ČRo: Touha po tmavém nebi

Co si pod tímto pojmem máme přesně představit? Jak vzniká a co je jeho zdrojem? To nám prozradil astronom Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně Pavel Suchan.
Myslím, že to každý dobře zná a už to mnohokrát zažil. Světelné znečištění je světlo, rozptýlené v ovzduší. Jde zejména o světlo, které svítí nahoru - čím víc je v atmosféře nečistot, například prachových částeček, tím víc se na nich toto světlo rozptyluje. Vytváří se tak ty dobře známé svítící bochánky nad lidskými sídly; především nad městy visí jakési klobouky světla. Proto ve městech sice vidíme spoustu světla všude kolem sebe, ale nevidíme například hvězdy nad námi.

Určitě však nejde jen o ten problém, zda vidíme a nebo nevidíme na nebe... Může nám světelné znečištění nějak škodit?
Použil jsem jako příklad hvězdy, protože jsem astronom. Právě astronomové nejčastěji přicházejí s návrhy omezit nějakým způsobem světelné znečištění, začít regulovat svícení, protože právě oni jako první poznají, že z oblohy zdánlivě mizí hvězdy. Je totiž světlejší a ty slaboučké tečky už se na ní neprosadí. Ale astronomie a hvězdná obloha jsou v tomto případě takřka poslední v řadě. Těch nepříjemností, způsobovaných zbytečně vysvíceným umělý světlem, kterého stále přibývá nejenom u nás, ale na celé zeměkouli, je samozřejmě víc. Na prvním místě je nepochybně nutná záchrana nočního životního prostředí. U lidí to znamená klidný spánek. Ukazuje se totiž, a dnes se tomu lékaři na celém světě věnují poměrně vážně, že bez tmy se nevytváří v lidském těle melatonin, čímž se zvyšuje nebezpečí výskytu zhoubných nádorů. A to už je docela vážná věc. Jsou tu ale i různé prosté příjemnosti lidského života; například je vždycky lepší, když vám nesvítí světlo do očí, ale na zem, která je pod vámi. Kužel světla je tedy směrován tam, kam by měl a ne řidičům nebo chodcům do očí. Především je tu však příroda; fauna a flóra, přivyklá na noční prostředí. Myslím si, že nejsme takoví mocipáni, abychom si mohli dovolit vládnout Zemi bez ohledu na zvířata.

Jak se v současnosti astronomům hledá čistý výhled na oblohu?
Už jsem slyšel i extrémní názor: Tak si leťte na Měsíc a tam budete mít oblohu naprosto černou. Tak to jistě v nadsázce platí. Je pravda, že dneska se na Zemi observatoře staví skutečně už jen na těch nejnehostinnějších místech - vysoko v horách nebo uprostřed oceánu, kde je čistý vzduch a žádné průmyslové exhalace, kde není prach a kde i ta atmosféra už je řidší. Stavět dnes hvězdárnu uprostřed města je nesmysl. I když tady samozřejmě máme spoustu lidových hvězdáren, takových těch popularizačních, a ty právě na okrajích měst stojí. Pokud my sami vyjíždíme za nějakým úkazem, tak míříme v rámci republiky do těch míst, kde je ještě civilizace poměrně zaostalá - tam, kde nejsou města ani vesnice. K nejlepším pozorovacím místům u nás v republice patří observatoř na Kleti nad Českým Krumlovem, kde se pořád ještě drží poměrně čistý vzduch. Ale i kolegové na Kleti mají dost práce s tím, aby si to své malé světelné znečištění udrželi. Z města se nepochybně za tmavou oblohou musí vyjet. Existuje jedno zajímavé srovnání. Kolem roku 1960 jsme tady na pražském Petříně mohli fotografovat zhruba dvě hodiny. To byla přesně doba, po které umělé světlo zesvětlalo emulzi a pak už bylo více světla nad těmi hvězdami. Dneska jsou to pouhé dvě minuty. V současnosti uvidíte z města asi 400 hvězd pozorovatelných očima, zatímco pod skutečně tmavou oblohou jich člověk může napočítat zhruba 3000, a to je docela velký rozdíl.

Asi se nenajde nikdo, kdo by měl v úmyslu v noci zhasnout úplně všechna světla. Důležité je především to, aby se svítilo úměrně a šetrně. Jak by takové osvětlení nemělo a jak by mělo vypadat?
To máte pravdu - nejde o to zhasnout, ale svítit účelně. To znamená svítit dolů - tam, kam je skutečně potřeba. Já chápu, že se lidem světlo líbí. I já mám rád nasvětlenou fasádu nějaké historické budovy, ale jde o to, aby se svítilo skutečně účelně - tedy jen do směru, kam je to třeba. Upřímně řečeno, těch případů, kdy je potřeba svítit nahoru je skutečně minimálně. Navíc lze i takové svícení nahoru technicky ošetřit tak, že se dejme tomu tvar světelného kuželu upraví krytem, aby nasvítil právě jen tu věž kostela, na kterou jsou všichni v obci hrdí - pokud tedy nejde nasvítit shora dolů. Jde o to, aby se světlo nerozptylovalo do ovzduší. To nejzákladnější jednoduché pravidlo zní - svítit do dolního poloprostoru, dolů; nikoliv nahoru. Všechna světla, svítidla a reflektory, svítící nesmyslně a neúčelně nahoru - to jsou právě ta špatná svítidla. Dobrá svítidla jsou ve spodní části zakrytá rovným průhledným krytem. Nejen, že v takovém případě světlo svítí pouze dolů, ale také vás nemůže oslnit. Všechna světla, která mají vypouklé kryty, jsou sice technicky regulovatelná, aby svítila dolů. Když ale jako řidič přijedete z tmavé krajiny do města s takovýmto osvětlením, začnou vám svítit do očí. První co uděláte bude, že půjdete na obecní radu a řeknete: Já tady chci mít světlo, vždyť já jsem dobře neviděl, byl jsem oslněn - sviťte mi víc. A to je spirála, které bychom se měli vyhnout. Tím se dostáváme zase k dalšímu parametru - bezpečnosti na chodnících a na silnicích. Neznamená to víc svítit. Znamená to svítit lépe.

Říká se, že o peníze jde vždycky až v první řadě... Jak je to u veřejného osvětlení? Jsou světla, která produkují méně světelného znečištění ekonomičtější? A mají menší spotřebu energie?
Určitě. Dnes se to trochu zastírá tím, že v České republice je téměř všechno obecní osvětlení na konci životnosti. Čili zhruba v těchto letech jsme na hranici výměny a obecně lze říci, že všechny současné zdroje jsou účinnější. Znamená to, že jakmile vyměníte do kteréhokoliv svítidla světelný zdroj, tak už šetříte elektřinu. Když ale svítíte jenom dolů, ušetříte jí ještě více. Odhaduje se, že ty úspory při výměně za správný světelný zdroj jsou 30-50%; někdy i vyšší.

Problém se samozřejmě týká jak obcí, tak i jednotlivců. Co může jednotlivec udělat pro to, aby bojoval proti světelnému znečištění? Například když jsem byl malý, svítila mi do pokoje lampa veřejného osvětlení. Vzpomínám si, že to bylo velice nepříjemné, ale tenkrát se s tím opravdu nedalo nic dělat...
Málokdo si uvědomuje, že by i on sám mohl proti světelnému znečištění něco udělat. Stejně jako třídíme odpad a záleží na každém, jestli to je či není ochoten dělat, lze přispět i k regulaci nebo omezení světelného znečištění. Ale nemáte pravdu v tom, že proti té lampě nešlo nic dělat. Je ovšem pravda, že si to spousta lidí asi neuvědomovala a stále ještě neuvědomuje. Dodnes platí ustanovení občanského zákoníku, kde najdete paragraf, který se týká obtěžování - hlukem, kouřem, ale třeba i světlem. Každý člověk, kterému vadí, že mu nějaký subjekt (třeba i Technické služby, které nešetrně instalovaly veřejné osvětlení na ulici) svítí na pozemek a nebo do ložnice, může se takto domáhat nápravy. Někomu to zase vyhovuje; to je otázka osobního přístupu. Každý z nás se může chovat v tom nejlepším slova smyslu ekologicky. Kdybych byl úplně extrémní - třeba tak, že v momentě, kdy rozsvítíte, zahrnete záclony, závěsy nebo žaluzie, protože samozřejmě i takové světlo přispívá k rozptylování v ovzduší. Ale nemyslím si, že kdokoliv uvažuje právě o takovýchto krajních opatřeních. Jde o to, aby člověk nesvítil úplně zbytečně. To, co platí pro veřejná osvětlení - totiž to, že by měla svítit dolů a být opatřena krytem - si jistě každý může udělat i na své zahrádce. Pokud je ochoten, je to dobře. Naše i světové zákonodárství však do značné míry liberálně povoluje svícení u jednotlivců; tam je to všechno na dobrovolné bázi. Záleží to spíš na každém jednotlivém člověku. Nelze však vyloučit, že jednou budeme muset omezit i sami sebe, každého jednotlivce, protože světelné znečištění nepochybně patří mezi opravdové civilizační problémy. Zatím se jeho výskyt zvyšuje a světelná spirála se roztáčí...

Každý z nás už asi někdy viděl fotografie noční zeměkoule. Leckoho možná zarazilo, ba přímo šokovalo, kolik světla v noci lidé vyprodukují. Některá místa pokrývají celé obrovské světelné mapy. Co tomu říkáte?
To jsou právě ty peníze za elektrickou energii, které vyletí doslova do vzduchu, jak se říká. Ta světla lidských sídel by z oběžné dráhy neměla být vidět, respektive - měla by být vidět jen velmi slabě. Samozřejmě musíme připustit, že z toho zdroje, který svítí dolů se světlo odráží od zemského povrchu, takže i tak samozřejmě vzniká světelné znečištění. Ten odraz však činí jen asi 10% světla, které jde ze svítidla. Já jsem samozřejmě také studoval ten světelný atlas noční zeměkoule, a to je docela odstrašující příklad. Bohužel - Česká republika patří mezi ta významnější světlá místa, aspoň ty větší aglomerace. Už třeba Rakousko je o něco tmavší. Měl jsem i možnost proletět se nad Českou republikou zkušebním letadlem a sám jsem viděl, že nějakých 95% lamp je shora vidět. Jen asi 5% se jich prozradilo pouze tím kotoučkem osvětleného povrchu pod sebou. Ten poměr kdyby se otočil... Nemusí to být dneska ani zítra, to je běh na dlouhou trať. Když to bude za 20-30 let, tak si myslím, že bychom se zasloužili o poměrně dost.

Od loňského roku je u nás v platnosti zákon o ochraně ovzduší, který obsahuje i historicky první zákonné ustanovení o světelném znečištění u nás. Co se v něm říká, co znamená a máte pocit, že mělo nějaký konkrétní dopad?
Ten konkrétní dopad zatím není - za chvíli vysvětlím proč. V červnu roku 2002 vstoupil v platnost zákon č.86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, ve kterém je skutečně historicky první legislativní opatření k omezování světelného znečištění u nás. Tehdy se dokonce v parlamentu podařilo přijmout ekologické opatření, které mělo obrovský ohlas ve světě. Byli jsme totiž vůbec prvním celým státem na světě, kde bylo takové opatření přijato. Ty ostatní zákony, které koneckonců byly jakýmsi vzorem pro náš parlament, jsou regionální; je to například lombardský zákon v Itálii a nebo connecticutský zákon ve Spojených státech. Že by však celý stát přijal takové opatření, to se stalo vůbec poprvé u nás, v České republice; v té republice, která má spoustu jiných starostí. Přijížděli k nám tehdy novináři, přijel i předseda Mezinárodní společnosti pro temné nebe pan Bob Gent, kterého přijal ministr životního prostředí. Ohlas ve světě byl obrovský - mnohem větší, než tady u nás. Naši občané a koneckonců i politici se báli, že to bude stát peníze, ale celý ten zákon je směrován do budoucna. To znamená do přirozené výměny svítidel. Ta opatření, která obsahuje, jsou směrována tak, že platí pro svítidla, která budou montována nově. Jakmile v nějakém městě nebo vesnici dožije osvětlení, to nové by mělo splňovat parametry podle zákona. Tedy přesněji - podle prováděcího předpisu. Ten zákon odkázal opatření ke snižování světelného znečištění do nařízení vlády. To bylo postupně připraveno komisí, kterou zřídilo Ministerstvo životního prostředí. Nakonec však nebylo přijato, protože legislativní rada vlády zjistila, že došlo k rozporu mezi zmocněním zákona a tímto nařízením vlády. Čili v tuto chvíli ještě nařízení vlády nevstoupilo v platnost a kolem novely zákona, která se chystá na podzim tohoto roku se bude jednat, jak to vlastně přesně bude definováno.

Úplně na závěr našeho povídání bychom měli uvést ještě nějaké dobré příklady, kde se s tím světelným znečištěním už vypořádali k všeobecné spokojenosti - nejen své, ale i přírody...
Mně osobně na tom těší, že dotyčné k tomu nepřiměl zákon, ale že se tak sami rozhodli; alespoň v některých případech. Například na Motorestu Poddubí u Benešova svého času instalovali světelnou reklamu; takový ten vějíř paprsků, jak ho známe z řady jiných míst od nás i mimo republiku. Pak se zjistilo, že Astronomický ústav v Ondřejově, tedy státní observatoř, která je dotovaná ze státních peněz nemalými prostředky, má najednou problémy s pozorováním části oblohy. Jednáním s firmou KVP Gastro došlo k dohodě a oni to zařízení za sto tisíc korun byli ochotni vypnout, když zjistili, že někomu vadí a že by neměli svítit na oblohu. Před takovým činem se patří smeknout. Další příklad - největší tenisový areál v České republice, Sportovní areál HAMR v Praze 10 - Hostivaři. Tam když jsme se šli podívat, ptali jsme se majitelů, proč instalovali svítidla, která přesně do puntíku odpovídají záměru zákonodárce; svítí jenom do dolního poloprostoru a neoslňují, protože mají dole rovné kryty. Odpověděli nám, že jednak samozřejmě chtěli, aby měli kvalitně osvětlené kurty a aby světla nesvítila do očí hráčům, ale udali i další dva důvody - aby nesvítili lidem z okolních domů do oken a také aby nesvítili do rybníka, který je asi deset metrů od toho areálu, kvůli nočnímu životu. Samozřejmě je to stálo mnohem víc peněz, ale ta návratnost je velice pečlivě spočítaná; tohle osvětlení má návratnost asi pěti nebo šestiletou, čili velmi rychlou. A nakonec jeden příklad z komunální sféry, což mi připadá snad ještě důležitější. Město Roudnice nad Labem přišlo s projektem, že osvětlí náměstí už podle nových ekologických pravidel, podpořilo ho i Ministerstvo životního prostředí a myslím si, že za rok nebo, za dva se můžeme těšit, že se po tom náměstí v Roudnici nad Labem projdeme a budeme si moci prokázat, jestli se ta opatření, která jsou daná zákonem, slučují s praxí a nebo ne. Já jsem přesvědčen, že ano.

Všechno ukáže budoucnost. Třeba se za nějakých dvacet nebo třicet let opravdu i ve velkých městech znovu dočkáme víceméně nerušeného pohledu na hvězdnou oblohu - aniž bychom přitom museli mít obavu z toho, že spadneme do nějakého neosvětleného výmolu či louže.

Článek je převzat z webových stránek magazínu Českého rozhlasu Planetárium, který byl vysílán 14./16. 9. 2003. Ve zvukové podobě můžete Planetárium slyšet vždy v neděli, krátce po 9. hodině dopolední na frekvencích Českého rozhlasu SEVER (v repríze pak tamtéž hodinu po nedělní půlnoci). Od 1. dubna 2003 vysílá Planetárium i Český rozhlas Regina a Region - každé úterý večer po 20. hodině.