Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zelený bolid a další úkazy 17. března 2012

Zelený bolid a další úkazy 17. března 2012

Bolid ze 17.3.2012 u Sněžky
Bolid ze 17.3.2012 u Sněžky
V sobotu 17. března 2012 přibližně v 19:31 SEČ (18:31 UT) byl spatřen z území Německa i České republiky pomalu letící velmi výrazný meteor. Jeho jasnost je nejčastěji udávána mezi -5 až -10 mag a směr přeletu přibližně od východu k západu. Jeden ze svědků události poznamenal, že během přeletu byly v okolí na zemi vidět záblesky.

Délku trvání odhadují různí pozorovatelé od 2 do 10 sekund, nejčastěji se vyskytuje rozmezí 3 až 5 sekund. Téměř všichni se shodují na jasně zelené či tyrkysové barvě úkazu, někteří uvádějí, že středová část zářila bíle. Ojediněle se vyskytují hlášení o jiných barvách, konkrétně o žluté, slabém nádechu růžové, nebo že stopa v okrajových částech přecházela do fialova. Část pozorovatelů se zmiňuje o tom, že se těleso na konci rozpadlo na několik částí, jejich počet udávají od dvou přes čtyři až po desítky. Někteří dokonce zaznamenali jednu až tři minuty po přeletu tlumený hluk poněkud připomínající syčení.

Bolid se poštěstilo spatřit i několika zaměstnancům a spolupracovníkům H+P Plzeň. Jeden z nich jej popsal takto: "Bolid jsem spatřil, až když už docela zářil, letěl z Velké medvědice do Kasiopeji a pak dál, zmizel mi cca 25 stupňů nad západním obzorem. Pozorovaná délka byla dost přes 100 stupňů a celkové ještě o něco více. Během letu bolid několikrát jasně zazářil (v maximu odhaduji, že mohl mít tak -10 až -14 mag, přes ty obláčky se to těžko odhaduje, nicméně s Iridii a podobnými věcmi nesrovnatelné, určitě se vytvořily stíny), přišlo mi, že bolid měl nejdříve zeleno-žlutou barvu a pak přešel do červené. Po většinu dráhy z něj odpadávaly spousty úlomků v oranžovo-červené barvě, let byl pomalý, celý pozorovaný přelet trval více než 3, možná i 4 sekundy. Stopu jsem neviděl žádnou a ani zvukové efekty jsem nezaznamenal." Druhý pozoroval meteor z Benešova a napsal o něm: "Neviděl jsem jej asi od začátku. Letěl od Oriona přes Venuši s Jupiterem, viděl jsem cca 40-50 stupňů dlouhou stopu, zelenou barvu, rychlost byla pomalá. Magnitudu odhaduji na -8, ale bude to dost nepřesné, bylo to nad městem a nebylo tam nic moc k srovnání. Co si pamatuji nejjasnější Iridia, tak to bylo srovnatelné." Poslední pozorovatel zahlédl jen úplný konec úkazu, kdy už nebyl meteor tak jasný a uvedl tyto údaje: "Meteoru jsem si všiml, když byl přibližně ve stejné výšce nad obzorem jako Venuše, asi tak 20 stupňů směrem na sever. Jasnost bych odhadoval tak na -3 mag, rychlost na 2 v pětirychlostní škále (pomalý), délku na cca 10 stupňů. Stopy jsem si nevšiml, barva byla jasně (světle) zelená. Jasnost kolísala, ale protože se těleso pohybovalo ve slabé oblačnosti, nevím, zda to bylo tím, nebo jestli měnil jasnost samotný objekt." Kvůli neobvykle výrazné barvě si nejprve nebyl jistý, zda se nejednalo spíše o světlici.

Na základě řady hlášení se podařilo zjistit oblast, nad kterou se meteoroid rozpadl. Výpočty udávají, že těleso se v tu chvíli nacházelo ve výšce něco přes 30 km nad zemským povrchem.

To však nebylo vše, co se onu noc na obloze událo. Minimálně dva pozorovatelé jen o několik minut později zaznamenali další letící objekt. V tomto případě se ale pravděpodobně jednalo o nějakou družici. Podle jednoho hlášení se pohyboval od zenitu k severu, byl nažloutlé barvy a dosáhl jasnosti přibližně -2 mag. A aby toho nebylo málo, vypadá to, že někdy kolem 21. hodiny SEČ se na obloze objevil další jasný meteor. Měl nejprve zlatavou barvu, která se později změnila v zelenou. Jeho záře měla proměnlivou intenzitu a na konci došlo k explozi, po které objekt přestal být viditelný.

Vybrané zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »