Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Rok s Keplerem aneb detekce exoplanet z vesmíru
Petr Kubala Vytisknout článek

Rok s Keplerem aneb detekce exoplanet z vesmíru

Družice Kepler
Družice Kepler
Příští rok v únoru má do vesmíru odstartovat dlouho očekávaná družice Kepler, která bude z kosmického prostoru hledat jehlu v kupce sena v podobě nových exoplanet. Ambice projektu jsou značné, vědci slibují objevy desítek planet zemského typu. NASA nedávno přišla s kampaní, která umožní komukoliv se alespoň symbolicky této mise zúčastnit.

Do 1. listopadu se můžete zcela zdarma zaregistrovat na stránkách http://namesinspace.seti.org/. Vaše jméno pak bude vypáleno na DVD a to umístěno na palubu družice Kepler, která by se měla do vesmíru vydat v únoru 2009. Lidé okolo mise družice Kepler přitom nepřicházejí s originální myšlenkou. Podobné CD nebo čipy nesly mnohé kosmické sondy, jmenujme alespoň některé: Phoenix, Deep Impact, Dawn,… V současnosti se můžete zaregistrovat a poslat své jméno na Měsíc sondou LRO (více v článku na stránkách ČRo). DVD se jmény na palubě astronomické družice je ale neobvyklé.

Rok Keplera

Příští rok je ke startu družice Kepler jako stvořený. UNESCO vyhlásilo rok 2009 Mezinárodním rokem astronomie (IYA 2009). To samo o sobě nemá s Keplerem zase tak moc společného. Mezinárodní rok astronomie je vyhlášen především proto, že si připomeneme 400 let od prvního pozorování oblohy Galileo Galileim. V roce 2009 ale také uplyne 400. výročí publikování díla J. Keplera Astronomia Nova. Jedno ze svých vrcholných děl napsal Kepler v Praze. Kromě toho oslavíme příští rok desáté výročí od objevu první tranzitující exoplanety.

Družice Kepler se bude snažit najít nové exoplanety právě pomocí tranzitní fotometrie. Princip této metody jste si mohli vyzkoušet v červnu 2004 při přechodu Venuše přes sluneční disk. Pokud máme nutnou dávku štěstí a exoplaneta z našeho pohledu přechází přes disk své mateřské hvězdy, dojde k poklesu jasnosti hvězdy. Tento pokles je nesmírně malý, ale současnými přístroji změřitelný.

Do dnešních dní se podařilo tranzitní metodou pozorovat již 52 exoplanet (seznam). Prozatím se ovšem jedná převážně o velmi hmotné planety, které obíhají okolo svého slunce velmi blízko. Vždyť prozatím nejméně hmotná tranzitující exoplaneta je GJ 436 b s hmotností 0,072 Jupiteru. Pokud se podíváme na rozpětí oběžných dob tranzitujících exoplanet, tak věřte, že se pohybuje od 1,09 dne po 21,2 dne. Nejpomalejší tranzitující exoplaneta tak svou hvězdu oběhne za téměř 4x kratší dobu než Merkur okolo Slunce!

Změnit tyto statistiky by mohla družice Kepler. Nejedná se přitom o první podobný projekt. Exoplanety už objevil z vesmíru Hubblův kosmický dalekohled a první astronomickou observatoří, která se zabývala - resp. zabývá hledáním exoplanet tranzitní fotometrií je družice COROT.

Pozemští vs. kosmičtí lovci exoplanet

Jaké jsou vůbec výhody hledání exoplanet z vesmíru? Čtenáři, ovlivnění desítkami a stovkami článků o Hubblovu dalekohledu a dalších slavných kosmických observatořích, jistě budou vědět. Samozřejmě, že absence atmosféry, světelného znečištění apod. velmi zpřesní astronomická pozorování. Kosmické observatoře jsou schopné poskytnout mnohem přesnější údaje o změnách jasnosti pozorovaných hvězd a tudíž objevit i méně hmotné exoplanety. A že je o co hrát, vždyť současnou technikou a využitím tranzitní metody jsme schopni objevit u exoplanety její případný měsíc a dokonce zjistit, zda exoplanetu neobklopuje výrazný prstenec, jako je tomu například u Saturnu. Takové možnosti nabízí zatím pouze tranzitní metoda.

Největší výhoda hledání exoplanet pomocí tranzitní fotometrie z vesmíru ale leží někde jinde. Představte si situaci, že byste byli na nějaké vzdálené planetě a chtěli objevit Zemi využitím tranzitní fotometrie měřením změn jasnosti Slunce. Můžete mít sice tu nejlepší techniku, ale pokud nemáte obrovské štěstí, neobjevíte nic. Štěstí musíte mít už jen v tom, že exoplaneta z vašeho pohledu přes svou hvězdu přechází. Je jasné, že tohle nikterak neovlivní, zda budeme exoplanetu pozorovat z vesmíru nebo ze zemského povrchu. Ale to není všechno. Pokud byste ze vzdáleného místa pozorovali tranzity Země, pak k poklesu jasnosti Slunce dojde řádově na několik hodin jednou ročně. Právě zde je velká příležitost pro detekci exoplanet z vesmíru.

Pokud exoplaneta, která obíhá ve větší vzdálenosti, přechází přes disk své hvězdy několik hodin jednou za x měsíců, pak vám nikdo nezaručí, že to bude zrovna ve chvíli, kdy je u vás noc a jasno. Kosmická družice jako COROT či Kepler může pozorovat vybrané pole na obloze, čítající desítky a stovky tisíc hvězd, nepřetržitě 24 hodin denně po dobou několika měsíců. A to je ta největší výhoda, které nemůže konkurovat žádná pozemská observatoř.

Kepler odstartuje v únoru

Start družice Kepler se už několikrát odložil a v současnosti se počítá s únorem 2009. Do vesmíru jí má vynést nosná raketa Boeing D2925-10 (Delta-II). Dalekohled bude naveden na heliocentrickou oběžnou dráhu s dobou oběhu 372,5 dne.

Místo na obloze, kde bude Kepler pozorovat
Místo na obloze, kde bude Kepler pozorovat
Kepler bude nerušeně pozorovat oblast s vysokou koncentrací hvězd o souřadnicích RA = 19h 45 min, DE = +35°. Cílem je, aby pozorování nerušily svým svitem Slunce či Měsíc.

Dalekohled o průměrů 0,95 metru je typu Schmidt a má značně velké zorné pole. Světlo bude směrováno na fotometr s úctyhodným počtem 42 CCD čipů o velikosti 50x25 mm (2200x1024 pixelů)! Celkově by měl Kepler za čtyři roky prozkoumat na 100 000 hvězd jasnějších než 14 mag. Veškerá data budou uložena do počítače a na Zemi zasílána jednou týdně.

Vědci věří, že se jim podaří během primární části mise nalézt asi 50 planet o velikosti naší Země, 185 planet o velikosti do 1,3 Rz (= průměru Země) a asi 640 planet o velikosti 2,2 Rz. To jsou ale pouze předpoklady, jaká bude realita, si musíme pár let počkat.

Zdroj:




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »