Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Oko mlhoviny Helix

Oko mlhoviny Helix

Mlhovina Helix.
Mlhovina Helix.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (007/2009): Na observatoři ESO La Silla byl přístrojem Wide Field Imager pořízen nový snímek planetární mlhoviny Helix. Na pozadí snímku můžeme, mimo samotnou mlhovinu, netradičně pozorovat také hojné množství vzdálených galaxií.

Mlhovina Helix s katalogovým označením NGC 7293 se nachází ve vzdálenosti 700 světelných let od Země směrem do souhvězdí Vodnáře. Jedná se o jednu z nejbližších a zároveň nejpozoruhodnějších planetárních mlhovin. I přes zavádějící název nemají tyto exotické objekty s planetami nic společného. Ve skutečnosti jde o pozůstatek závěrečného vývoje hvězd, dříve podobných Slunci, ze kterých se v "důchodu" stávají bílí trpaslíci. Hvězda prochází stádiem červeného obra a část její plynné obálky je rozfouknuta do okolí. Ta se rozpíná a její spletitý tvar je rozzářen silným ultrafialovým zářením centrální hvězdy. Hlavní prstenec mlhoviny Helix má v průměru dva světelné roky, což je přibližně polovina vzdálenosti ze Slunce na nejbližší sousední hvězdu Proxima Centauri.

Ačkoliv je mlhovina často fotografována, je pouhým okem pozorovatelná obtížně, neboť se jedná o slabý plošný objekt. Objev mlhoviny je zahalen rouškou tajemství, nicméně poprvé se objevuje v seznamu nových objektů německého astronoma Karl Ludwig Hardinga z roku 1824. Jméno Helix (Spirála) mlhovina dostala díky tvaru vývrtky, který připomínala na prvních fotografiích.

Přestože mlhovina vypadá poměrně ploše, studie prokázaly, že jde pravděpodobně o nejméně dva oddělené disky s vnějšími prstenci a filamenty. Vnitřní světlejší disk se rozpíná rychlostí 100 000 km/h a začal se tedy utvářet před 12 000 lety.

Vzhledem ke své nevelké vzdálenosti od Země zabírá mlhovina Helix na obloze velikost přibližně jedné čtvrtiny měsíčního kotouče v úplňku. Můžeme ji tedy studovat v daleko vyšším rozlišení než jiné planetární mlhoviny. Nečekaně složitá struktura obsahuje z vnitřní strany prstence malé kapky, známé jako "kometární uzlíky". Za nimi se směrem od centrální hvězdy táhne jemný ohon. Uzlíky připomínají vodní kapky stékající po skle. I přes zdánlivě drobnou velikost je jejich rozloha srovnatelná s velikostí Sluneční soustavy. Na jejich studium se zaměřily jak ESO/VLT, tak NASA/ESA Hubblův vesmírný dalekohled, nicméně i pře tyto snahy těmto útvarům stále plně nerozumíme.

Pozorný pohled do středu mlhoviny odhalí mimo uzlíky za poloprůhledným plynem také množství vzdálených galaxií. Některé z nich jsou součástí vzdálených galaktických kup rozkládajících se na celém snímku.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 007/09

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso. České stránky ESO pak na adrese www.eso-cz.cz.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



4. vesmírný týden 2017

4. vesmírný týden 2017

Přehled událostí na obloze od 23. 1. do 29. 1. 2017. Měsíc bude kolem novu, uvidíme jej jako extrémní večerní srpek už v sobotu 28. 1.? Večer nás upoutá až dlouho do tmy zářící planeta Venuše a kousek vedle ní i slabší Mars na jihozápadě. V druhé polovině noci a hlavně ráno je pěkně viditelný Jupiter. Ráno už se dá pozorovat i Saturn. Aktivita Slunce se krátkodobě zvýšila. Na večerní obloze pomalu zjasňuje Enckeho kometa. Planetka Vesta byla v opozici. Z poněkud chudšího přehledu událostí z kosmonautiky připomínáme start Atlasu V a zajímavý problém selhávajících atomových hodin na družicích Galileo. Fantastický snímek měsíčku Daphnis publikoval tým sondy Cassini u Saturnu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2237 - Rosetta (úzkopásmově)

Prosincové kolo soutěže „Česká astrofotografie měsíce“ je za námi. Stejně tak vlastně i celý rok 2016. A soutěž vstupuje do dalšího roku 2017, stejně jako organizace, která ji zaštiťuje a která letos slaví úžasných 100 let - Česká astronomická společnost. A ač je to k nevíře, již více než

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Planetka (24814) 1994 VW1 poblíž hvězdy beta Tau

Planetka měla v době fotografování 16.3 mag a pohybovala se po obloze rychlostí 1.23"/min.

Další informace »