STS-83: Když stávkuje baterie
Raketoplán Columbia se měl vydat na svoji 22. výpravu do kosmu nejprve 3. dubna 1997, ale kvůli problémům s tepelnou izolací musel být start posunut o jeden den. V pátek 4. dubna již byly tyto potíže odstraněny, ale vyskytly se nové, tentokrát s hermetičností kabiny. Ty však nebyly příliš závažné a způsobily jen dvacetiminutové zpoždění. Ve 14:20:32 EDT (východoamerický letní čas), tj. 19:20:32 UT se raketoplán na startovacím komplexu LC39A odpoutal od mobilní odpalovací plošiny a začal stoupat. Počasí na Floridě bylo v té době ideální - svítilo Slunce a vál jen slabý větřík. Start proběhl bez komplikací a ve 20:00 UT se raketoplán pomocí manévrovacích motorů OMS (Orbital Maneuvering System) dostal na oběžnou dráhu ve výšce kolem 300 km nad zemským povrchem.
Při této misi byl v nákladovém prostoru Columbie uložen modul Spacelab MSL-1 (Microgravity Science Laboratory), sloužící jako vědecká vesmírná laboratoř, ve které se měly dělat různé pokusy v mikrogravitaci. Konkrétně bylo připraveno celkem 33 experimentů, které měly zjistit, jak se chovají vybrané tekutiny a materiály, když jsou vystaveny beztížnému stavu. Zkoumalo se například, jak za těchto podmínek probíhá hoření nebo zda je možné pěstovat rostliny a jaký to má vliv na jejich růst. Kvůli tomu byl k dispozici maličký skleník, ve kterém se nacházelo asi 50 rostlin. Některé pokusy testovaly zařízení či postupy, které měly být v případě úspěchu použity na budoucí Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
 |
Několik hodin po startu posádka otevřela dveře nákladového prostoru a začala s postupným oživováním laboratoře. Aby bylo možné vykonávat experimenty nepřetržitě, astronauti se rozdělili na dva týmy. Červený tým vytvořili James D. Halsell (velitel), Susan L. Stillová (pilot), Donald A. Thomas (letový specialista 2) a Gregory T. Linteris (specialista pro užitečné zatížení 2), modrý pak Janice E. Vossová (velitel užitečného zatížení), Michael L. Gernhardt (letový specialista 3) a Roger K. Crouch (specialista pro užitečné zatížení 1). Zatímco jeden tým pokračoval v pokusech, druhý se šel uložit ke spánku, aby mohl později své kolegy vystřídat.
Již v průběhu prvního dne letu technici zjistili, že v jedné ze sekcí palivové baterie číslo 2 dochází k velmi malému, ale stálému poklesu napětí asi o 5 mV za hodinu. Posádka proto na jejich pokyn propláchla baterii kyslíkem a vodíkem, čímž se měla zbavit případného znečištění či nadbytku vody. Tyto faktory totiž snižují účinnost výroby elektrické energie. Pokles napětí se sice zmenšil na 3 mV za hodinu, ale nezastavil. Vzhledem k tomu, že trojice palivových baterií je jediným zdrojem elektrické energie nejen pro experimenty v modulu Spacelab, ale hlavně pro veškerá zařízení na palubě samotného orbiteru, bylo jasné, že se jedná o vážný problém. Třetí den letu v ranních hodinách se již pokles napětí přiblížil hodnotě 200 mV. Pokud by stále pokračoval, mohlo by dojít k velmi nebezpečné situaci. Palivové baterie raketoplánu fungují v podstatě na principu obrácené elektrolýzy a při větším poklesu napětí dojde k jejich "přepólování" a začne v nich probíhat inverzní reakce - samotná elektrolýza. Při ní vzniká výbušná směs kyslíku a vodíku, která by při dostatečné koncentraci mohla explodovat, což by pochopitelně mělo fatální následky pro celou kosmickou loď. Aby se tomu předešlo, vydalo vedení letu 6. dubna v 15:00 UT příkaz celou baterii odpojit. Raketoplán je sice schopen fungovat se dvěma a zvládne přistát dokonce i s jedinou palivovou baterií, ale předpisy jsou v takovém případě nesmlouvavé. Nařizují přistání v nejbližším možném vhodném termínu. I kdyby tomu tak nebylo, stejně by kapacita zbývajících baterií zřejmě nevystačila na uskutečnění všech plánovaných experimentů.
Datum přistání bylo stanoveno na 8. dubna, tedy po pouhých čtyřech dnech letu. Přitom původní plán počítal s tím, že mise STS-83 bude trvat 15 dní a 16 hodin, aby byl dostatek času na všechny experimenty. K podobnému zkrácení letu došlo před výpravou STS-83 pouze dvakrát. Poprvé se tak stalo hned při druhém zkušebním letu STS-2, kdy se také vyskytly problémy s baterií a druhou zkrácenou misí byla STS-44, kterou předčasně ukončilo selhání jedné z inerciálních plošin (IMU-2), jejichž úkolem je kontrola orientace orbiteru v prostoru. V pondělí 7. dubna začaly probíhat přípravy na přistání a během nich byly zjištěny dvě drobné závady v systémech raketoplánu. První se vyskytla na astronavigačním systému, u kterého nebyl v pořádku jeden ze sledovačů hvězd, druhou byla nefunkční jedna z trysek reaktivních motorů orientace a stabilizace (RCS - Reaction Control System). O něco závažnější byla porucha počítače, který řídil experimenty ve Spacelabu, ale ani ta nemohla ohrozit bezpečnost raketoplánu. Posádka začala postupně vypojovat jednotlivé pokusy a v ranních hodinách 8. dubna byl celý Spacelab deaktivován. Dokončeny byly i experimenty probíhající v obytné kabině raketoplánu a kolem 15:00 UT došlo k uzavření dveří nákladového prostoru.
Samotný přistávací manévr začal v 17:30 UT, kdy byl raketoplán zážehem manévrovacích motorů OMS naveden na sestupnou dráhu. Celé přistání proběhlo bez potíží a v 18:33:11 UT se Columbia dotkla hlavním podvozkem země. Jednalo se o přistávací plochu číslo 33 na letišti Shuttle Landing Facility (SLF) v Kennedyho vesmírném středisku (KSC). O 12 sekund později dosedlo i příďové kolo a v 18:34:10 UT se raketoplán zastavil. V tu chvíli měl za sebou 63 oběhů Země, což je přibližně 2,4 miliónů km. Celá výprava trvala pouze 3 dny 23 hodin 12 minut a 39 sekund, a protože za tak krátkou dobu se nepodařilo splnit žádný z hlavních úkolů mise, v polovině dubna 1997 se vedení NASA rozhodlo učinit neobvyklý krok. Jakmile bude zjištěna příčina závady a odstraněna, celá mise se uskuteční ještě jednou. Bude použit opět raketoplán Columbia se stejným vybavením, posádkou a i experimenty zůstanou shodné. Tato výprava dostala nejprve označení STS-83R, později byla přejmenována na STS-94. Uskutečnila se nakonec ve dnech 1. až 17. července 1997 a během tohoto "opravného letu", trvajícího 15 dní 16 hodin 45 minut a 29 sekund splnila všechny požadované úkoly.
Další zajímavosti o programu Space Shuttle
Vybrané zdroje:
Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň, novinky na Facebooku
O autorovi
Václav Kalaš
Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.
