Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově jsem přijel asi v roce 2005, kdy Perkův dalekohled ještě neměl současné jméno, ale byl to „jen” dvoumetr. Jakmile jsem vstoupil do kopule, tak mě jako technika doslova jedna věc „praštila do oči”. Drážky šroubů vnitřního opláštění kopule, lidově nuty, jsou všechny v jednom sklonu. Jak říkal můj strýc – aby to vypadalo. Obdobnými drobnostmi se firma ZEISS liší od těch ostatních. Prostě i po padesáti čtyřech letech je to stále perfektní. Největší dalekohled České republiky je mojí srdeční záležitostí, protože bez této velmi náročné rekonstrukce elektronického řídícího systému by nebylo dalších. Navíc si osobně osahat úplně vše byla pro amatérského astronoma velká pocta.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl III. Shamakhy Astrophysical Observatory (SHAO) je observatoř na jižních svazích pohoří Kavkaz v Ázerbájdžánu. Je pojmenována po Nasreddinovi Tusim. Nachází se na východním svahu Pirqulu v nadmořské výšce 1500 m a je vzdálená jen několik kilometrů od města Šamachi. Než se člověk dostane až na hvězdárnu samou, musí zdolat přibližně 150 kilometrů z hlavního města Baku. Naštěstí nyní už po dálnici, ale v době mojí návštěvy byla cesta dost značným utrpením, jelikož silnice nebyly v úplně solidním stavu a dálnice se teprve budovala.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl II. Observatoř Tautenburg, celým názvem Karl Schwarzschild Observatory, se nachází jen několik desítek kilometrů od místa zrodu legendární optiky. Město Jena proslavila hlavně firma ZEISS a i když se zde už astronomické dalekohledy nevyrábějí, tak zmodernizovaná optická továrna je zde stálou ikonou. Firmu ZEISS není možné ze seriálu o dalekohledech vynechat, protože to není jen o výrobě dalekohledů, ale to je už příběh, který započal mnohem dříve než stavba observatoře v Tautenburgu. Firma ZEISS vyrobila ve své historii opravdu hodně dalekohledů. Jen namátkově a se značnou mírou nepřesnosti (jedná se o průměr zrcadla) - 3 x 3,6 metru, 2 x 2,2 metru, 5 x 2 metry a 11 x 1 metr. V průběhu seriálu některé z nich navštívíme, ale nyní to bude o tom prvním, který se hovorově nazývá - dvoumetr.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl I. Německo - španělská observatoř CAHA (Centro Astronómico Hispano en Andalucía) se nachází asi 120 kilometrů od španělské Granady na úbočí pohoří Sierra Nevada v nadmořské výšce 2 168 metrů. Rozsáhlý prostor observatoře je domovem několika teleskopů. Největším místním a zároveň největším kontinentálním přístrojem je dalekohled s průměrem zrcadla 3,5 metru. Vyrobila jej firma ZEISS a jistě není bez zajímavosti, že jeho téměř identické dvojče stojí na observatoři ESO La Silla v Chile.
Díl nultý: bačkorový astronom. Jmenuji se Zdeněk Bardon a jsem spolupracovníkem Hvězdárny v Úpici, dlouholetým členem České astronomické společnosti (ČAS), Slovenské svazu astronomů (SZA), Evropské astronomické společnosti (EAS), Foto ambasadorem ESO (Evropská jižní observatoř) a zakladatelem fotografické soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Přátelé mne znají spíše pod přezdívkou Bačkorový astronom. Proč právě „bačkorový” a jakou to má souvislost se seriálem, který touto předmluvou začíná?
Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 4. do 28. 4. 2024. Měsíc bude v úplňku, meteorů z roje Lyrid proto mnoho neuvidíme. Slunce je pokryto hezkými malými skvrnami, které byly v nejaktivnější oblasti viditelné i okem přes patřičný filtr. Kometa 12P/Pons-Brooks už pozorovatelná není a jakmile to svit Měsíce umožní, nabídne obloha jen několik slabších komet. SpaceX letos uskutečnila už 40. start Falconu 9 a při příštím startu očekáváme už 300. přistání prvního stupně této rakety. Komunikace s helikoptérou Ingenuity již nebude možná, Perseverance jede pryč za dalšími výzkumem povrchu Marsu. Před 250 lety se narodil anglický astronom Francis Baily.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme
