ČRo: Příbramský meteorit - 44 let
Každý z vás už někdy viděl škrtnout po obloze padající hvězdu, jak se poeticky říká meteorům - i když samozřejmě o žádné hvězdy nejde. Možná jste přitom zatoužili držet někdy takový "kámen z hvězd" v ruce. To se vám koneckonců může někdy poštěstit. I na našem území sem tam nějaký ten meteorit přistane. Existují ale ještě daleko konkrétnější touhy. Třeba najít a potěžkat právě ten určitý kámen, který jste před pár hodinami sledovali na obloze. Že to není možné? Ale je. Stačí mít jen trochu štěstí a být v pravý čas na správném místě... 7. dubna uběhne čtyřiačtyřicet let od jednoho z největších úspěchů našich vědců. Právě onen den, roku 1959, se astronomům z Ondřejova podařilo vyfotografovat dráhu letu objektu, jehož úlomky byly později nalezeny u Příbrami. Jedním z oněch astronomů byl i Zdeněk Ceplecha.
Vy jste byl jak se říká u toho. A bylo to vlastně jen kousek od hvězdárny.
Mí kolegové vždycky říkali, že meteority se strefují do hvězdáren jen velmi zřídka, ale v tomto případě to opravdu nebylo daleko. My jsme na ten objev byli připraveni. Náš program takzvané dvojstaniční fotografie meteorů, který jsme zahájili v roce 1951 spočíval v tom, že jsme měli dohromady třicet kamer rozmístěných na dvou stanicích, vzdálených od sebe 42 kilometry; snímkovali jsme s nimi běžné slabší meteory a určovali jejich dráhy. Celé zařízení mělo v roce 1959 za sebou už 2500 hodin expozic - a najednou se objevil takový velký kus; byl jasný asi jako stowattová žárovka, svítící ze vzdálenosti jednoho metru. Byl to tedy dost zřetelný světelný zdroj, který pozorovala řada svědků. Naše kamery byly také v pohotovosti. Dohromady vzniklo deset snímků z obou míst a v ten moment, jakmile se našly i úlomky tělesa, to byl skutečně světový unikát. Dosud ještě nikdy totiž nebyly tímto způsobem nalezeny meteority, u nichž by byla známá přesná dráha původního tělesa ve sluneční soustavě před srážkou se Zemí.
Z meteoritu se našly čtyři kusy. Jak byly velké?
Největší z nich vážil asi 4,5 kilogramu, ty menší 800 a 600 gramů. Nejmenší nalezený kámen měl jen 100 gramů. Mimochodem - právě tento nejmenší stogramový úlomek našel pasáček krav. To jen abyste si dokázali představit, jak v roce 1959 naše země fungovala - bylo běžné, že jednotlivé rodiny pásly kravky. Tomu hochovi bylo třináct let a jmenoval se Vácha.
Někdy počátkem 60. let byl dokonce natočen film o chlapci, který našel meteorit. Svou roli v něm hrál i jakýsi kroužek mladých astronomů a fotografie pádu tělesa. Víte o tom filmu něco bližšího? Byl inspirován událostmi kolem pozorování a nálezu příbramského meteoritu?
Nepochybně. Ten film natočil režisér Steklý. Obrátil se na mně, abych mu dělal jakéhosi poradce. Film neměl nijak velký úspěch, ani velkou návštěvnost. Ale nebyl špatně udělaný - koneckonců režisér Steklý vždycky dělal dobré filmy.
Vraťme se ale ještě jednou zcela konkrétně k našemu příbramskému tělesu. Ten bolid byl poměrně velký, rozpadl se však na několik kusů, z nichž čtyři se našly, jak víme. Jak mohlo být před vstupem do atmosféry velké to původní těleso?
To je dost obtížná otázka. Důvodem je skutečnost, že když je těleso veliké, řídká atmosféra ho velmi málo brzdí. A hmota meteoru těsně před vstupem do atmosféry se určuje hlavně podle počátečního zbrždění. Následné zbrždění v atmosféře nám už toho o původní hmotě mnoho neříká. A tak u příbramského meteoritu velice dobře známe jeho původní vstupní rychlost, protože se téměř neměnila, mnohem hůře však určíme jeho hmotu. Byly to řádově desítky tun, na zem dopadly jen desítky kilogramů. My jsme našli pravděpodobně druhý největší z úlomků, na něž se meteorit rozpadl. O největším z úlomků vlastně nic nevíme, protože naše fotografické záznamy skončily ve výšce 22 kilometrů a kámen přitom letěl ještě níže, až do výšky 13 kilometrů, kde teprve definitivně pohasl a rozpadl se na poslední jednotlivé úlomky. Nevíme, kolik jich bylo těsně před dopadem. Ale ve výšce 22 kilometrů to bylo celkem 17 úlomků.
Pod dojmem svého úspěšného pozorování, po kterém následovalo propočítání dráhy a pak i nález příbramského meteoritu začali čeští vědci prosazovat myšlenku vzniku jakési evropské sítě, která by dokázala jasné meteority, bolidy, hlídat. Na základě pozorování by se pak propočítávala dráha tělesa ve sluneční soustavě a bylo by určeno i místo dopadu. Kámen by pak popřípadě bylo možné i nalézt... 6. dubna loňského roku tato meteoritická síť opět zachytila velmi jasný bolid. Měl podobnou dráhu jako příbramský meteorit - jako kdyby to byla dvojčata... Nezřítil se však v Čechách, ale v jižním Německu, a to za velmi dramatických okolností. K pádu tělesa došlo v půl jedenácté večer; byl doprovázen jasnou září a zvukovými efekty, které poděsily mnoho lidí. Bavorská policie zaznamenala stovky vzrušených telefonátů. Svědkové hovořili o blescích, které rozzářily oblohu, jako by byl den. Hlučné rachocení trvalo údajně skoro půl minuty, což potvrdili i meteorologové, kteří to všechno pozorovali z nejvyššího německého vrcholu Zugspitze. Diskuse o překvapivém atmosférickém jevu trvaly přesně den. Pak se našel viník... Na policii se totiž dostavila majitelka venkovské usedlosti ve Freisingu poblíž Mnichova a přinesla s sebou kámen o velikosti pěsti, který jí, rozžhaven, spadl v noci do zahrady. Byl to samozřejmě jen jeden z úlomků, původní těleso v atmosféře částečně shořelo a rozpadlo se na řadu menších kusů... Jak už jsme řekli, příbramský meteorit a loňský meteorit z Bavorska mají velmi podobné dráhy. Zdá se tedy být jasné, že jde o úlomky nějakého daleko většího tělesa. Těch úlomků může být samozřejmě mnohem víc a je jen otázkou času, kdy se do Země nějaký další meteorit trefí. Bude to nejspíš zase někdy kolem 7. dubna. Jen nevíme jestli letos, za rok, za čtyřiačtyřicet a nebo třeba dvě stě let. Zbývá nám jen doufat, že ten nový "posel z kosmu" nebude o mnoho větší než ti dva, kteří se už dostavili.
Článek je převzat z webových stránek magazínu Českého rozhlasu Planetárium, který byl vysílán 17. května 1998, upravená a doplněná repríza 30. března 2003 na vlnách Českého rozhlasu SEVER".
Ve zvukové podobě můžete Planetárium slyšet vždy v neděli, krátce po 9. hodině dopolední na frekvencích Českého rozhlasu SEVER (v repríze pak tamtéž hodinu po nedělní půlnoci). Od 1. dubna 2003 vysílá Planetárium i Český rozhlas Regina a Region - každé úterý večer po 20. hodině.
