Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  „Nová hvězda“ zaprášila vesmír

„Nová hvězda“ zaprášila vesmír

Nová hvězda
Nová hvězda
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (022/2008): Přístroj VLTI poprvé pozoroval formování prachu okolo explodující hvězdy

Díky jedinečně bystrému pohledu interferometru na VLT/ESO mohli být prvně astronomové svědky vzniku prachoplynného obalu okolo explodující hvězdy. Vývoj tohoto obalu pozorovali celých 100 dní a získali zcela nový způsob, jak odhadnout jeho vzdálenost a nasbírat nedocenitelné informace o tzv. hvězdném kanibalismu, tj. přelévání hmoty hvězdy na jejího hmotnějšího hvězdného průvodce.

Novy byly zprvu považovány za nové hvězdy, které se nečekaně objevily na obloze. Odtud pochází i jejich latinské označení nova. Ve skutečnosti dnes víme, že jde o krátkodobé zjasnění malé hmotné hvězdy, která se nachází ve dvojhvězdném systému. Jednu jeho složku tvoří bílý trpaslík (závěrečná fáze vývoje hvězdy podobné Slunci) a druhou je nejčastěji málo hmotná hvězda hlavní posloupnosti, např. červený trpaslík. Tyto dvě hvězdy jsou natolik blízko u sebe, že červený trpaslík ztrácí část své hmoty ve prospěch svého průvodce. Příležitostně se obálka hmoty, jež padá na těžší hvězdu, stává nestabilní, což vede k termonukleární explozi. Tím systém dočasně zjasňuje.

Nova Scorpii 2007a (též známa jako V1280 Scorpii) byla poprvé objevena japonským amatérským astronomem 4. února 2007 a nachází se v souhvězdí Štíra. Po několik dní neustále zjasňovala až 17 února dosáhla svého maxima. Stala se jednou z nejjasnějších nov za posledních 35 let. Byla pozorovatelná i neozbrojenýma očima.

Jedenáct dní po svém maximu byli astronomové svědky zformování prachu okolo hvězdy. Prach byl pozorovatelný po více jak 200 dní a v jeho středu se od října do listopadu 2007 pomalu vynořovala hvězda. Během těchto 200 dní byl zdroj výrazně zastíněn a jeho jasnost poklesla ve viditelném optickém oboru více jak 10000 krát.

Pozorovací program přesáhl dobu pěti měsíců od objevení novy a za pomoci interferometru VLTI bylo dosaženo nebývalé rozlišovací schopnosti. Astronomové zprvu použili zařízení AMBER pro blízkou infračervenou oblast a později, jak nova okolo sebe produkovala prach, využili zařízení MIDI, které je na záření horkého prachu více citlivé. Obdobně, jak nova slábla, přešli od 1,8 m dalekohledů (Auxiliary Telescopes ) k jejich větším kolegům o průměru 8,2 m (Unit Telescopes). Spojením jednotlivých dalekohledů v jeden obří interferometr bylo dosaženo stejné rozlišovací schopnosti, jako by byl použit objektiv o průměru mezi 35 až 71 metrů (vzdálenost mezi dvěma použitými dalekohledy).

První pozorování pokrylo 23 dní od objevu novy a ukázalo, že jedná a velmi kompaktní zdroj o průměru jedné tisíciny úhlové vteřiny (1 miliarcsekunda či mas). Jde o velikost srovnatelnou s průměrem písečného zrnka pozorovaného ze vzdálenosti 100 km. O několik dní později, po zaznamenání hlavní fáze tvorby prachu, měl zdroj již 13 mas.

"Je velmi pravděpodobné, že pozdější velikost odpovídá průměru expandujícího prachového obalu, zatímco první měření určují maximální velikost explodujícího zdroje," vysvětluje hlavní autor práce Olivier Chesneau. Během následujících měsíců se obálka rovnoměrně zvětšovala rychlostí 2 milióny kilometrů za hodinu.

"Je to poprvé, co jsme mohli prozkoumat prostorové rozložení prachového obalu novy a zaznamenali jeho vývoj od samého počátku až do okamžiku, kdy jeho jasnost poklesna na hranici pozorovatelnosti," říká spoluautor práce Dipankar Banerjee z Indie.

Z měření úhlové rychlosti rozpínání objektu a znalosti rychlosti rozpínání umožnilo astronomům odvodit jeho vzdálenost, jež určili na 5500 světelných let.

"Jde o novou slibnou metodu určování vzdáleností u blízkých nov. Umožnili ji jednak nemodernější přístroje VLTI, ale také kvalitní management pozorování, díky kterému bylo možné takovýto pozorovací program připravit," říká spoluautor Markus Wittkowski z ESO.

Navíc kvalita dat, kterou VLTI poskytl, umožnila odhadnout denní produkci prachu a odvodit celkové množství vyvržené hmoty. "Celkově V1280 vyvrhla hmotu odpovídající 33 násobku hmotnosti Země. Jde o obdivuhodný výkon uvážíme-li, že velikost hvězdy byla srovnatelná se Zemí," dodává Chesneau. Pouze jedno procento z tohoto materiálu bylo ve formě prachu.

Článek VLTI monitoring of the dust formation event of the Nova V1280 Sco od O. Chesneau a kol. zveřejněný ve vědeckém časopise Astronomy and Astrophysics.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 022/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »