Související stránky k článku Simulace ukazují, že Mars byl před třemi miliardami let studený, ale mokrý
Možná až 99 % vody je na Marsu stále ještě uvězněno v kůře rudé planety – neunikla do kosmického prostoru, jak se dlouho spekulovalo. Nová data změnila dlouho převládající teorii, že téměř veškerá voda unikla z planety Mars do kosmického prostoru. Před miliardami roků byl Mars skoro modrou planetou; v souladu s důkazy stále ještě nalézanými na povrchu, hojné množství vody teklo napříč planetou a vytvářelo četné rezervoáry – jezera, moře i hluboký oceán. Otázkou je, kam se veškerá voda poděla?
Pokud bychom se vrátili zpět v čase do doby před 3,5 miliardami roků, jak by asi mohla vypadat planeta Mars? Astronomové NASA využívající data z roveru Curiosity publikovali na základě jeho pozorování vizualizovanou představu, jak to asi kdysi dávno vypadalo na Marsu v oblasti přistání tohoto dlouhodobě fungujícího robota. Dno kráteru Gale připomínalo solná jezera v oblasti Altiplano v Jižní Americe.
Mars je možná v současné době vyprahlou pustinou, avšak nebylo tomu tak vždycky – vědci objevili důkazy, že na jižní polokouli rudé planety existovala zhruba před 3,7 miliardami roků obrovská jezera, která byla zásobována horkými prameny (zřídly). Ty do nich čerpaly vodu obohacenou o minerály. A co více, odborníci se domnívají, že tato hydrotermální „podmořská“ aktivita se shoduje s tím, co ve stejnou dobu probíhalo na Zemi; možná nám to poskytne klíč ke vzniku života na naší rodné planetě.
Planeta Mars má rozsáhlou síť starodávných údolí, která byla pravděpodobně vyhloubena tekoucí vodou v průběhu dlouhých geologických period. Z nových studií nyní vyplývá, že Mars měl mnohem více kapalné vody, než se astronomové doposud domnívali; klíčem k rozluštění záhady zůstávají výpočty samotného množství vody v údolích.
Mapa Marsu na obrázku v úvodu článku byla zhotovena ve falešných barvách. Byla vytvořena na základě dat z laserového výškoměru MOLA (Mars Orbiter Laser Altimeter) na sondě Mars Global Surveyor a znázorňuje topografii povrchu Marsu. Hellas Basin, velká tmavě modrá oblast pod středem obrázku, má průměr 2 300 kilometrů a je jedním z největších identifikovaných impaktních kráterů na Marsu, i v celé Sluneční soustavě. Podle astronomů je jeho stáří přibližně 4 miliardy roků.
Mars má již dlouho známé výrazné ledové polární čepičky. Kromě toho je také obklopen pásy ledovců ve středních šířkách severní a jižní polokoule. Tlusté vrstvy prachu zde pokrývají ledovce, takže povrch vypadá jako hornina, avšak měření pomocí radaru ukázala, že pod vrstvou prachu se nacházejí ledovce tvořené zmrzlou vodou.
Vozítko NASA Perseverance nalezlo hydratovaný síran hořečnatý a dehydratovaný síran vápenatý, které vznikly prouděním vody puklinami ve vulkanických horninách na dně kráteru Jezero starého 3,8 miliardy let. Tyto hydratované minerály v sobě zachycují vodu a zaznamenávají historii toho, jak a kdy vznikly. V minulosti tedy na Marsu mohly existovat hydrotermální systémy se svými projevy, jako jsou termální prameny a při vyšších teplotách i gejzíry.
Nově publikovaný výzkum kvantifikoval přítomnost organického uhlíku v horninách Marsu. Vůbec poprvé vědci využili data z roveru Curiosity, aby v marťanských horninách změřili celkové množství organického uhlíku – klíčové složky v organických molekulách.
Tým výzkumníků z Čínské akademie věd ve spolupráci se svými kolegy z University of Copenhagen nalezl díky vozítku Zhurong důkazy nasvědčující tomu, že kapalná voda se na povrchu rudé planety vyskytovala déle, než si dosud vědci mysleli. Konkrétně byla ve studii popsána analýza vodnho ledu v hydratovaných minerálech.
Po desetiletí pozorují vědci tmavé sesuvy půdy na planetě Mars označované jako tmavé pruhy na svahu. Poprvé je zaregistrovaly sondy Viking v 70. letech minulého století. Od té doby je pozorovala každá sonda, avšak mechanismus stojící za vznikem těchto útvarů byl dlouho předmětem sporů. Může je způsobovat vodní aktivita nebo jsou důsledkem určitých „suchých“ mechanismů?
V létě roku 2018 se světem prohnala zpráva, že se za pomoci penetračního radaru umístěného na palubě evropské sondy Mars Express podařilo objevit pod povrchem Marsu oblast s výraznou odrazivostí. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení její přítomnosti se jeví, že se v blízkosti jižní polární čepičky nachází podzemní jezero slané vody. Případná přítomnost podzemního jezera ale vyvolává palčivou otázku. Kde se bere teplo potřebné k udržení vody v kapalném stavu? Odpověď se zdá nabízí nová vědecká studie, jejíž výsledky jsou podobně překvapivé jako objev samotného jezera. Naznačuje totiž, že Mars musel být v nedávné geologické minulosti sopečně aktivní!
Vědci studovali, jak vzniká diskrétní polární záře na planetě Mars. V nové studii fyzikové informovali, že vlastnosti slunečního větru interagujícího s magnetickými poli v kůře planety (krustální neboli korové magnetické pole), objevenými na jižní polokouli Marsu, silně ovlivňují tvorbu a vlastnosti těchto polárních září, vyskytujících se jen na vybraných místech rudé planety. Na rozhraní uzavřených a otevřených magnetických siločar krustálního pole se objevuje diskrétní polární záře – zhruba ve výškách 140 km. Vedoucím výzkumu byl Zachary Girazian, přidružený vědecký pracovník z Oddělení pro fyziku a astronomii University of Iowa.
NASA a její průzkumné automaty nedávno přinesly další střípek do příběhu planety Mars a ukázaly něco, co mohou být stopy po nedávném průtoku slané vody. Co by to znamenalo pro pátrání po možnostech tamního života?
Podobně jako posypaná moučkovým cukrem na výrazně červeném koláči vypadá scéna na fotografii evropsko-ruské sondy ExoMars Trace Gas Orbiter zachycující kontrastní barvy jasně bílého vodního ledu a rezavě červené marťanské horniny. Tento nádherný snímek byl pořízen 5. července 2021. Zachycuje kráter o průměru 4 kilometrů v oblasti pojmenované Vastitas Borealis v severním polárním regionu Marsu. Střed kráteru má souřadnice 70,6°N/230,3°E.
Mezinárodní tým kosmických výzkumníků spolupracujících s Goddard Space Flight Center, NASA, objevil na Marsu doposud neznámé organické molekuly, a to pomocí nového experimentu na palubě roveru Curiosity. Výsledky výzkumu byly publikovány v časopise Nature Astronomy.
Jasně bílá oblast na připojeném úvodním obrázku představuje ledovou polární čepičku pokrývající oblast v okolí jižního pólu Marsu. Je složená ze zmrzlé vody a z tuhého oxidu uhličitého. Evropská sonda Mars Express vyfotografovala tuto oblast 17. prosince 2012 v infračerveném, zeleném a modrém světle pomocí kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Nová publikace popisuje radarové záznamy, z kterých vyplývá přítomnost podpovrchových „jezer“, avšak mnoho z nich je v oblastech příliš studených, než aby zde mohla voda zůstávat v kapalném stavu.
Rostoucí seznam prvenství pro vozítko Perseverance, nejnovější šestikolový robot NASA pracující na povrchu Marsu, zahrnuje rovněž konverzi oxidu uhličitého bohatě přítomného v řídké atmosféře rudé planety, a to na kyslík. Experimentální přístroj velikosti opékače topinek na palubě vědecké laboratoře Perseverance s názvem Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment (MOXIE) splnil úkol. Byl vyzkoušen 20. dubna 2021, šedesát marťanských dnů (tzv. solů) po přistání na povrchu Marsu, k němuž došlo 18. února 2021.
Mezinárodní tým vědců studujících seismická data shromážděná sondou NASA s názvem InSight využil pořízená data k výpočtu velikosti jádra planety Mars. Skupina plánovala projednat své zjištění na letošní konferenci Lunar and Planetary Science Conference, která se konala virtuálně v důsledku probíhající pandemie. Jako předehru k této konferenci člen výzkumného týmu Simon Stähler vytvořil dostupnou předběžnou prezentaci pro ty, kdo by měli o data zájem. Astronomové zamýšlejí publikovat své závěry v blízké budoucnosti ve vědeckém časopisu.
Vědecká pojízdná laboratoř NASA s názvem Perseverance (Vytrvalost), která byla vypuštěna k Marsu 30. 7. 2020, zahájila 18. 2. 2021 přímo z příletové dráhy (bez navedení na parkovací oběžnou dráhu) přistávací manévr s cílem dosednout v oblasti kráteru Jezero. Přistávací manévr proběhl úspěšně, když „létající jeřáb“ posadil rover Perseverance poblíž předpokládaného místa jako doposud nejtěžší výzkumné zařízení na povrchu Marsu (hmotnost 1 025 kg).
Evropská sonda Mars Express objevila několik jezer kapalné vody ukrytých pod vrstvou ledu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety. Pomocí radaru s názvem MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) se podařilo odhalit jedno podpovrchové jezero o průměru 20 km již dříve – v roce 2018. Je ukryté pod zhruba 1,5 km tlustou vrstvou ledu. Nyní vzhledem k většímu množství údajů a k jejich detailní analýze odlišným způsobem, byla objevena tři nová jezera. Největší z podpovrchových jezer měří zhruba 20 × 30 km a je obklopeno několika menšími jezírky o průměru několika kilometrů. Voda v nich je pravděpodobně velmi slaná, protože setrvává v kapalném stavu i za nízkých teplot.
