Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Družice Phase 3E vynese do kosmu přístroje vyvinuté na VUT v Brně
redakce Vytisknout článek

Družice Phase 3E vynese do kosmu přístroje vyvinuté na VUT v Brně

Družice Phase 3E
Družice Phase 3E
Start experimentání družice Phase 3E se přibližuje. Po důkladném otestování všech modulů, které byly připraveny v různých zemích v rámci projektu mezinárodní organizace AMSAT, specialisté družici v laboratořích v německém Marburgu zkompletují a po náročných testech funkčnosti bude satelit připraven ke startu. Na oběžnou dráhu kolem Země vynese družici koncem letošního nebo začátkem roku příštího z kosmodromu ESA v Kourou ve Francouzské Guyaně raketa Ariane 6. Satelit bude mít na palubě několik zařízení pro družicovou komunikaci kompletně navržených a vyvinutých týmem prof. Ing. Miroslava Kasala, CSc., z Ústavu radioelektroniky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Prof. Kasal byl také organizací AMSAT jmenován mezinárodním supervizorem integrace družice Phase 3E.

Speciální komunikační zařízení navržená a vyvinutá v Ústavu radioelektroniky v Brně tvoří nejen celý jeden samostatný modul satelitu, ale budou sloužit i v několika dalších součástech družice. „Náš modul pracuje v pásmu L jako hlavní povelovací přijímač pro řízení celé družice. Od kmitočtového standardu ultrastacionárního oscilátoru umístěného v tomto modulu jsou odvozeny všechny kmitočty tak, aby bylo zpracování signálu na palubě koherentní. Pro případ, že by došlo k poruše hlavního oscilátoru, jsme instalovali v dalších modulech záložní zařízení, která provoz družice zajistí. Do jednoho z menších modulů jsme umístili také soustavu několika přijímačů; slouží jako detektor povelů,“ vysvětluje prof. Kasal.

Družice Phase 3E bude mít i s palivem hmotnost 150 kg, doba životnosti se předpokládá v intervalu 5-10 let; její předchůdkyně Phase 3D, která vážila 640 kg, byla funkční čtyři roky – po závadě v jejím energetickém systému se ji již nepodařilo oživit. Phase 3E je družicí experimentální. Satelit bude sloužit zejména k ověřování kosmických komunikačních modelů, důležitou součástí bude také testování metod tzv. koherentního rangingu, kdy se na základě radiových signálů určuje přesná poloha družice a vektor její rychlosti v daném okamžiku. Je velmi důležité mít takový systém určování pro pohybující se objekty, protože jedině na základě určení přesné polohy a rychlosti je možné zvolit impulsy pro orientaci a manévry satelitu.

Konečným cílem vývoje a testování těchto komunikačních technologií v kosmickém prostoru na palubách experimentálních družic ( Phase 3D, Phase 3E, také americký projekt Eagle) je příprava organizace AMSAT na vyslání sondy k Marsu. Právě této mise k rudé planetě by se tým prof. Kasala z VUT v Brně se svými přístroji chtěl zúčastnit. „Testování vyvíjených technologií na palubách satelitů má prověřit, zda jsou vůbec schopné takovéto mise. Je třeba si uvědomit, že zatímco se nyní pohybujeme v řádech desetitisíců kilometrů, při letu k Marsu by šlo o vzdálenosti stovek milionů km. A tomu by musely komunikační družicové technologie odpovídat,“ říká prof. Kasal. Sonda vyslaná k Marsu by měla být mimo jiné schopna zprostředkovat komunikaci s roboty, které se na této planetě budou v té době pohybovat. Podle něj se pro start sondy k Marsu dá reálně uvažovat o roce 2012, kdy je poslední příznivé startovací okno (další je potom až v roce 2017, což se zdá vědcům přece jen již příliš vzdálené). V současnosti se již vedle příprav na start družice Phase 3E budují v Německu dvě pracoviště s velkými parabolami (v Bochumi a u Mnichova), které by měly let evropské sondy k Marsu řídit.

Tým prof. Kasala má již s kosmickým výzkumem dostatek zkušeností. Významně se podílel na stavbě družice Phase 3D vývojem dvou mikrovlnných přijímačů v pásmu L, z nichž jeden pracoval jako hlavní povelovací přijímač řízení celé družice, druhý sloužil jako maticový transpondér. Oba přijímací systémy byly kompletně vyvinuty na VUT. Prof. Kasal se zúčastnil také integrace této družice v laboratořích AMSAT v Orlandu na Floridě a předstartovních zkoušek v kosmickém středisku ESA v Kourou ve Francouzské Guyaně. Za tyto práce byl také oceněn prestižní plaketou AMSAT.

Tým prof. Kasala vyvinul v rámci projektu PCSAT2 na základě objednávky pro Americkou námořní akademii v Marylandu přijímač k víceuživatelské datové komunikaci s extrémní spektrální účinností. Přijímač byl v roce 2005 vynesen raketoplánem Discovery na mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), kde byl dlouhodobě testován v kosmických podmínkách. Zařízení z VUT přenášelo z ISS na Zemi zcela autonomním režimem parametry zkoušených fotovoltaických článků. V září 2006 se přijímač po dopravení zpět na Zemi raketoplánem Atlantis vrátil do satelitní laboratoře VUT, kde byly testovány jeho parametry po ročním působení v kosmu. „I když bylo naše zařízení vystaveno po dobu jednoho roku kosmické radiaci bez jakéhokoliv ochrany, má stejné parametry, jako když jsme ho předávali Američanům,“ mohl po testech zkonstatovat s uspokojením prof. Kasal.

Na VUT v Brně – jakožto jedné ze šesti zemí světa (USA, SRN, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland) – vznikla také unikátní telemetrická a řídicí stanice pro experimentální družice, která jako jediná je plně automatická s možností dálkového řízení po internetu, a to pomocí vlastního vyvinutého softwaru. Slouží k ovládání (navigaci, korekci letové dráhy apod.) a komunikaci (včetně sběru a zpracování zjištěných dat) experimentálních družic. „Naše telemetrická a povelovací stanice sestává z automatického anténního systému včetně elektronického vybavení, řídících počítačů a softwaru. Stanice pracuje nepřetržitě a denně je z ní zasíláno několik stovek kB telemetrických dat do archivu AMSAT. Telemetrie je využívána i ke studiu jevů souvisejících s programem družic pro řadu mezinárodních vědeckých experimentů. Ze všech stanic je ta naše jediná plně automatická a dálkově přístupná prostřednictvím internetu. Pracoviště, celé vybudované pracovníky a doktorandy našeho ústavu, je tak unikátní nejen v Česku, ale do značné míry i celosvětově,“ říká prof. Kasal. Stanice v Brně se podílela nejen na řízení a monitorování družice Phase 3D (a samozřejmě se bude podílet stejným způsobem i na letu satelitu Phase 3E), ale monitoruje let a sbírá telemetrické údaje i z řady dalších družic. Na Štědrý den tak monitorovala zánik americké družice ANDE, v nejbližší době bude zajišťovat pozemní segment služeb pro dánskou družici univerzity v Delftu.

Uvedenými aktivitami a kvalitními výsledky se VUT v Brně zařadilo po bok předním světovým univerzitám a úspěšně spolu s nimi participuje na celosvětovém vesmírném programu. Originální výsledky výzkumu prof. Kasala jsou v mezinárodní výzkumné komunitě mimořádně oceňovány. Význam těchto vědeckých prací přitom úzce souvisí též s pedagogickou prací prof. Kasala mezi vysokoškolskými studenty, kteří se tak mohou přímo podílet na reálných vesmírných projektech. Za výzkumné aktivity v oblasti systémů pro družicovou komunikaci byla prof. Ing. Miroslavu Kasalovi, CSc., v listopadu loňského roku udělena Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za výzkum v roce 2007.

Autoři zprávy: PhDr.Jitka Vanýsková a Mgr. Igor Maukš


Zdroj: projektmedved.eu




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »