Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Začíná nový cyklus sluneční činnosti?

Začíná nový cyklus sluneční činnosti?

sun_fotosfera.jpg
Dne 31. července se zrodila na Slunci malá sluneční skvrna. Vynořila se z nitra Slunce a zmizela během několika hodin. Na Slunci se to stává zcela běžně; obvykle by tak nepatrná sluneční skvrna nestála ani za zmínku. Ale tato byla speciální: byla "obrácená".

"Čekali jsme na to," řekl David Hathaway, sluneční fyzik (Marshall Space Flight in Huntsville, Alabama). "Obrácená sluneční skvrna znamená, že začíná další sluneční cyklus."

Hathaway vysvětluje: "Obrácená" znamená, že sluneční skvrna má opačnou magneticky polaritu. Sluneční skvrny, které mají rozměry planet, vznikají díky vnitřnímu slunečnímu magnetickému dynamu. Jako všechny magnety ve vesmíru i sluneční skvrny mají severní (N) a jižní (S) magnetický pól.

Sluneční skvrna se 31. července objevila na 65° západní heliografické délky a 13° jižní heliografické šířky. Magnetická polarita slunečních skvrn v této oblasti je normálně N - S, jenže tato nová skvrna byla orientována opačně S - N. A to je důvod, proč jí astronomové věnují takovou pozornost.

magnetogram.jpg
Magnetogram Slunce 31.7.2006: snímek rozložení polarity magnetického pole na slunečním disku, který je na obrázku šedý. Oblasti se severní magnetickou polaritou jsou bílé, s jižní magnetickou polaritou černé. Magnetickou mapu pořídila sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) přístrojem MDI (Michelson Doppler Imager). Aktuální magnetogram. Credit: SOHO/MDI

Skvrny nového slunečního cyklu mají vždy opačnou magnetickou polaritu než skvrny předchozího cyklu. To sluneční fyzici už dávno ví. Magnetické pole Slunce se při přechodu do nového cyklu převrací a severní magnetický pól se stává jižním a opačně. Někdy se mluví o 22-letém magnetickém cyklu (Haleho cyklus).

sunspot_index.jpg
Slunečná aktivita stoupá a klesá v 11-letých cyklech, kdy se střídá období klidu s obdobím aktivity. Právě teď je Slunce klidné. "Jsme blízko konce 23. slunečního cyklu, který dosáhl vrcholu v roce 2001," vysvětluje Hathaway. Další, 24. sluneční cyklus, by měl začít "někdy teď".

Současná aktivita Slunce, které je vzhledem k minimu 23. slunečního cyklu poměrně vysoká, vede některé sluneční fyziky k předpovědi, že následující cyklus bude mimořádně veliký. Možná největší za několik posledních desetiletí.

Ale kdy doopravdy 24. sluneční cyklus začne?
"Možná, že se tak již stalo - 31. července," říká Hathaway. "Obrácená sluneční skvrna může být první sluneční skvrnou 24. cyklu."

Je to vzrušující, ale Hathaway je opatrný hned z několika důvodů:

sun_detail.jpg
Za prvé - sluneční skvrna existovala pouze 3 hodiny. Typické sluneční skvrny trvají dny, týdny nebo dokonce měsíce. Tři hodiny je extrémně krátká doba. "Přišla a odešla tak rychle, že ani nedostala oficiální číslo sluneční skvrny (sunspot numer)," říká Hathaway. Astronomové, kteří počítají sluneční skvrny, ji nepovažovali za hodnu pozornosti! A než zjistili, že má opačnou magnetickou polaritu, už na Slunci nebyla.
Detail sluneční fotosféry 31.7.2006. Kroužkem je vyznačena skvrna s opačnou magnetickou polaritou. Aktuální snímek fotosféry. Credit: SOHO

Za druhé - heliografická šířka skvrny je podezřelá. První sluneční skvrny nového cyklu se skoro vždy vynoří ve středních šířkách, kolem 30°N nebo 30°S (Spőrerův zákon). Obrácená skvrna se objevila na 13°S. "To je divné."

Tyto zvláštnosti zabránily, aby Hathaway vyhlásil počátek nového slunečního cyklu. "Ale vypadá to slibně."
I kdyby 24. cyklus opravdu začal, "neočekáváme hned nějaké velké bouře". Sluneční cykly trvají průměrně 11 let (8 až 13let) a nějakou dobu to trvá, než se Slunce dostane na vrchol aktivity. Chvíli, možná jeden nebo dva roky, se ve skutečnosti 23. a 24. cyklus budou o Slunce dělit, budou současně vznikat skvrny "staré - normální" a "nové - převrácené". Nakonec 24. cyklus úplně převládne; pak opravdu začnou ohňostroje.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »